Většina myslících lidí si již dnes uvědomuje, že naše socialistické zdravotnictví končí v nedostupnosti kvalitní zdravotní péče a že komunistické a socialistické "zadarmo" končí v korupci a protekci, což je především zhouba pro chudé. Žasnu nad tím, jak právě ti chudí se nechají zblbnout komunisty a socialisty k takovémuto drahému zdravotnictví.
Bohužel většina z nás stále myslí po bolševicku včetně Hany Brixi a žijí v představě, že současný systém je možný, že je možné ho udržet v mezích únosných i pro chudé. Ale většinou již vnímáme, že trvalým naléváním státních peněz do systému zdravotnictví nestabilizujeme, že je nutné ekonomicky zainteresovat i pacienta na svém zdraví a léčbě. To ale nestačí!
Systém zdravotnictví je nutné postavit na přirozených vztazích a na občanské svobodě. Dokud systém nebude stabilizován osobní garancí proplacení zdravotní péče lékaři pacientem, k čemuž potřebuje individuální smlouvu se skutečnou zdravotní pojiťovnou pacient a nikoliv jeho ošetřující lékař, nepodaří se vám postavit naše zdravotnictví na nohy tak, aby vydrželo na nich trvale stát.
Standardy stanovit na ministerstvu není možné, protože zde je nikdo bytostně nepotřebuje. Ale standardy nezbytně potřebuje skutečná zdravotní pojišťovna, která si musí stanovit, na co má a co musí pacient doplatit. To stanoví podle různých pojišťovacích produktů, ve kterých si může pacient vybírat. Současné nejčastější myšlení, že standardy stanoví úředník a ty se budou týkat veřejného zdravotního rádobypojištění (ve skutečnosti zdravotní daně) a svobodným pojišťovnám se umožní jen pojištění na "lepší", je pro pacienty neekonomické.

Paní Brixi umí "vhodně definovat standardní zdravotní péči ?" Že nám už dávno neporadila. Zatím si na tom všichni vylámali zuby a toto zadání bylo dokonce Ministerstvem zdravotnictví zrušeno.
To prostě není možné tak, jak si to lidé typu sociálních inženýrů představují.
Vymezení je možné toliko finančním vyjádřením a to ještě obecně a nikoliv cíleně a jmenovitě. To znamená v praxi výhradně stanovení spoluúčasti a pokud hodláme zachovat všeobecnou solidaritu, jako že asi ano, tak tady ale musí být solidarita zastropována. A do budoucna se bude muset začít budovat další systém,paralelně a od přesně stanové doby, kdy už lidé na své zdraví budou povinně odvádět jakousi částku, která bude užívána k tomu, co bude nad těmito limity. Vždyť to není tak složité. Aby na to ale lidé vydělali, musí se zgruntu předělat mzdy, důchody, atd. Pro některé to bohužel bude nespravedlivé, ale pro budoucnost je to jediná naděje, že se to celé nerozpadne, aniž by se vůbec ještě o reformu někdo pokusil.

Nevím, nevím, kde paní Brixi přišla na to, že by nadstandardní péče měla být méně účinná než ta standardní. Další perlou je představa, jak je hlavně třeba pacienty chránit proti poskytovatelům zdravotní péče. Tohle paní Brixi opravdu řeší jako poradkyně Světové zdravotnické organizace?

Stands back from the keyboard in amazmeent! Thanks!

Paní Brixi objevila Ameriku. Vidíte v tom článku někdo něco nového? Jakou "reformu" tahle samozvaná odbornice na zdravotnictví lidem vlastně vysvětluje? Já vidím jenom staré známé obecné kecy. Taky se dost divím, že za takovéhle rady jí někdo platí.

je léčba nespolupracujícího pacienta(typicky obesita s metabolickým syndromem )nadstandard,jinými slovy luxus? Nebo je standardem pacientovo:"vaší (celospolečenskou) povinností je mi pomáhat,být se mnou solidární,já však žádnou povinnost vůči společnosti a sám k sobě nemám"?Nebo lze tento postoj nazvat spíše parazitismem?

Great cmoomn sense here. Wish I'd thought of that.

Já věřím že to paní Brixi myslí dobře, jenže opravdu neříká vůbec nic nového. Že není možné poskytovat zdravotní péči všem bezplatně a na nejvyšší odborné úrovni se vědělo už za komunistů. Mě v tomto případě zaujal jazyk, který autorka používá. Působí dojmem odborné terminologie, ale má spíše blízko k newspeaku G.Orwella. Prázdné polopravdivé fráze, které ve vzájemných kombinacích generují pseudoproblémy, které se následně řeší, řeší, ale nikdy nevyřeší. Jeden příklad za všechny: medicína je a byla vždy charakerizována pojmy jako šance, naděje, možnost, dovednost, vzdělanost. Pokud někdo staví na pojmech jako právo, povinnost, nárok, dostupnost, atd., nemůže nikdy dojít k pozitivnímu výsledku, což současný vývoj potvrzuje. Ale oceňuji názor autorky, že nezbytný je dialog.

rSMRbj THX that's a great answer!