Ahoj,upřímně musím naprosto souhlasit s Lenkou.I když jsem teprve ve 4.ročníku szš,mám za sebou rok a půl praxe přes různá oddělení(JIP,chirurgie, interna...)
Našla se oddělení,která byla lehčí(kožní,oční),a však nejvíce času jsem strávila na chirurgii a interně.Na zdravku jsem šla sama od sebe,miluji ti práci a samozřejmě chci ve studiu pokračovat,a však za poslední dobu jsem se dostala do kontaktu s lidmi,kteří nemají o náplni této práce žádné ponětí.Sestřičky prezentované ve filmech a seriálech jsou opravdovým ideálem,skutečnost je úplně jiná.12hodinové směny,naprosto nesoběstační pacienti,kterých je více,převazy,hygieny,aplikace léků,infúze,transfúze...spousta lidí neví,jak je tato práce vysilující fyzicky a psychicky!!!Sestry jsou považovány pouze za méněcenné,vždyť mají pouze střední školu a nemá před jménem žádný titul!!!Možná je to pouze můj názor,ale někdy lékař dělá minimum oproti sesterské práci(napíše ordinace a samozřejmě určuje léčbu!) a sestra je naprosto zatracována.Za mojí praxe jsem se setkala s lékaři,kteří oceňují práci sester,ale jsou i tací,kteří se na vás dívají ze shora a opovrhují vámi,jsou arogantní a neochotní.A však stejně tak sestry jsou výborné a nesnesitelné,když všichni přijdou na zdravku tak první slova jsou:Chci pomáhat lidem,a však tato vášeň vyprchá během dalších let.Sestry nejsou něco méně,v západních zemích jsou považovány za důležité,lidé si jich váží,jednají s nimi na úrovni,ale v ČR? Být skutečně perfektní sestrou sebou přináší rizika obětování vlastních citů(empatie)-není divu,že často chodí domů s pláčem a vyčerpaností,ale takových naleznete opravdu málo.