není pro pacienta žádnou výhodou. Pacient potřebuje lékaře - na to, aby diagnostikoval a léčil, a sestru - na to, aby ho ošetřovala. Jenže sestrám magistrám už tohle ošetřování ( kam patří i péče o osobní hygienu, převazy chronických ran a dekubitů, ale třeba i krmení, povídání si s pacientem..)už moc nevoní. Oni chtějí mít "více kompetencí", "prostor pro vlastní nápady", " být lékaři rovnoceným partnerem".Jenže pro takovou pracovní pozici prostě ve zdravotnictví není prostor. Já si jako lékař vystačím s partnery - kolegy, pokud mám problém, budu ho řešit s nimi, nikoliv se sestrami. A neprosím se nikoho, aby dělal moji práci, což by asi novodobé magistry chtěly, ale opravdu to není třeba. No, a pacientovi budou značně chybět ty "staré" sestry, které se o něj uměly tak dobře postarat. Já chci sestru, na kterou je spoleh, sestru, která je pracovitá, rychlá, čistotná, umí si na oddělení udělat ve všem pořádek.Nechci a nepotřebuji sestru, která "tohle dělat nebude, protože to je pod její úroveň", zpochybňuje každý můj příkaz, ví , lépe než já, co je pro pacienta nejlepší, a " má spoustu nápadů" , když jsem v časovém presu. Bojím se, že tento typ sebevědom
ých magister nám teď ošetřovatelské obory budou dodávat. A s takovými typy se dělá velice těžko