2. díl rozhovoru Medical Tribune s prvním náměstkem ministerstva zdravotnictví

V prvním díle rozhovoru jsme se bavili o možných úsporách díky průhlednějším nákupům v nemocnících. Jak pocítí ministerské škrty investice do staveb? Kolik miliard bude MZ investovat v příštím roce?

Rozpočet resortu velmi zhubnul. Z původních více než 7 miliard na zhruba 5.66 miliard. Na některých oblastech nebudeme moci šetřit - očkovací látky, ochrana veřejného zdraví a podobně. Musíme tedy škrtat na jiných položkách. Jsou to tedy mzdové prostředky a investiční činnost, která utrpí nejvíce. Dříve jsme měli na oblast investic přes 2 miliardy korun, dnes máme miliardu. Odložíme proto některé projekty, které jsou ve fázi formulace záměru – například stavba budov na Karlově náměstí. Můj osobní názor je, že je třeba tam provést novou výstavbu, rekonstrukce starých budov je problematická, je potřeba minimálně celou rekonstrukci zahájit. To ale není otázka nejbližší doby.

Takže co se bude stavět v období krize?

V příštím roce se budou řešit rozestavěné akce. Vidíme už dnes nutnost dohod s dodavateli na pomalejším harmonogramu stavby, jinak bychom v příštím roce nebyli schopni zaplatit ani to, co by mělo být dokončeno. Tedy – stavby, které jsou již nasmlouvány, už se rušit nebudou,  další akce ale budeme velmi rozmýšlet. Já i pan ministr jsme se shodli na tom, že se budeme řídit pravidly účelnosti.

Budete dostavovat FN Motol, jak to vypadá s výstavbou dalšího pavilonu ve FN Královské Vinohrady?

Celý projekt je ve fázi příprav. Stavět se tam někdy v budoucnu s určitostí bude, pravděpodobně přijdou lepší časy. Bylo by dobré, abychom získali nějaké evropské dotace. Když platíme do Evropy daně, tak aby peníze nešly jen do starých zemí, ale také k nám.

Redakce Medical Tribune vyzvala čtenáře, aby posílali dotazy, na které by od vás chtěli znát odpověď. Zde je dotaz zdravotní sestry. Chtěl byste po akutní operaci ležet na oddělení, kde je kromě vás ještě 24 pacientů, (někteří z nich rovněž po operaci)  a o vás všechny pečuje přes noc jedna sestra a lékař o patro výše, který má na starosti také ambulanci a akutní konzilia?

Já jsem podobnou životní zkušenost sám zažil. Ležel jsem po operaci na jednotce intenzivní péče, sestra nebyla přítomná a já jsem to vyřešil tak, že jsem přelezl ohrádku a odebral jsem se na svůj původní pokoj. Jinak tuto otázku vnímám jako osobní špičku vůči mne…

To není narážka na vás. Popsaná situace není v dnešních nemocnicích nijak výjimečná a tazatelka se ptá člověka, který by to mohl změnit…

Já to jako osobní otázku vnímám. Jestliže je tazatelka zdravotní sestra, tak si myslím, že mezi zdravotníky bychom mohli diskutovat na jiné úrovni, že „chtěl byste ležet…“

Pojďme k podstatě té otázky. Co říkáte jako první náměstek MZ tomu, že k takovým situacím v dnešních nemocnicích běžně dochází?

Jestliže nemocnice není schopna zajistit dostatek kapacit, tak je to problém. Já si myslím, že oddělení, které nefunguje kvalitně, tak by v dnešní době nemělo existovat.

Kdo to zjistí, že nefunguje kvalitně a nemá tedy existovat?

Zdravotní pojišťovna. Máme to v programovém prohlášení, aby pojišťovny dbaly na kvalitu poskytované péče, alespoň v tom, co lze snadno kontrolovat - tedy věcné a personální vybavení pracovišť.

LÉKAŘŮ JE STÁLE VÍCE

K dalším dotazům. Proč prosím stále trpíte permanentní porušování Zákoníku práce v těchto nemocnicích? Mám tím na mysli falšování výkazů práce, aby lékaři mohli sloužit více, než ZP povoluje, totéž u sester.  Jak je možné, že na noční směně ve velké nemocnici na operačním oboru, slouží u lůžka v noci na 35 pacientů jen jedna sestra, která ještě musí být k ruce lékaři na ústavní pohotovostní službě?

Provozovat by porušování zákoníku práce neměl trpět. Děje-li se toto porušování zákoníku ve fakultních nemocnicích, tak musí resort zjednat nápravu.

Každý ale přeci ví, že české zdravotnictví dnes přežívá jen kvůli obcházení zákoníku práce…

Ano, je to tak. Já na to ještě odpovím jinak. My jsme jako lékaři sloužili stovky hodin a bylo nás podstatně méně. Dnes počet lékařů podle statistik pořád narůstá. Kde jsou, to já nevím. Cesta k lepšímu zdravotnictví spočívá v efektivnějším nakládání s lidskými zdroji. Bude potřeba se podívat na personální vybavení pracovišť.

