* Na co si ještě stěžují těhotné ženy?

Mnohdy jim neřeknou, proč testy dělají. Když jim první výsledky vyjdou špatně a pošlou je na odběr plodové vody, neupozorní je na rizika. Nebo tlačí ženy k potratu, když u dítěte zjistí podezření na Downův syndrom. Od toho se pak do určité míry odvíjejí i dobré výsledky našeho porodnictví (nízká úmrtnost novorozenců). Dokonce jsem zažila situaci, kdy ženě doporučili interrupci kvůli rozštěpu patra.

* To už se přece mnoho let nepovažuje za vážný problém.

Ano, ale naše společnost ještě v tomto směru nedozrála. Je to takový fenomén stoprocentnosti, dokonalosti. Všichni musí být krásní, štíhlí, a pokud to tak není, jsou vyloučeni ze společnosti.

* Proč je to tak u nás, a ne třeba v Německu?

Jde o pozůstatek z doby minulé. Viděla jste někdy v minulosti na ulici člověka s Downovým syndromem, vozíčkáře nebo slepého člověka? Pokud ano, tak velmi výjimečně. Vozíčkáře, slepce jsme už ochotni nějak tolerovat, ale porodit nedokonalé dítě?

* Odráží se to i v tlaku okolí, když se žena nechce postiženého dítěte vzdát?

Ano, tlak určitě cítí. Často to dopadne i tak, že partner neunese, že nemá dokonalé dítě, a odejde.

* Nebylo lepší těhotenství před třiceti lety, kdy se těhotným tolik testů nedělalo?

To, že se těhotné ženy začaly sledovat, má velký význam pro porodnictví. Spousta věcí se dá zachytit, spoustě se dá předejít. Jenže se to zvrhlo ve vyšetřování za každou cenu, ne ve chvíli, kdy se objeví problém.

MfD, jas