V každé společnosti přetrvávají zažité kulturní mýty a to mnoho let po té, co již nejsou pravdou. Tak jako bytoví zlodějové věří stále, že lékaři jsou bohatí a je dobré je vykrást, tak prostí občánkové věří, že to nejlepší co mohou pro své dítko udělat je, dát jej vystudovat na doktora. Doktor to je přece něco. Vždyť starosta, farář, doktor a nejbohatší sedlák z vesnice hráli v hospodě taroky u vyčleněného stolu. Dlouhá léta média mlčela o tom, co to znamená být v naší vlasti lékařem. Mít těžkou, odpovědnou a stresující práci za směšné peníze, být stále jednou nohou v kriminále a neustále poslouchat a plnit ptákoviny, co si vymýšlejí úředníci na zdravotních pojišťovnách a na Ministerstvu sociální péče. Být nechráněn představiteli vlastního odborného stavu. Být lékařem znamená marně v bankách žádat o úvěr, zatímco spolužáci, co vystudovali práva či IT technologie, píší barevné pohledy ze Seychel. Jsou jistě mezi námi svatí lidé, kteří chtějí ostatním pomáhat za skývu chleba, kapku vody a prosté lůžko z rákosí. Lidé, kteří chtějí být lékaři za každou cenu. Je to pro ně poslání, naplnění jejich života, i kdyby třeba žili pod hranicí bídy. Ale určitě to nejsou všichni medici. Když jako mladí hloupí dělají přijímačky na medicínu vůbec neřeší, co bude za šest let. Jak budou splácet byt, oblečení, školu apod. Šest let je přeci tak dlouhá doba. A když školu dodělají, tak jen zírají, do čeho to sami dobrovolně vlezli. Jen díky absolutní naivitě rodičů a jejich dětí je ještě takový zájem o studium medicíny. Jinak to nechápu. Stejně jako nechápu proč všichni mladí lékaři neodcházejí automaticky do ciziny. Proč někteří z nich zůstávají ve státě, který jim bezostyšně plive do tváře a zneužívá je. Čekají snad na zázrak, na který čekali jejich předchůdci marně dvacet let? Budou také v bláhové naději čekat dalších dvacet let? Kdo umí odpovědět?