„Hledáme nové kamarády do naší školky, když maminky pracují, my si hrajeme.“ „Vaše vzdělávání je problém našeho šéfa.“ „V Bavorsku pracovat, v Česku žít.“ S takovými hesly minulý týden lákala německá a rakouská zdravotnická zařízení české lékaře a sestry. A až překvapivě úspěšně. „Jsme spokojeni, pokud by se ozvala jen čtvrtina z těch, se kterými jsme mluvili, nebyli jsme tu zbytečně.“ Podobná slova zaznívala v neděli navečer téměř od všech stánků. Nebývale dobrý den mělo i blízké Copycentrum - připravené materiály došly už během soboty a tak se musely na místě rozmnožovat

Českých účastníků přišlo určitě několik tisíc. Odhad organizátorů je dokonce 5500, ale žádná registrace neprobíhala. Takový nápor pro české zdravotnictví nemůže znamenat nic dobrého - a byli si toho vědomi i zástupci německých zaměstnavatelů.

„My ale máme podobný problém. Spousta našich absolventů studia medicíny vůbec do našeho zdravotnictví nenastoupí. Jdou rovnou do Velké Británie či Skandinávie. Teprve v poslední době se pro ně podmínky zlepšují, z čehož mohou profitovat i vaši lékaři,“ říká Joachim Clause, lékařský ředitel pěti spojených klinik v oblasti v Ostallgäu - Kaufbeuren.

Zkušenosti s českými lékaři zatím nemá velké. „Pracuje u nás zatím jediný, a to na anesteziologii. Doktor Petr Bezděk se ozval sám asi před rokem a půl. Dohodli jsme se a nelituji toho, je výborný,“ popisuje.

A určitě nelituje ani nyní - Petr Bezděk je hlavním magnetem stánku této nemocnice. Je neustále v obležení hloučku lékařů, popisuje svou zkušenost a odpovídá na konkrétní dotazy.

„Starší lékaři se ptají spíše na peníze, mladší na podmínky vzdělávání,“ říká. Jeho motivace byla ale  jiná. „Pro mě je důležité, že mohu být v Alpách, skvělé kopce na lyžování mám v podstatě za domem a na ledovci jsem za chvíli. Po škole jsem zkusil tři kliniky v tomto pásmu, a pokud by to nevyšlo, asi bych na práci v zahraničí rezignoval. Do Prahy to přitom mám čtyři a půl hodiny jízdy.“ Asi tedy není náhoda, že na letáku jeho kliniky je heslo „Žít a pracovat tam, kam jiní jezdí na dovolenou.“

Nepředstírá, že vše je v Německu dokonalé. „Je nás málo i tam, několik kolegyň je těhotných, sloužím tedy i sedm dní v měsíci.“

Co mu vyhovuje, je přístup ke vzdělávání a odbornému růstu. „Anestezii vedu samostatně, vždy ale můžu v případě nějaké nejistoty zavolat staršího kolegu. Se stážemi není problém, jezdím stážovat i do Česka, teď se zrovna chystám na hrudní anestesteziologii.“

Nemyslí si, že by zůstal v Německu natrvalo: „I když jsou tam skoro všichni vstřícní, stejně je člověk trochu sám. Pokud by přišli další doktoři z Česka, mohlo by to být jinak,“ říká a mezitím do notebooku zapisuje desítky e-mailů potenciálních kolegů.

Plynulá, suverénní němčina je ze strany českých zdravotníků slyšet málokde. Raději si pomáhají angličtinou. Pro některé zaměstnavatele je to problém, jiní s tím počítají. Petra Morawetz tu reprezentuje propojené nemocnice ve Zwieselu a Viechtachu. Sama česky mluví, v Německu je již ale dvacet let a nyní pracuje jako staniční sestra. Přirozeně se tedy na ni obracely ve větší míře sestry.

„Byly zde i zájemkyně, pro které by jazyk určitě nebyl problém. Jinak jsme připraveni pomoci. Pokud sestra uzavře roční kontrakt, uhradíme jí měsíční intenzivní kurz němčiny.“ I v její nemocnici se nabídka platů řídí státním tarifem. Sestra s obdobou naší střední zdravotnické školy může očekávat základní plat 1750 Euro, každé další vzdělávání, ať už vysokoškolské nebo specializační, znamená výhodu. Například sestra se specializací na anesteziologii a intenzivní péči může mít plat kolem 2200 Euro.

Ještě dále jde psychiatrická klinika v Bedburg-Hau. Sester má dost, hledá jen lékaře. „Jsme až u nizozemských hranic, nemůžeme tedy českým kolegům slibovat, že každý víkend budou doba. Chceme jim ale něco navíc nabídnout v jiných oblastech,“ říká zdejší vedoucí lékařka a ředitelka Marie Brill.

„Při dvouleté smlouvě může lékař na naše náklady nejdříve absolvovat tříměsíční kurz němčiny s pobytem v rodině. Češi i Poláci se učí německy snadno, věřím že tomu tak bude i v tomto případě,“ dodává.

Tento optimismus pramení i z její vlastní zkušenosti. Do Německa přišla v roce 1983 a za pět měsíců si osvojila jazyk natolik, že opět mohla začít pracovat jako psychiatr. Pokud jde o platové podmínky, i tady se řídí státními tabulkami. Ty například pro lékaře po atestaci počítají s odměnou 4 930 Euro až 6 208 Euro.

„Tyto tabulky jsou pro nás závazné, kromě toho jsme ale připravení českým lékařům pomoci například odlučným v prvním půlroce ve výši 400 Euro měsíčně nebo ročním příspěvkem 5000 Euro na vzdělávání,“ vypočítává Marie Brill. Její klinika má nyní 76 lékařů, chybějí vlastně jen čtyři. Jako ředitelka se ale potřebuje pojistit do budoucna.

„Nějakou dobu určitě bude hůř. Důvodu, proč Německo nemá dostatek vlastních lékařů, je několik. Před několika lety se snížil počet studentů, přijímaných na lékařské fakulty, navíc se zvýšily nároky na absolvování těchto škol. Navíc i nám mladí lékaři odcházejí. V poslední době se sice platy zřetelně zvedly, toto opatření přišlo ale tak o dva až tři roky později, než mělo, když už problémy eskalovaly. Pokud se s podobným krokem čeká příliš dlouho, vše je ještě dražší,“ vysvětluje.

Akce, jako je tento veletrh, by podle ní v konečném důsledku mohla pomoci všem českým lékařům. „V Německu si lékaři zvýšení platů také museli vybojovat.“

Na tomto veletrhu se nabízely řádově stovky pracovních míst a určitě ne všechna budou obsazena Čechy. Organizátoři už ale chystají v květnu opakování této akce.

Chtějí nabídnout kontakt s českými zdravotníky většímu počtu nemocnic a také rozšířit záběr na více zemí. Pro všechny, kteří jsou za české zdravotnictví zodpovědní, by takové klidné setkání mělo znamenat varování silnější, než jsou  demonstrace na náměstích.

Lucie Ondřichová, www.tribune.cz