Na oddělení musí slouží jeden lékař několik služeb, protože tam není další kolega, který by ho vyměnil. Jak to chcete reorganizací práce změnit?

Je otázka, na kterých odděleních musí být lékař po dobu 24 hodin. Například na oddělení pro dlouhodobě nemocné máme špičkové sestry, které jsou vysokoškolsky vzdělané a jsou na špičkové úrovni. Mají růček od doktorátu.

Drtivou většinu oborů v nemocnicích ale nemůže zastat vysokoškolská sestra za lékaře.

To je pravda. Doktoři tady prostře nejsou. Ti se nevylíhnou.

Tak co budete dělat s tím, že se běžně porušuje zákoník práce, aby nemocnice vůbec mohla fungovat?

Pokud se porušuje zákoník práce, tak se musí zjednat náprava. Jestliže to řeší vedení nemocnice na dobrovolné bázi nějakou soukromou formou, už to není problém provozovatele, ale problém osobní, zdravotník to dělá dobrovolně. Na druhou stranu - rezort tuto záležitost nevymyslel. A znovu upozorňuji na to – já jsem za život odsloužil stovky, tisíce hodin. Kdo jde na medicínu, kdo jde se věnovat práce zdravotní sestry, musí počítat s tím, že ho čeká tvrdý život.

Takže nemohou počítat s tím, že se to v nejbližší době nějak změní?

Medicína to s sebou nese. Je to tvrdý život a s tím je třeba počítat. I když lékař přejde do soukromé ambulance.

A co bezpečnost práce? Sedl byste si do autobusu, kde bude u volantu sedět řidič
48 hodin v kuse?

Jsem ze staré školy, můj subjektivní pohled je na to úplně jiný. Já jsem zažil úplně jiné zdravotnictví, které bylo daleko tvrdší než je teď. O finančních podmínkách, které mají dnešní mladí lékaři, se nám tehdy ani nesnilo. Byť to finanční ohodnocení u nás není takové jako na Západě. Bude se to měnit postupně. Jediná cesta je zeštíhlené zdravotnictví. My máme v průměru 600 lůžek na 100 tisíc obyvatel, které musíme obhospodařit, zabezpečit zdravotnickým personálem. Evropa má na stejný počet obyvatel 350 lůžek. Máme tedy o 50 procent lůžek více. Dalším krokem by mělo být snížení hospitalizovanosti  – i to přispěje k menší zátěži zdravotnického personálu. Je třeba se na to kriticky podívat, třeba někde naopak je lůžek nedostatek. To vše je potřeba zjistit. Ale jsem si jist, že jsou pracoviště, kde by stačila vysoce kvalifikovaná sestra – magistra.

Plánujete tedy nějakou systematickou revizi lůžek? Pokusila se o to už ministryně Součková, pokud vím, tak se zlou se potázala.

Svým způsobem se toho dotkl i ministr Rath, se zlou se potázal z naší strany, ale my to uděláme.

Další čtenář se ptá. Chcete docílit toho, že odejde většina kvalifikovaných lidí z resortu?

Chceme docílit opaku.

Jaká by měla být dle vašeho názoru hodinová výše platu lékaře po nástupu do nemocnice? Jaká by měla být hodinová výše platu plně kvalifikovaného lékaře? Dokdy by tyto vaše představy měly být realizovány?

To je otázka finančních prostředků, které plynou do rezortu. Moje představa je trošku odlišná od těch zjednodušených představ. Lékař by měl být placen za odváděnou práci. Systém profesních platů tak jak byl nastaven v jihočeských nemocnicích – tamní nemocnice netrpí žádnou personální nouzí, netrpí nouzí o lékaře. Tam je odměnování lékařů na velmi dobré úrovni. Týká se to všech nemocnic v Jihočeském kraji. Českobudějovická nemocnice si v toto chvíli dokonce lékaře vybírá. Je pravda, že někteří lékaři odešli za prací do zahraničí a dneska se již po několika letech vracejí. Takže nejde o hromadný exodus. Někteří z mé generace emigrovali za lepším výdělkem a někteří zůstali, protože věděli, že se budou mít lépe.

Čtenář se ptal, jaké konkrétní hodinové sazby by lékaři měli mít…

Neřeknu konkrétní hodinové sazby, protože to by bylo nezodpovědné tvrzení.

Byl jste předsedou dozorčí rady firmy DIANEM, která měla na starosti poskytování zdravotnických služeb a zanikla sloučením se společností Nemocnice České Budějovice. Čím konkrétně se tato firma zabývala? Dostávala nějaké státní zakázky?

Tato firma se nezabývala ničím. Smyslem této firmy bylo, že by mohla provozovat dialýzu. Mezitím se záležitost s dialýzou vyřešila nějakým jiným způsobem, dohody s pojišťovnou, takže to byla jenom prázdná skořápka, nikdo nebral žádné odměny, žádné platy.

