Blogy Medical Tribune

Minulý týden se objevila informace o povinnosti sloužit LSPP. Docela mne to rozesmálo. Navrhovatel asi neví, že tu povinnost máme a že se jí nevyhýbáme. Má to jen malý háček.

Nejsme povinni sloužit za každých okolností. Skutečnost je taková, že kraje nenabídly sumu, na kterou jsme většinou nepřistoupili a pak si to nějak vyřešily. Problém tedy není v lékařích, ale v krajích, které na lékaře nemají peníze.

Jinak ten návrh se mi docela líbil. Jasně. Představte si se znalostí věkové struktury praktických lékařů, že jim přikážete sloužit v noci a o víkendech řekněme za stovku na hodinu.

DÁLE ČTĚTE:

Levice: Praktici by měli sloužit pohotovost povinně

Politici jako ochránci trpících

Kolik měsíců vám vydrží padesátníci a starší (těch je mezi praktickými lékaři většina) po pracovní době nespat, pracovat a pak jít znovu do práce? Jak dlouho vydrží na svých židlích sedět přes den? Kdy se na tento systém vykašlou důchodci? Co to udělá s nedostatkovými počty praktických lékařů? A hlavně, co to udělá s počty zájemců o obor?

Proč by po škole začínali s několikaletým postgraduálem s platem 18 tisíc hrubého, aby očekávali v budoucnu delší pracovní dobu než v Evropě běžných 42 hodin za týden, proč by rovnou neodešli za hranice jako absolventi vydělávat
3000 euro měsíčně? Já být ve věku těsně po škole, neváhám.

A srovnání s nemocnicemi? Já sloužil před atestací celé víkendy na interně, neurologii a LDN. Bylo mi ale třicet a je velký rozdíl sloužit v nemocnici a LSPP. Bylo by to na delší článek. Na LSPP máte sice více drobnějších problémů, ale oko většinou nezavřete. Pak jdete do ambulance, kde na vás nikdo nebere ohled.

Asi většina lékařů vám řekne, že je velký rozdíl mezi prací u lůžka a v ambulanci. Když máte na lůžkách po určitou dobu řekněme deset pacientů, anebo v ambulanci padesát pacientů, každý den s novým problémem. Je vidět, že navrhovatel opravdu netuší, o čem mluví. Měl by se poradit s odborníky.

Pokud návrh  s pohotovostmi projde parlamentem, bude nutné urychleně řešit personální situaci ve zdravotnictví. Možná se pak dočkám lepší situace ještě jako lékař a ne jako pacient.

MUDr. Igor Mazoch, www.tribune.cz

autor je praktický lékař z Olomouce