...v pátek mi vrchní řekla,že je v pondělí málo klientů na směnu,tak že nemám chodit(na hemodialýze může mít sestra 5!!!!! klientů).
A v sobotu večer volá jiná kolegyně,že bude akutní případ,tak že mám v pondělí přijít...nikoho nezajímá,že sem si za sobotu naplánovala všechno jinak a pak složitě všem vysvětluju,proč je to zas jinak.Vysvětluju něco,co mě samotné nikdo nedokáže vysvětlit...kdy už to skončí?????

Když někdo onemocní nebo je nějaký akutní výpadek, je celkem pochopitelné, že se všichni snaží nějakým způsobem vypomoci a vyjít vstříc, jsme lidi, můžeme se dohodnout. To se může přihodit každému a jednou pomohu já tobě, jindy ty mně. Ale co když se v pátek vedení rozhodně, že zavře oddělení, sestěhuje pacientky na jiné a zavolá personálu, že do práce nemá chodit? Nikoho nezajímá, že 14 dní dopředu, prostě třeba 5 hodin dopředu. A co už je vrchol, že člověk přijde do práce a vrchní ho pošle domů. Nikoho to nezajímá. Dlouhodobý plán je něco, podle čeho nám počítají dovolenou nebo nemocenskou, jinak nic. Máme krátkodobé plány, kde nám podle možností staniční vychází vstříc s požadavky, sloužíme podle toho. na co tedy ten dlouhodobý plán je? Aby se vlk nažral.....

Taky to znám , o půl čtvrté nám volá staniční , ať nechodíme do práce ,že ubyl pacient , nebo napíše sms . A to už se takřka chystáte do práce , celý den v čoudu a najenou máte volno...a znám oddělení , kde si sestry musí sami volat nas na oddělení , jestli mají přijít. U nás v nemocnici to teď řeší odborové organizace , nebo se aspoň snaží ...Taky máme rodiny , problémy a povinnoti , nejsme roboti ...Takže se nedejte, sestry!!!!!!

Dobrý den. Pracuji v ÚSP v nepřetržitém provoze na 12h směny. Placených máme 11.5h a 30 minut na přestávku na jídlo a oddech. Teď nám byla vnitřním nařízením zrušena denní místnost a vymezeny nové prostory pro přestávku - mne se týká ta část, která mi umožňuje využít jídelnu zaměstnanců v době vydávání oběda ( nechodím na ně, to jídlo se nedá jíst a navíc bych musela za sebe sehnat zástup na tu dobu ) nebo přímo mé pracoviště. Najíst se tam sice ve velké rychlosti můžu za pochodu, ale o oddechu nemůže být řeč, protože vlastně stále jsem na pracovišti. Jak řekla má kolegyně je to jakoby řekli dojičkám: bereme vám kumbál a přestávku si dejte s krávama. Zaměstnavatel už nemusí vymezit prostor pro přestávku na jídlo a oddech mimo pracoviště? Vždyť o ní můžu třeba 20 minut spát, ovšem na pracovišti ne. A pokud ano, tak zase mohu být postižitelná pokud se během té doby něco stane...

Přesně,kdo z nás měl někdy 30 minut v kuse v klidu?já ani jednou za praxi 14 let...jeden rohlík na 4 kousnutí když se kolem něj zrovna běží...

když mám štěstí, tak se najím v jídelně za 10 minut. půlhodinu na oběd jsem neměla ani jednou. to se jinde než ve zdravotnictví nestane.