Buď je článek reklamou pro Agel a spol. nebo agituje za znovuvytvoření OÚNZU. Jen nechápu, jakými mechanismy chce za těch okolností zajistit zlepšené odměňování pro zdravotníky.

ne všichni tzv soukromí lékaři mají závratné příjmy.Je zde velká nerovnováha mezi obory,daná podle mne tím,kdo se s kým znal,když se tvořil tzv sazebník,a kdo nejhlasitěji křičel.To za prvé.Za druhé - čím kvalitněji ambul.specialista či prktik pracuje,tím má méně peněz vinou různých limitů a regulací od ZP. Např.psychiatr,aby si slušně vydělal,by vlastně vůbec neměl s pacienty mluvit.Nehodlám dehonestovat vaše vzdělání či rozhled,ale v případě českého zdravotnictví jste vedle jak ta jedle.

Moc se omlouvám, ale přečetl jsem ten článek již dvakrát a nikde jsem nenašel žádný návrh, jak řešit odměňování lékařů za kvalitu.
Moc se omlouvám, ale kolektivizace a vznik nějakých koordinátorů péče nejspíše nijak odměňování za kvalitu nezlepší.
Asi by bylo dobré, kdyby redakce MT paní Brixi otázku zopakovala a trvala na dotažení odpovědi s příklady ze světa.
Frustrace na straně lékařů ale i pacientů z toho, že zdravotní pojišťovny (ale i Národní zdravotní služba) neodměňují dle kvality, je přeci celosvětovým problémem.

A kdo by tím koordinátorem měl být ? Lékař ? Nebo nějaká nezávislá osoba se zdravotnickým vzděláním ? A nešlo by jen o vznik nové funkce a tím pádem i "živení" dalšího člověka ?
Jak odměňovat kvalitu ? Jakým způsobem ji změřit? Jak píše pan Jojko,jde o celosvětový problém odměňování kvality,jelikož kvantitu lze snadno a rychle změřit.
Nejsem lékař,ale v ambulantní sféře se pohybuji.Vím dobře,jak je lékař i ostatní personál do kvantity v podstatě tlačen,aby ordinace prosperovala. A že je to kolikrát na úkor kvality zde nemusím jistě říkat. Přetíženost personálu se tak stává někdy až neúnosnou.

Po prvním čtení mne napadl postřeh, který mezi výčtem pozitiv privátu chyběl.

Takže nezmíněné pozitivum je samostatná práce.
Organizujete si čas. Jeden den děláte 16 hodin, druhý nic, třetí deset. Je to na vás. Žádné vypisovní propustek k doktorovi nebo na úřad (jak za socíku a posledních deset let), žádné neschopenky, dovolenky, povinné semináře. Nemusíte poslouchat nadřízeného, který vám byl dosazena ho si nevážíte. Praktici i obvoďáci byli vždy samostatné jednotky bez primářů. Žádné ranní sedánky, "politické školení", snaha zalíbit se, odměny, přednostní vysílání na semináře, rekreace za odměnu, harasment.
Když se bavím s kolegy kolem, kteří pamatují OÚNZ a srovnávají s privátem, tak tohle je snad hlavní důvod, že by svou práci pověsili na hřebík, kdyby privátní nesměli být.
Finanční rozdíl, pokud nejste absolvent nemusí být tak velký. Jak už psala Katango. Pokud praxi budujete, máte jistě větší náklady a potřebujete víc (většinou v tom věku máte i děti a stavíte hnízdo), než v šedesáti, kdy se řečeno terminologií pasažéra letadla blížíte k přistávací dráze.
(Další negativum kapitace).

Pak ještě nebyla zmíněna jedna výhoda privátu.
Privatizace v polovině devadesátých let znamenala skokové navýšení úrovně ordinací. Vybavení se ze šedesátých let dostala na úroveň let devadesátých a mnohde zhusta vývoj pokračuje. Bohužel poté následovalo administrativní přiškrcení finančních zdrojů a jsme dnes svědky nedostatku mladé krve.

Negativum sítí?
Vždyť existují. V rámci poliklinik se tak děje řadu let. Proč by mělo dojít k úsporám. Cíl sítě je zisk, ne zajištění péče. O tu se může snažit jednotlivec, který pacienta vidí z očí do očí a ne ředitel v pátém patře nebo v okresním městě.
Možná, pokud by se jednalo o síť privátních samostatných jednotek. Ty ale dožene do houfu přirozený vývoj a k tomu zatím nemohlo dojít jako důsledek řízené pauperizace privátních lékařů.
Dnes se rýsující navrhované řešení pohlcení silnými subjekty rozhodně neznamená, že se budoucí zaměstnanci začnou chovat podle přání majitele. Nemáme železnou oponu...

Ono je to těžké, pane kolego Mazochu, Vám je 47 let, já mám k té šedesátce a přistávám ztěžka na zadek. Vstávám poté na šest dob a již se mi mnohé věci zdají nereálné. Odpovězte po pravdě. Vy byste ve svých letech, kdyby Vás opravdu ty silné subjekty, jak říkáte, pohltily, resp. Vám nabídly nějaké přijatelné podmínky, viz akce MediClinic, Vy byste všeho nechal, sebral rodinu z hnízdečka v Neředíně a odešel pracovat do Schleswick-Holstein ?

Budete se asi divit, myšlenka zavření praxe zas nebyla tak nereálné. Takže jsem to měl tak trochu přežvýknuté. Šel bych prostě dělat něco jiného. Třeba k bráchovi veterinárního technika. Alespoň bych měl k medicíně blíž než k papírům.

