V posledním únorovém týdnu se v Orlandu na Floridě konalo Mezinárodní symposium o karcinomu prostaty. Stručně jsme již o této odborné akci informovali v MT 7/2007 na straně A11. Současně jsme o komentář odborného programu a o jeho vlastní postřehy požádali přednostu Urologické kliniky FN Brno prof. MUDr. Dalibora Pacíka, CSc., který se coby významný odborník na tuto problematiku jednání v Orlandu osobně účastnil. Pohled na symposium jeho očima nyní přinášíme. Protože je však komentář prof. Pacíka velmi rozsáhlý, rozdělili jsme ho do několika částí.

Ve dnech 22. až 24. února jsem se v Orlandu společně s primářem MUDr. Ivanem Pavlíkem z Urologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze zúčastnil multidisciplinárního symposia „Prostate Cancer Symposium“, které bylo uspořádáno pod záštitou American Society of Clinical Oncology, American Society for Therapeutic Radiology and Oncology a Society of Urologic Oncology.

Jedná se o poměrně nové symposium, jehož pořádání si od předloňského roku „vynutila“ závažnost problematiky karcinomu prostaty (KP) a které si jako hlavní cíl pro účastníky kladlo přinést v souhrnné a koncentrované podobě informace o současně dosaženém stavu vědění a klinické praxe, stejně jako o trendech i perspektivách tohoto závažného onemocnění.

Co jsem, kromě obsahu, na tomto symposiu velmi ocenil, byla skutečnost, že se účastníci nemuseli rozptylovat žádnými dalšími tématy ani doprovodnými akcemi a že docházelo ke sbližování pohledů a stanovisek jak onkologů, tak i urologů. Jistě příklad hodný následování. Organizačně bylo symposium členěno do didaktických edukačních sdělení pozvaných klinických expertů a výzkumníků na tomto poli a navazujících posterových sekcí s širokým prostorem pro diskusi a interakci mezi kolegy. Rád bych prostřednictvím MT blíže představil odborný program symposia, ale i některé postřehy a trendy, které mě zaujaly a které považuji za významné.

Význam chronického zánětu a diety

Angelo M. De Marzo z Johns Hopkins (Baltimore, USA) například ve své přednášce podtrhl faktory vlivu prostředí na vznik karcinomu prostaty v popředí s infekcí. V současné době odhady ukazují na asi 20% podíl chronické zánětlivé reakce při vzniku všech lidských karcinomů u dospělých a ukazuje se, že významnou roli hraje chronický zánět i v etiologii KP. Chronické i akutní zánětlivé infiltráty prostaty jsou spojeny s atrofickým epitelem i fokální epiteliální atrofií. Ložiska epiteliální atrofie se potom nacházejí extrémně často v prostatách stárnoucích mužů, kde rovněž často zaujímají významnou část periferní zóny, kde se nacházejí nejčastěji. Současně tam bývá frakce epiteliálních buněk, které proliferují do fokální atrofie, kde je dnes doporučován termín proliferační zánětlivá atrofie (PIA). Ne všechny atrofie však obsahují zánětlivou reakci a pro ně se potom používá termín proliferační atrofie (PA). Řada patologů při zkoumání morfologie histopatologických nálezů prostaty nalézá přechody mezi atrofickým epitelem a adenokarcinomem prostaty a mezi PIA/PA a prosta‑ Dokončení ze strany A1 tickou intraepiteliální neoplazií vyššího stupně (PIN).

Epidemiologické studie nalezly spojitost mezi incidencí i mortalitou KP a konzumací „červeného“ masa a živočišných tuků. Za jeden z možných mechanismů stimulace karcinomu jsou považovány heterocyklické aminy, které vznikají přípravou masa za vysokých teplot. Ty jsou pak metabolizovány do biologicky aktivních metabolitů, které mohou vyvolávat mutace DNA. K nejznámějším dnes patří PhIP (2‑amino‑1‑methyl‑ ‑phenylimidazol{4,5‑b}pyridin), jehož aplikace v experimentu vyvolala karcinomy GIT, mléčné žlázy i prostaty. Dieta, zánět nebo obojí tedy vedou ke vzniku regeneračních lézí typu PIA/PA. Když vezmeme v úvahu častost jejich výskytu a vliv na progresi do stadia PIN a KP, mohou být tyto faktory vysoce klinicky významné.

Výzkum biologického charakteru metastazujících buněk

Eric A. Klein z Glickman Urologic Institute Cleveland Clinic Foundation (Cleveland, USA) si připravil přednášku o možnostech domnělého spojení poškození RNASEL a hereditárního KP odrážející možnou náchylnost k infekci virovým agens. Výsledky jeho studie poprvé prokázaly velmi silné spojení mezi virovou infekcí a defektem aktivity RNASEL. Poprvé byly dokumentovány případy lidské infekce xenotropním retrovirem (XMRV). Připravuje se také výzkum zaměřený na potenciální spojení mezi infekcí XMRV a zvýšeným rizikem KP.

Potvrzení jeho hypotézy a výsledky studií by mohly mít nedozírný dopad na primární prevenci KP.

Všechny metastázy KP jsou způsobeny izolovanými samostatnými nádorovými buňkami. Na druhé straně ne všechny izolované samostatné nádorové buňky vedou ke vzniku metastáz. Tato skutečnost vedla ke snaze výzkumníků dále specifikovat charakter těchto uvolněných nádorových buněk a jejich korelaci s různými faktory jako koncentrace PSA, stadium nádoru či jeho Gleasonovo skóre. Robert Vessella ze západního pobřeží Spojených států, z University of Washington Medical Center (Seattle, USA), popsal současné pokroky technologií, které jsou schopny přinést více informací o biologickém charakteru cirkulujících nádorových buněk v krvi (CTC) a diseminovaných nádorových buněk v kostní dřeni (DTC). U karcinomu prostaty i karcinomu prsní žlázy přináší monitorování těchto buněk povzbudivé informace, které mohou být použitelné v klinické praxi. I když tento monitoring nenahradí význam markeru prostatického specifického antigenu (PSA), přináší potenciální benefit při klinickém rozhodování o postupu u pacientů s KP.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 9/2007, strana A1