Ordinace praktické lékařky v Mladé Boleslavi na první pohled vypadá jako příklad toho, jak by měly fungovat vztahy mezi lékařkou a sestrou. Lékařka spokojená se svou sestrou, sestra spokojená se svou lékařkou. Ne vždy jsou vztahy v kolektivu dvou lidí v ordinacích tak dobré. Na čem tedy záleží? Autorka zpovídala lékařku Lenku Lískovcovou a její zdravotní sestru Martinu Brzobohatou...

Jaká sestra se hodí do ordinace praktického lékaře? Jaké osobní a pracovní kvality musí sestřička mít, aby ordinace fungovala bez problémů?

Myslím, že to je velmi individuální, záleží na provozu ambulance, stylu  a organizaci práce lékaře a taky na osobnosti lékaře a sestry.  Na své sestře oceňuji pracovitost, spolehlivost, nadhled, schopnost samostatně řešit běžné i  nenadálé situace a zároveň schopnost rozpoznat hranice svých kompetencí. Zvládá komunikaci s různými typy pacientů, management čekárny i telefonickou a elektronickou komunikaci, čímž mi velmi ulehčuje mou práci. Nejdůležitější je ale chuť do práce.

Požadujete u své sestry, aby měla osvědčení pro výkon povolání bez odborného dohledu? Jakým způsobem do tohoto procesu vstupuje pojišťovna? Musíte nějak dokládat, že zaměstnáváte registrovanou sestru?

Nejdůležitější v této oblasti je pro mě skutečná praxe a zkušenosti sestry,  ale většina takových sester tímto osvědčením disponuje. Vzhledem k charakteru naší práce v týmu s lékařem pojišťovny toto osvědčení nevyžadují.

Takže byste klidně mohla zaměstnat zdravotnického asistenta?

Předpokládám, že ano, skutečně nemám žádné instrukce, že musím zaměstnat registrovanou sestru.

Jaký  je Váš názor na celoživotní  vzdělávání sester v ordinacích praktických lékařů a „sbírání“kreditů?

Kontinuální  vzdělávání považuji za nezbytné a prospěšné  rozšiřování rozhledu sestry o nových medicínských i společenských otázkách, protože medicína se vyvíjí velmi rychle a se znalostmi ze školy si nevystačí po celou kariéru lékař ani sestra.

Kredity pro mě nejsou zásadní, spíše mi záleží na výběru tématu semináře, tak aby ho sestra mohla využít pro svou práci v naší ordinaci (preferuji semináře orientované na sestry v terénu, na komunikaci s pacientem, asertivní chování a podobně).

Ať  se nám to líbí nebo nelíbí, sestry se vzdělávat musí  a pro sestřičky z ordinací je určitě obtížnější získat volno, protože ordinace nemůže zůstat bez sestry. Jak máte tohle vyřešené?

To je správná otázka, v běžné praxi praktické lékaře pracuje jedna zdravotní sestra a myslím, že mluvím i za ostatní kolegy, obejít se byť jen na jediný den bez ní je pro práci silně stresující a omezující běžný provoz ordinace.

Nouzovým  řešením je využití zástupu jinou sestrou, ale bohužel plnohodnotný zástup schopný plně zastat všechny povinnosti mé sestry zajistit krátkodobě nelze.

Jsem ráda, že existují semináře pro sestry praktických lékařů odpoledne a o víkendech, a nejvíce  jsem vděčná své sestře, že nelituje svého volného času a vybírá si právě takové.

Takže sledujete, jaké akce si Vaše sestřička vybírá. Podílíte se na jejím vzdělávání i finančně?

Ano, jestliže si vybere téma vhodné pro sestru v ordinaci, zaplatím jí účastnický poplatek a za víkendovou účast na semináři si může vybrat náhradní volno.

Zorjan Jojko, předseda Sdružení ambulantních specialistů před časem psal, že registruje "narůstající nespokojenost lékařů, na které byl vytvořen mediální tlak, aby navýšili platy svým sestrám s tím, že se dočkají kompenzace v platbách od zdravotních pojišťoven. Většina pojišťoven přitom zatím žádné peníze neposlala. Tito kolegové si stěžují na postupné narůstání "napětí" jejich finančních rozpočtů. Jak je to ve vaší ordinaci? Také patříte k lékařům, kteří přidali sestrám na "nátlak médií?"

