PREZIDENT ČESKÉ LÉKAŘSKÉ KOMORY (ČLK) MILAN KUBEK ŘEKL PRÁVU:

* Doktor Petr Košek se před smrtí přiznal, že v minulosti provedl eutanazii. Jak bychom na takové přiznání měli pohlížet? Přispěl do diskuse, byla to z jeho strany odvaha, nebo se na něj máme dívat jako na zločince?

Nejsem soudce ani kněz, abych tohle hodnotil. Každopádně eutanazie je v České republice nezákonná a lékařská komora ji v žádném případě nepropaguje. Já osobně vnímám volání po eutanazii jako projev nedostatečně dostupné paliativní péče. Kdyby byla dostupnější a kvalitnější, zastáncům eutanazie by asi mnoho argumentů nezůstalo.

* Jak vlastně pohlíží lékařská etika ve své učebnicové formě na eutanazii? Stejně jako trestní zákon, který ji kvalifikuje jako vraždu, nebo je tam prostor pro nějakou diskusi?

Lékařská etika ji kvalifikuje jako zabití ze soucitu.

* To nezní jako vražda...

Je to trošku jiný pohled. Je to ale dáno tím, že lékaři nejsou ani policisté, ani soudci. Lékařská etika se řídí základním heslem: Vždy pomáhat, nikdy neškodit. To znamená, že i marná, zbytečná léčba, která nemůže život člověka zachránit, která mu přináší pouze utrpení a zhoršuje kvalitu jeho života, takovou léčbou by pacienti rozhodně zatěžováni být neměli. K tomu mělo přispět i naše nedávné doporučení (ČLK v únoru schválila dokument, podle něhož může zdravotnický personál ukončit intenzivní péči o nevyléčitelně nemocného člověka - pozn. red.), které se ovšem netýká eutanazie, ale právě ochrany pacientů před marnou a neúčelnou léčbou.

* V odborné veřejnosti se dlouhodobě šeptá, že ukončení léčby pacientů, kteří jsou třeba dlouhodobě v kómatu, je praxí, která se běžně děje. Jen se o ní nahlas nemluví.

Ano, to je problém, o kterém když budeme mlčet, neznamená to, že zmizí. Právě proto jsme se ve svém doporučení snažili ujasnit některou terminologii a dát lékařům doporučení, jak by měli postupovat. Úmyslně jsme volili formu doporučení, nikoli formu právně závazného stanoviska.

* Posunula se debata o eutanazii za posledních dvacet let nějakým směrem?

Osobně ji, přiznám se, tak dlouho nesleduji, ale myslím, že ne. Nechci lacině argumentovat tím, jak byla zneužita eutanazie před druhou světovou válkou v Německu a kam až by to mohlo zajít. Dost dobře si ale dovedu představit, jak mladí přesvědčují svého dědečka nebo babičku o tom, že jsou na světě zbyteční, a kdyby požádali o eutanazii, že by po nich mohli dědit. To je skutečně hra s ohněm a míra možné zneužitelnosti je obrovská.

Právo, Josef Koukal