Je to vyvrcholení osmiměsíčního boje vedení nakladatelství Elsevier, kde časopis vychází, proti jeho „neposlušnému“ redaktorovi. Nyní vedení Elsevieru vyzvalo Charltona buď k okamžité rezignaci, anebo k zásadním změnám redakční politiky včetně okamžitého zavedení systému recenzí článků před uveřejněním. Charlton ovšem nehodlá udělat ani jedno, ani druhé - a má přitom navíc podporu alespoň části redakční rady, která v případě jeho propuštění pohrozila rezignací.

Časopis Medical Hypotheses slibuje uveřejnit jakoukoli radikální, spekulativní a non-mainstreaovou vědeckou ideu za předpokladu, že bude koherentně vyjádřena, a vědec, podnikatel a autor David Horrobin, který ho v roce 1975 založil, odmítl už tehdy recenzní řízení ze zásady. Tvrdil, že tradiční recenzenti nemají v lásce nic, co odporuje tradičním vědeckým poznatkům a závěrům, a tak diskvalifikují či umlčují každou novou, netradiční ideu, ať je jakkoli slibná. Charlton, který v roce 2003 vystřídal ve funkci vedoucího redaktora, zastává stejný názor:

O tom, co bude či nebude v časopise publikovat, rozhoduje on sám, i když čas od času konzultuje své rozhodnutí s dalšími odborníky. Rovněž do samotných textů zasahuje jako redaktor jen velmi opatrně. Jak říká na webové stránce časopisu, editor by měl články vybírat a nikoli měnit. A pro řadu prací je tento časopis jediným místem, kde mohou být publikovány. 

 Do problémů se časopis a jeho vedoucí redaktor dostali teprve v červenci loňského roku, když zde vyšel článek předtím odmítnutý v Journal of Acquired Immune Deficiency Syndromes. Molekulární virolog Peter Duesberg a jeho spolupracovníci z University v Berkeley v něm totiž tvrdí, že HIV není původcem AIDS, a že ani statistická data, ani demografické údaje nepotvrzují existenci masivní epidemie AIDS v Jižní Africe.

Duesberg tuto hypotézu prosazuje už někdy od 80. let minulého století, nyní ji však využil jako zbraň proti studii skupiny vědců z Harvard University, podle níž nese vláda Jihoafrické republiky nese v důsledku zpoždění v zahájení anti-HIV terapie zodpovědnost za smrt nejméně 300 000 lidí,  

Charlton sice přiznává, že sám o problematice nic neví, cítí však povinnost  nechat zaznít i jinou hypotézu, aby čtenářům umožnil podívat se na problém z jiného úhlu. Naopak odborníci z Jihoafrické republiky to považují za nůž vražený jim do zad – publikování článku mu dodává zdání serióznosti a důveryhodnosti, což může vážně uškodit zájmům veřejného zdraví.

„Nejde jen o stupidní akademickou debatu. Mnoho obyvatel Jihoafrické republiky si prostě takový názor přisvojí jen proto, že to publikovali vědci ve vědeckém časopise, a jen kvůli tomu umírají tisíce lidí.“ 

Ostatně hned bezprostředně po publikování článků požádala řada prominentních vědeckých pracovníků z oblasti výzkumu HIV a AIDS, v čele s Johnem Moorem z Weill Cornell Medical College v New Yorku a nositelem Nobelovy ceny Françoise Barré-Sinoussim z Pasteurova Institutu v Paříži, nakladatelství Elsevier o jeho stažení. Jiní se obrátili přímo na National Library of Medicine v Bethesdě, která provozuje databázi Medline, aby odtud odstranila jeho bibliografickou citaci. Vyzvali též vědce celého světa, aby knihovny svých ústavů požádali o zrušení subskripce časopisu.  

Nakladatelství Elsevier navíc kromě výstrahy a výzvy adresované Charltonovi zorganizovalo na palubě své „vlajkové lodi“, jíž je světoznámý Lancet, recenzní řízení tohoto a dalších podobných článků pěti anonymními recenzenty. Závěry ještě publikovány nebyly, avšak podle časopisu Science, který získal možnost do nich nahlédnout, jsou jednomyslně odsuzující a doslova „kruté“. V Duesbergově článku nalezli recenzenti zcela zásadní chyby, omyly, lži a dezinterpretace.

„Něčím takovým byste snad mohli pobavit své přátele na party v zimním podvečeru, ale do vědecké literatury to jednoznačně nepatří,“ napsal jeden z recenzentů.  

Nakladatelství Elsevier na základě toho sdělilo 24. února tohoto roku, že jeho článek – který zatím v tištěné formě vůbec nevyšel a jehož elektronické verze byla stažena z webové stránky časopisu v srpnu loňského roku – je definitivně a navždy „vymazán.“

O pět dní později dostal stejné vyrozumění i autor dalšího článku na stejné téma a se stejným vyzněním.  Charlton se nicméně nevzdává – objektivitu a validitu provedeného recenzního řízení napadl, označil je za „show“ a prohlásil, že vydavatel nemá žádné právo zasahovat do výkonu jeho funkce vedoucího redaktora.

Argumentuje přitom dopisy od více než 150 autorů publikujících v časopise Medical Hypotheses, kteří ho podporují. A stojí za ním rovněž většina členů redakční rady (třináct z devatenácti); ti žádají vedení Elsevieru o vrácení článku na web a o jeho publikování, a odmítají Charltonovo propuštění i jakékoli změny v redakční politice. Absenci recenzního řízení označují za raison d'être časopisu, a i když – jak říkají – Duesbergův článek asi opravdu není nejlepší, jde tu o princip. „Bráníme Charltona, nikoli Duesberga,“ zní jejich heslo.  

Pro úplnost je ovšem třeba dodat, že alespoň jeden z členů redakční rady vystoupil i s opačným názorem. Podle Antonia Damasia, přednosty Neurologického institutu University of Southern California v Los Angeles, neměl být tento článek nikdy publikován.  

A konečně názor samotného Duesberga, který jinak o problematice HIV nepublikoval během poslední dekády nic než jediný článek v časopise Indické Akademie věd: ten označil rozhodnutí Elsevieru za bezprecedentní ukázku cenzury, podpořenou establishmentem kolem AIDS.  Teď tedy nezbývá než čekat, jak celá aféra dopadne.

Jaroslav Hořejší, www.tribune.cz