Nátlak médií  v oblasti platů našich zaměstnanců se mi zdá nešťastný.  Většina z nás má zájem o udržení kvalitních zaměstnanců a finanční ohodnocení je jednou z jeho podmínek. Spokojenost mé zdravotní sestry s pracovní náplní a jejím ohodnocením je pro mě základní podmínkou spolupráce. Nečekala jsem na pobídky v tisku, případně symbolické příspěvky zdravotních pojišťoven, abych ohodnotila svou sestru. Současně se mi ale nelíbí mediální nátlak a manipulace v této oblasti.

Nestátní  zdravotnická zařízení hospodaří  stejně jako firmy v jiném oboru. Můžeme utratit jen to, co si vyděláme. V našem případě většinu příjmů získáváme od zdravotních pojišťoven, na jejichž platbách jsme naprosto závislí. V této souvislosti vnímám velkou nejistotu v úhradách pro rok 2010 - jakékoli srážky, regulace a zpoždění plateb se může odrazit v našem hospodaření a následně v odměňování zaměstnanců. Na rozdíl od státních nemocnic, NZZ stát neoddluží.

Pořídila jste sestře uniformu a zdravotní obuv nebo to považujete za nadstandard, který jako zaměstnavatel nemusíte zajišťovat? Z vlastní zkušenosti vím, že jsou i lékaři, kteří sestřičce nepořídí ani propisku, natož uniformu.

Své sestře jsem opatřila pracovní oděv, kromě ochranné a hygienické funkce mi záleží i na image ordinace, kterou dotváří oblečení sestry a lékaře.

Sestřička u vás pracuje teprve dva roky. O nedostatku sester už se hovoří delší dobu. Pociťovala jste nějaké problémy v tomto smyslu? Kolik sestřiček se vám přihlásilo na pohovor?

Přesné  číslo už si nepamatuji, ale sester bylo dostatek na to, abych si mohla vybrat. Já i moji kolegové máme zkušenost, že některé sestřičky se ucházejí o práci v ordinaci s nereálnými představami. Myslí si, že práce zde takříkajíc odpočinková.  Tak to opravdu není.  Práce sestry v ordinaci je náročná na pozornost a zvládání stresových situací.  Sestřička pracuje na jednu směnu, ale její práce není jednoduchá. Musí být samostatná, sestra v ordinaci pro mě představuje partnera, nikoli ozdobu.

Před necelými dvěma lety jsme zavedli v ordinaci objednací systém. Původně jsem byla přesvědčená, že to nebude fungovat, ale i díky skvělé spolupráci sestřičky se to podařilo.

Martina Brzobohatá pracuje v ordinaci dva roky. To je už dost dlouhá doba na to, aby poznala rozdíly mezi praxí v nemocnici a v ordinaci.

Martino, dlouho jsi pracovala u lůžka.  Čím tě přilákala právě ordinace?

U lůžka jsem pracovala celkem 11 let, se dvěma krátkými přestávkami na mateřskou dovolenou. Po návratu do práce po druhé MD jsem si uvědomila, že je těžké skloubit směny, víkendy a svátky v práci a rodinu. Dalším důvodem byla změna vedení, ale i kolektivu – v „blbé“ náladě se špatně pracuje. Také jsem chtěla poznat trošku jinou práci, byla jsem dlouho na jednom místě. Náhoda tomu chtěla, nyní jsem už přes dva roky v ordinaci u paní doktorky  a jsem tu spokojená.

Co se ti na práci v ordinaci líbí? Naučila ses tady něco nového?

Na práci v ordinaci se mi líbí ta různorodost – je to od každého kousek – interna, chirurgie, psychologie, onkologie a další. Je tu těsnější kontakt s pacienty – není to anonymní člověk, který přijde jednou na vyšetření a víckrát ho neuvidíte. Znám z jejich vyprávění jejich životy a rodiny. Stále se učím něco nového – objevují se diagnózy, se kterými se setkávám poprvé nebo nová vyšetření a odběry.

O práci v ordinaci se traduje, že je v ní více administrativy, ale odborné práce pro sestřičku méně. Je to pravda?

S tím musím nesouhlasit. Papírů je skutečně hodně, ale odborné práce jako jsou převazy, aplikace injekcí nebo odběry biologického materiálu dělám mnohem více než na předchozím pracovišti. Jako sestra v ordinaci rozhodně odborně nezaostávám. K mojí práci patří i návštěvní služba u klientů zdejšího stacionáře.

Platy a mzdy sester zahýbaly v letošním roce celou odbornou zdravotnickou veřejností. Ty jsi, jak se zdá, finančně spokojená…

Jsem a hlavně  jsem spokojená s tím, že paní doktorka dokáže ocenit moji práci i pochvalou. Slyšet poděkování je velmi příjemné.

Lenka Šnajdrová, www.tribune.cz