Pracuji ve směnném provozu jako sestra už přes dvacet let,většinu času jsem "nechala" ve své práci,až to dopadlo tak,že se mi rozbila rodina.Teď jsem samoživitelka,živím děti školou povinné,pracuji od nevidím do nevidím a po snížení platů se dostanu kousek nad životní minimum,na které"mám nárok"(?).V našem státě platí-čím více poctivě pracuješ,tím hůře pro tebe!Protože my sestry po čtyřicítce,které váže doma rodina a situace v ní,nemáme kam "utéct za výdělkem".