Zdá se, že něco jako náhlá horečka (předpokládám, že pokud není náhlá, je v ordinacích antipyretikum a okolnosti jeho podání uvedeno) u pacienta na nemocničním lůžku u nikoho nevyvolává zásadní otázku a ta je PROČ? Nejde přeci o to, zda podat či nepodat, ale o to, co tu horečku způsobilo. Představte si třeba takouvou klasickou situaci na LDN ( také jsem tam sloužila), kde leží polovina pacientů s kvalitativní poruchou vědomí, se kterými se prostě nedomluvíte. Sám jistě víte (nebo možná už ne), že u starých lidí je intenzita některých symptomů a známek onemocnění setřelá, dopátrat se tedy, zda jde o banální virosu, začínající pneumonii, IMC, meningitidu či apendicitidu, je práce skoro detektivní. Neumím si představit, že sestra jen podá Paralen a čeká do rána. pokud by šlo o ten poslední případ, pacient může být do rána taky tuhý. Ale i v ostatních případech lékař může pacientovi včasně zahájenou léčbou okamžitě ulevit. V nemocnici leží nemocní lidé, často polymorbidní, často i ta teplota může být fatální komplikací nějakého základního onemocnění. Je to vážná věc, já jako pacient bych nechtěla, aby o mě rozhodovala sestra.
A ktěm odběrům glymči, když pacient "vypadá hypoglykemicky". Tak zaprvé - ukažte mi sestru (např. neurologickou nebo na kožním), která to pozná, za druhé, když už pacient "vypadá hypoglikemicky", jde o život ohrožující stav a lékař by měl být zavolán v každém případě. Jestli ho naberete hned nebo až přijde doktor, je šumák, protože v takovém případě se glukóza ordinuje hned, podle výsledku z laboratoře pak jen upravíte dávku.