K opakovaným registracím nelékařských zdravotníků nevidím důvod. Vzhledem k tomu, že tuto povinnost nemají jiná, také náročná, ppovolání (lékaři, soudci, pracovníci finančních úřadů,..), je myslím na místě otázka, proč sestry. Pokud za svých 7 korun měsíčně nemám náležitou protihodnotu,proč bych je měla vyhazovat oknem? Je jedno, jestli je to málo nebo moc, jde o princip. Nikdo nemá právo chtít po mě peníze za něco, z čeho já sama nijak neprofituji. Celoživotní vzdělávání je jiná věc (tj. neměla by být spojována s registrací), tady nedokážu ze své pozice posoudit, nakolik z něho skutečně profituje pacient či zaměstnavatel. Z vašich diskuzí vyplývá, že nabyté vědomosti často nejste schopny uplatnit, jelikož o ně vlastně nikdo nemá zájem. A tady mi právě přijde, že se "zapřahá vůz před koně". Protože až nastane stav, že zaměstnavatel bude schopen vašeho vzdělání využít, bude vás do něj sám nutit, a také vám ho samozřejmě zaplatí (je jedno jestli přímo nebo tím, že vám adekvátně zvedne plat) a samozřejmě vám dá na vdělávací akci volno. Mám pocit, že tam zatím nejsme. Čili jinými slovy, pokud z vašeho celoživotního vzdělávání profituje pacient či zaměstnavatel (ono je to vlastně jedno), měly by ceny za vaše služby být právě o tu částku ke vzdělávání potřebnou navýšeny. Daňový pporadce je také nucen se neustále vzdělávat, komu myslíte, že tu částku napočítá? Klientovi. Já si také myslím, že to doškolování nemusí být nijak drahé, vždyť by mohlo jít o semináře v rámci nemocnice, tedy hlavně, občas je, pravda, potřeba za novinkami někam vyjet. A věřím, že většina sester čte pravidelně odbornou literaturu, zvlášť pro ty mladší je to asi samozřejmost. Takže bych s tím dokazováním, že studuji, nedělala až takovou vědu, aby to muselo řešit ministerstvo a sestry ze svých (ubohých) peněz živily úředníky, kteří to pak někam zakládají. Tohle si má ohlídat zaměstnavatel (pokud chce). A pokud nechce, jeho chyba. Z pohledu pacienta se přiznám, že rozdíl mezi registrovanou a neregistrovanou sestrou nepoznám. Také to pro mě není důležité, důležitý je pro mě přístup a také šikovnost. A tady si právě myslím (viz. první příspěvek), že pacienti často zamění důsledky registrace za osobní kvality.