Blogy MT

Medical Tribune zveřejnila v poslední době sérii článků o vztazích mezi lékaři a sestrami. V komentářích se probírá nadřízenost, podřízenost, odpovědnost za pacienty. I v jiných diskusích si sestry stěžují na aroganci a nespolupráci lékařů.

Sestra vykonává velkou část své práce na základě indikace lékaře. Naprosto jednoduše - lékař ordinuje, sestra ordinace plní. Kde ale končí ordinace a začíná příkaz? Kde je hranice odpovědnosti za poskytování péče mezi lékařem a sestrou?

Nejsem si jistá, jestli všichni lékaři vědí, že sestra nese plnou zodpovědnost za poskytování ošetřovatelské péče. Nejsem si jistá, zda všichni lékaři vědí, co ošetřovatelská péče obnáší. Nejsem si ani jistá, zda vědí všechny sestry, co je a není náplní jejich práce.

Nevím, jak to chodí v nemocnicích teď, za mých časů ordinoval lékař např. i frekvenci polohování imobilních pacientů. Jsem přesvědčená, že tohle není potřeba, pokud se nejedná o nějakou speciální diagnózu.

Sestra vyhodnocuje potřeby a úroveň soběstačnosti pacientů, projevů jejich onemocnění, rizikových faktorů, a to i za použití měřicích technik používaných v ošetřovatelské praxi (například testů soběstačnosti, rizika proleženin, měření intenzity bolesti, stavu výživy).

Sestra má dostatek hodnotících škál, aby věděla, jak často má nemocného polohovat.

Sestra by měla poznat, zda už je pacient po výkonu schopný vstát z lůžka. Sestra pozná, kterého pacienta má uložit na lůžko blíže k sesterně.

Sestra sleduje bolest, aniž má od lékaře ordinováno: vést protokol bolesti.

Sestra je schopná své rozhodnutí obhájit. Těch situací, kdy sestra je rozhodující osobou, je víc. To by měla být naše odpovědnost, pokud jsme ochotné ji přijmout.

Nezažila jsem práci sestry v ordinaci, ale dovedu si představit, že i tam má sestra svůj díl odpovědnosti. Myslím, že by měla třeba umět zhodnotit stav pacienta v čekárně a event. ho upřednostnit.

Milé sestry, je to opravdu „nadřízenost“ lékaře, co nám vadí? Nevadí nám spíše ten despekt, který občas pociťujeme? Ten totiž nemá s nadřízeností co do činění, normální zdravý vztah nadřízený-podřízený je založený na respektu. Mám na mysli přesně to podivení senátora Drymla nad tím, že v křesle ministryně zdravotnictví sedí „jen“ sestra?

Přesně ten názor lékaře na sestry, které „ať mají těch "plzeňských" Bc, nebo MBA plnou nůši, vždy zůstanou podřízenými lékařů? Přesně to ohrazení se nikoli proti jinému názoru sestry, ale proti „ konfrontačnímu tónu nějaké ukřivděné a zakomplexované SZP“? Přesně to chování mediků, kteří že by pozdravili nebo ev. uhnuli v cestě je samostatně nenapadne?

Sestra není „jen“ sestra, v péči o nemocné je stejně důležitá jako lékař, nezávisle na tom, kdo z nich je nadřízený. Slušní lékaři si tohle určitě uvědomují. Stejně tak by si to měly uvědomovat managementy v případě rozdělování odměn a řešení sporů mezi sestrou a lékařem.

Milé sestry, nebylo by lepší, kdybychom vůbec neřešili nadřízenost či podřízenost? Nebylo by lepší trvat na tom, že nebudeme dělat práci, kterou má dělat lékař, a naopak ty své kompetence si budeme slušně a s úsměvem bránit? Zkušená sestra rozpozná hranici mezi ordinací a příkazem.

Lenka Šnajdrová, www.tribune.cz

autorka je všeobecná sestra, administrátorka www.osetrovatelstvi.info