Ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo tři různé platové tarify s popisem toho, kterých pracovníků ve zdravotnictví se tyto tarify týkají.

Šéfové zdravotnických zařízení jsou odměňováni na základě jiných tarifů než například pracovníci SÚKL či hygienické stanice. Zvláštní systém ohodnocení platí pro lékaře a jiné zdravotníky, kteří poskytují přímou zdravotnickou péči.

Jde o takzvané „Doporučení postupu při určení platového tarifu zdravotnickým pracovníkům podle nařízení vlády č.564/2006 Sb. O platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě.“

Na základě této legislativy , která platí od letošního července, došlo k navýšení platů nejen lékařům a sestrám, kteří poskytují přímou zdravotní péči. Týká se prakticky všech osob, které ve zdravotnictví pracují.

Ministerstvo nyní upozorňuje na rozdíly v platech mezi jednotlivými pracovníky ve zdravotnictví.  Z třístupňových stupnic platových tarifů jsou patrné tyto rozdíly.

První (základní) platová stupnice se týká zaměstnanců, kteří u dotyčných zaměstnavatelů ve zdravotnictví vykonávají:

- práce řemeslné, manuální, výrobní administrativní, provozní nebo ekonomické

- jsou vedoucími zaměstnanci, kteří pouze řídí poskytování péče

- jsou jinými odbornými pracovníky, a to do doby získání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání v souladu s ustanovením § 44 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů, např. psycholog, logoped.

Druhá platová stupnice (vyšší tarify než v první tabulce) platí pro zaměstnance Hygienické stanice hl. m. Prahy a Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Celkově vyšší platové tarify u této skupiny zaměstnanců vysvětluje ministerstvo zdravotnictví. Takto nastavený tarif „zohledňuje kompenzační charakter zvýšených povinností a omezení uložených zaměstnancům zařazeným v §303 zákopníku práce v organizacích taxativně vymezených.“

U zaměstnanců, kteří poskytují zdravotní péči ve zdravotnickém zařízení, na záchranné službě nebo v zařízení sociálních služeb, platí třetí, nejvyšší platová stupnice.

Zaměstnavatelé budou mít dost obtížnou situaci. Ministerstvo zdravotnictví přiznává, že není lehké jasně definovat, za jakých podmínek jde o poskytování zdravotní péče.

„Zdravotnické právní předpisy neupravují jednoznačnou definici zdravotní péče. Ze zákona č. 95/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a ze zákona č. 96/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze dovodit, co se rozumí poskytováním zdravotní péče při výkonu zdravotnického povolání a co je „jiná činnost“ To, co je „poskytování zdravotní péče“, je třeba posuzovat podle citovaných předpisů, v nichž je vymezena způsobilost jednotlivých „druhů“ povolání zdravotnických pracovníků a v návaznosti na zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů,“ uvádí MZ na svých stránkách a dodává:

"Zdravotní péčí se podle uvedených zákonů rozumí zejména preventivní, léčebná, diagnostická, dispenzární, rehabilitační, ošetřovatelská, přednemocniční neodkladná zdravotní péče, lékárenská péče, dále  zdravotní péče v oboru zdravotně sociální péče, zdravotní péče v porodní asistenci a výkon zdravotního dozoru, včetně přímého odborného zdravotnického řízení zdravotní péče s účastí na jejím poskytování.“

(ivb), www.tribune.cz