Zásadním řešením by bylo, aby předpis pomůcky (myslím běžné...typu sedačka na vanu, chodítko apod) mohl provést fyzioterapeut. V rámci RHB pacienta může navštívit doma a určitě dokáže zhodnotit, co se hodí. Jenže to by musela být legislativa jinak nastavená.

Před několika lety byl jeden náš příuzný ( 90 let) hospitalizován. Do nemocnice došel po svých ( s holí), zpět "přišel" jako úplně imobilní člověk. Nechci komentovat, proč. Ale co nám přišlo velmi zvláštní, že po celou dobu hospitalizace se s námi nikdo nebavil o potřebných pomůckách ( jen po nás vyštěkli, ať doneseme pleny a když jsme se ptali, jaké, tak :"ty, které používáte doma"- tedy žádné. Informace jsme získali ve zdrvotnickcýh potřebách. Po propuštění jsme si měli u praktického lékaře obstarat poukaz například na močovou láhev a klozetoý vozík. Prakticý lékař se sice podivil, že nám to nenapsali v nemocnici, ale poukaz na močovou láhev vystavil bez řečí, na vozík byl problém. Ke specialistovi, na pojišťovnu k revizákovi- ani jeden neviděl, jak pacient vypadá. Nechápali jsme, proč si toto "vyběhávání" nemůžeme řešit v době hospitalizace, času bylo dost. Ale to prý nelze. ( Asi co kdyby snad pacient zemřel). Díkybohu jsme získali vozík zapůjčen od jiného pacienta, který už ho nepotřeboval ( ale nemohl ho nikam vrátit) a když nám konečně přišlo, že bude provedeno domácí šetření, jestli opravdu vozík potřebujeme, děda chodil s pomocí 2 holí. Vím, že je to minulost ( i když ne tak dávná) a předpokládám, že leccos se změnilo, jen bych chtěla ukázat, ž si mnohdy pacienti a příbuzní stěžují oprávněně, nedivme se jim.

Mohu jen potvrdit zkušenost pana dr. Medka. Od nového roku specialisté odmítají předepisovat pomůcky, hlídají si limity. Máme doporučení na WC sedátko pro babičku, ale museli jsme se vrátit domů, specialista nechtěl pomůcku napsat, protože už má vyčerpaný měsíční limit. Máme přijít k prvnímu v měsíci. Co s tím?

Již léta nechápu, proč pacienti v nemocnici nemůžou dostat pomůcku na předpis. Prý by mohlo dojít ke zneužití. Před lety jsem zažívala opakovaně, že přišel dekompenzovaný diabetik, abychom ho naučili aplikovat inzulín. Ovšem brýle, aby na stříkačku vůbec viděl, mu nemohl nikdo předepsat. Nyní pracuji v LDN, odcházejí od nás často i ležící lidé a nějak nedokážu vysvětlit příbuzným, proč již před propuštěním nemůžou mít doma vhodné pomůcky. Za to musí svého ,,ležícího dědečka" dopravit do ambulance specialisty, aby mu předepsal postel, vozík...
Samozřejmě vysvětlení pro sebe mám...spousta lidí to vzdá, nezvládne, dědečka do týdne odvezou zpátky do nemocnice nebo si pomůcku koupí a pojišťovna ,,ušetří".

Vím o jednom řešení pro lidi, kteří se chystají domů a potřebují pomůcky, ale nechci tady dělat nikomu reklamu. Pokud ho chcete znát, napiště mi na silver@osetrovatelstvi.info