No dobře. Dejme tomu. To má ovšem asi stejné účinky, jako když já jsem v roce 1987 při návratu z NSR, kam mne poprvé vypustili s doložkou v mých 36 letech, ovšem že děti zůstaly rukojmím doma....zastavil auto před Folmavou a řekl jsem manželce: tak a teď máš poslední možnost rozhodnout se, jestli tam za ty dráty pojedeme zpátky.
Budete se divit, ale manželka začala strachy zvracet. Chvíli jsme tam stáli a brečeli a pak jsme jeli do Domažlic.
Takže to je asi tak vše na pozvracení. Dnes už s ničím nic neuděláte.Zaměstnaní lékaři mohou samozřejmě sabotovat výkaznictví pro pojišťovny apod., ale k čemu to povede ? Seberou vám i to málo na co máte nárok dle tabulek s argumentací, že si na to špitál nevydělá. A kde máte odbory ? V háji. Běžte dělat něco jiného. Vy něco umíte ? Já umím vykuchat zajíce. Mám jít v 60 letech do řeznictví ? A teď si představte ty chudáky po nás za 20 let, kteří půjdou do penze v 65 letech. Práce nebude, nezaměstnaných v pysk, vy už nemůžete na nohy, nic vám nefunguje, ale musíte vydržet. Tak to těm mladým opravdu nezávidím. Raději chcípnout včas....Tohle z nás udělali!

I'm irmspesed! You've managed the almost impossible.

Ještě dodatek. To nechování se podle představ zaměstnavatelů neznamená jen zvednout kotvy z oboru. Daleko reálnější je stav, kdy zaměstnanec se nebude chovat jako majitel, t.j. má na háku vrzající dveře a nesvítící žárovku, ale v prvé řadě se přestane honit a rázem ze statistických 50 kontaktů denně se může stát 30 a to nemluvím o kvalitě.

Funkci koordinátora má dnes již praktický lékař. Kde bere autorka jistotu, že by to někdo jiný zvládl lépe? V každém případě by šlo o duplicitu, další zvyšování nákladů na koordinátora a také na výkony (viz. pravidelné kontakty koordinátora s pacientem). Pokud by měl funkci koordinátora nějaký další lékař, kde ho vezmete? A nelékař by asi sotva uměl zhodnotit vzájemné aspekty diagnostik, léčebných postupů a medikamentů z různých oborů. Já si nemůžu pomoct, ale to, co autorka popisuje jako "řešení" je jinými slovy popsaná dnešní situace, která má své chyby (jmenovány v článku výšë), které ale "řešení" vůbec v ničem nenapravilo. Souhlasím s tím, že je to reklama pro Agel (koordinátor´= dispečer na telefonu).

Prasí nám to zdravotnictví až běda!

V Česku sice praktičtí lékaři plní roli "gatekeeper" k regulaci návštěv u specialistů a omezení celkového objemu specializované péče. Ne vždy jsou však praktičtí lékaři v úzkém kontaktu se specialisty ohledně péče o konkrétní pacienty. A ne vždy aktivně poskytují zdravotní osvětu a průběžné konzultace pacientům (v ordinaci, po telefonu nebo třeba i e-mailem) ohledně životosprávy, prevence, návaznosti na léčbu a propojení zdravotní a sociální péče.

Jakým způsobem motivovat zdravotníky, včetně praktických lékařů a specialistů, směrem od jednotlivých výkonů k integrované péči zůstává nevyřešenou otázkou.

Neexistuje jediné správné řešení ani pro české ani pro jiné zdravotnictví. Kdo s určitostí tvrdí, že nabízí jediné správné řešení pro zdravotní reformu (včetně způsobu odměňování), přinejmenším příliš zjednodušuje - ať už na ideologických nebo omezených teoretických základech.

Mezinárodní zkušenosti ukazují, že integrované modely, které propojují lékaře do týmů koordinujících potřebnou péči (včetně konzultací, osvěty a prevence), fungují pro pacienta (a pro snížení nákladů ve zdravotnictví) lépe než modely založené na konkurenci izolovaných specialistů a zařízení. Přístupy (zatím úspěšné experimenty) zahrnují např. integrované zdravotní systémy Kaiser Permanent a Geisinger v USA, ve kterých je koordinátor napojen na pojišťovnu, nebo dobrovolné sítě lékařů, ve kterých je koordinátorem praktický nebo rodinný lékař, a odměňování se počítá na celý tým se zohledněním celkových dlouhodobých výsledků.

Trochu problém je v tom, že to nemůžete osobně posoudit zevnitř. Například konkurence mezi specialisty zde neexistuje. Lékařů je málo, těm v nemocnicích je jedno, kolik pacientů za den ošetří v ambulanci, protože jsou placeni hodinově, a počty soukromých ordinací omezují kvóty pojišťovny, která např. na okresní město nepovolí více než jednu soukromou neurologickou ambulanci, a je jedno, že v čekárně sedí celý den 40 - 60 lidí. Tito pak jsou nespokojeni (já se jim nedivím), čekací lhůty na objednání se prodlužují.
A teď k tomu odměňování podle výsledků: např. neurologii tvoří asi z 80% diagnosy nevyléčitelných chorob, u nichž příznaky nazávisle na léčbě neustále progredují až do invalidity. Opravdu se děsím toho, co navrhujete.