Těší mě, že se touto problematikou někdo zabývá, proto přidávám i svou zkušenost.
Před necelými dvěma lety jsem pracovala v krajské nemocnici ( momentálně MD ) ale situace se nyní moc nezměnila. Jako lékařka po atestaci se specializovanou způsobilostí a asi 6 lety praxe jsem měla základní plat necelých 21 000 Kc. Žádné další odměny nebo osobní ohodnocení. Přivydělat se dalo jenom přesčasovou prací. Do měsíce jsme měli asi 3-4 služby, z toho jeden víkend. Do sluby se nastupovalo po konci pracovní doby v 15.30 a končila v 7.00 druhý den, volně navazoval další běžný pracovní den do 15.30. Tzn. lékař byl bez přerušení v práci 32 hod. O víkendu 24 hod. Sloužilo se po jednom, jenom o víkendu do 15.30 dva lékaři. Oddělení cca 60 lůžek, JIP, konzilia po nemocnici, ambulantní pacienti. S přesčasovou prací se můj plat pohyboval kolem 40 000 kc. Celkem asi 800 hod přesčasů ročně. V té době jsem neměla rodinu, tak jsem sloužila docela ochotně, rozdíl v platu je výrazný. Ostatní kolegové taktéž podle rodiny a finanční situace, ale na našem odd nebyl nikdo, kdo by nesloužil vůbec. V noci během služby, pokud byl klid, bylo možné spát, ale klid byl jen málokdy. I když náhodou nebyli akutní pacienti nebo konzilia, vždy bylo něco na oddělení. Léky na spaní, navíc od bolesti atd. Vše musel lékař zapsat do chorobopisu a zdůvodnit. Spánek byl tedy neustále přerušovaný, nebylo výjimkou, že se nešlo spát vůbec. Po takové službě se mi pletl jazyk, ruce, nohy i myšlenky. Pacienti se vždycky divili, že mě vidí v práci celý den, v noci a druhý den také. Po službě se dalo jedině svalit do postele, byla jsem naprosto nepoužitelná. S rodinou si takovou situaci vůbec neumím představit.
Když se podepisovala kolektivní smlouva, vedení nemocnice bylo vždycky spíše ochotné navýšit plat za přesčasy než navýšit základní mzdy. Ty zůstávaly stejně nízké. Tím nás nemocnice v podstatě sloužit nutila. Zákoník práce se samozřejmě obcházel. Ostatní obory, zejména chirurgické, ARO, sloužily ještě daleko více.
Po škole jsem sloužit začala po 4 měsících, tedy s minimálními zkušenostmi. To, že slouží neatestovaní lékaři sami trvá i dnes.
Nyní služby v této délce vnímám jako neúnosné, jednak nesmírně zatěžující pro lékaře jednak i jako riziko pro pacienta. Zvažuju práci v zahraničí nebo v jiném oboru. S dítětem už je to ovšem složitější.