Ale existence této firmy trvala, pokud vím,  dva roky…

Spíš to trvalo dva roky, než se nemocnice České Budějovice rozhodla, že se dceřiná společnost. (Jediným akcionářem této firmy byla nemocnice České Budějovice).

Takže jste stál v čele firmy, která nebyla zase až tak úspěšná..

Nemocnice České Budějovice si založila firmu, jakých je po světě tisíce. Firmu, která bude připravená sloužit účelu, když to bude třeba. Onen účel nenastal, problém dialýzy se vyřešil jinak, nebylo potřeba, aby tato firma dále existovala. Takže tak, jako nemocnice České Budějovice ji ze sebe vyčlenila, tak se s nemocnicí zase sloučila. Firma nevykonávala prakticky žádnou činnost.

Ve svém životopise píšete, že jste se věnoval poradenské činnosti. V jaké oblasti a komu jste radil?

Radil jsem občanským sdružení, která žádala o evropské peníze. Radil jsem jim k úspěšnosti jejich projektů.

Občanským sdružení nebo také soukromým firmám?

Jen občanským sdružením. Radil jsem jim, jakým způsobem zpracovat projekt. Výdělek z této činnosti rozhodně nebyl výdělek v rozsahu šesti nul. Mám pocit, že to, co jsem z této činnosti zdaňoval, nemělo ani pět nul.

Jste ze stejného kraje jako ředitel přímo řízených organizací Zdeněk Kabátek. Seděli jste spolu v dozorčích radách. Měli jste spolu nějaké obchodní styky?

Obchodní styky rozhodně ne. Já jsem měl obchodní styky s neziskovkami. My se známe z doby, kdy pan ředitel působil v nemocnicích v Písku. Neměli jsme spolu žádné pracovní ani obchodní kontakty…

Potkávali jste se spolu v nějakých dozorčích radách?

Ne, v žádných radách jsme se nepotkávali.

Další dotaz. Nejsou pozitivní lékové listy (seznam léků, které lékař jako zaměstnanec musí předepisovat svým pacientům na základě příkazu zaměstnavatele) v podstatě korupcí, asi jako když lékař upřednostňuje lék od určité firmy?

Já to vnímám naopak jako prevenci proti korupci. Když se zaváděly pozitivní lékové seznamy, bylo to vnímáno jako opatření, které mělo dosáhnout snížení nákladů na léky. Lékaři měli možnost nahradit drahé léky levnějšími. Užití generik v nemocnicích rázem snížilo náklady na léky, takže já jsem pro pokračování pozitivních lékových seznamů. Samozřejmě atributy centrálních nákupů musí být realizovány. My jsme se zavázali v koaliční smlouvě, že budeme v přímo řízených organizacích prosazovat internetové aukce, začneme v nemocnicích centralizací nákupů.

Hodlá TOP 09 zavést opravdové zdravotní pojištění, tzn. s individuálními smlouvami mezi pojištěnci a zdravotními pojišťovnami s jasně vymezeným rozsahem péče hrazené ze zdravotního pojišťění? Kdy?

Takzvané základní zdravotní pojištění nehodláme měnit. Také se mu říká zdravotní daň - ve je to pravda, jde to povinné pojistné. Principálně tento systém nehodláme znovu zbořit. Změna, která přišla před 18 lety, byla velkým otřesem pro zdravotnictví. Upřímně řečeno, pokud někdo říká, že je potřeba udělat nějakou velkou reformu – ta velká reforma už byla. Přechod od státního zdravotnictví na tento systém pojištění, privatizace zdravotnictví v 90. letech a tak dále. To byla reforma. Na druhou stranu je potřeba říct, že jsme nevyčerpali všechny možnosti této reformy. Co se týče opravdového pojištění, bude pravděpodobně možné v nějakých oblastech nemocenské pojištění z toho současného dávkového systému převést na skutečné pojištění. To jsou nějaké možnosti, o kterých se uvažuje, ale ten základ zůstane.

Hodlá TOP 09 umožnit pojištěncům využití služeb tzv. nesmluvních zdravotních zařízení následným,  alespoň částečným proplacením přímé úhrady péče poskytnuté v těchto zařízeních?

Rozhodující pro to je, abychom dokázali stanovit nárok pojištěnce, jinými slovy také takzvaný úhradový standard. Jakmile k tomu dojde, bude možné uvažovat o tom, jak se dostat k reálným cenám za zdravotní péči. Například segment stomatologie, kde se pracuje s cenami v korunách. Cesta k tomu bude hodně dlouhá. Možná se k tomu za čtyři roky nedostaneme, ale chceme nějakou cestu k tomu vytyčit. Jako signál možného dalšího vývoje pro naše další eventuální nástupce.

Iva Bezděková, www.tribune.cz