Praha - Náměstek ministryně zdravotnictví Marek Šnajdr se ocitl v nemocnici z jiných než pracovních důvodů naposledy před rokem. Doprovázel tam blízkého člověka.

"A zíral jsem. Lékař vtrhnul do čekárny plné lidí bez pozdravu a netušil, že na dveřích existuje klika, takže jimi jen bouchal..." popisuje muž spoluodpovědný za kvalitu péče o pacienty.

* Žebříčků spokojenosti pacientů přibývá. Proč by měl být zrovna ten, který jste provedli teď, ten opravdu správný?

Není to nic, co bychom si vymysleli tady v Česku, ale převzali jsme mezinárodní výzkum. Hodnocení péče navíc provádějí konkrétní pacienti v době, kdy opouštějí nemocnici a už se nemusí bát reakce lékařů či sester. Takže nejde o nějaké anonymní klikání myší na internetu, kde si může šikovný ředitel nemocnice naklikat spokojenost, jakou chce. A o něčem také svědčí i počet lidí, kteří se průzkumu zúčastnili. U nás ještě nikdy nebyl podobně reprezentativní výzkum spokojenosti.

* Z průzkumu se zdá, že když se člověk dostane do fakultní nemocnice v Ostravě či Hradci Králové, budou se tam k němu chovat lépe, než kdyby ležel třeba v některé z velkých nemocnic v Praze. Čím to je?

Jak se ukazuje, chování k pacientům velmi souvisí s hospodařením nemocnic. Nejlépe hospodařící nemocnice mají taky nejvyšší spokojenost pacientů. Ekonomicky stabilní podnik, kde jsou spokojeni zaměstnanci, má spokojené zákazníky.

* Přestože v průzkumu vyšla rostoucí spokojenost pacientů, v chování lékařů a sester stále zaostáváme za západní Evropou. Co s tím uděláte?

Ano, je férové to přiznat. A nejde jen o potřesení rukou pacientům nebo představení se. Ukázalo se, že lidé lékařům nerozumějí, když s nimi mluví. Lékaři neumějí mluvit s laiky. To je úkol vedení nemocnic, které nese odpovědnost za chování lékařů.

* Takže když se mi doktor nepředstaví a nepodá mi ruku, mám jít bouchat na dveře rovnou k řediteli nemocnice?

No jistě! Ke komu jinému?

MfD, lep