Kolikrát už po revoluci lékaři vyhrožovali, že přestanou léčit nebo odejdou do ciziny, když nedostanou přidáno. Teď je to tady opět.

Moc mne mrzí, že celá společnost si utahuje opasky, lékařům rostou platy nejrychleji a přesto žádají trojnásobné zvýšení základní mzdy, tedy té bez služeb a odměn.

Považuji to za výsměch, a to i přesto, že si lékařské profese nesmírně vážím a souhlasím s tím, že by lékaři měli být odměňováni lépe.

Nemohu se ale ubránit dojmu, že si znovu berou pacienta jako rukojmí místo toho, aby se více soustředili na vztah k pacientovi, na to, že ho nechají v čekárnách sedět dlouhé hodiny bez nejmenší omluvy, na to, že někteří ordinují jen čtyři hodiny a zbytek doby nikdo neví, kde jsou.

Neměla by se lékařská komora spíše zaměřit na tyto prohřešky?

Právo, JAROSLAV CHARVÁT, Praha