Velmi si vážím pžíspěvku spíše z druhé strany, my lékaři máme vžda spíše pochopení a sehnutou hlavu, a to stále více. Před 30 lety, když jsem začínal,tak jsem se cítil důstojněji, než den jako lékař pře důchodem. Bojovat za nás by mohly spíše naše rodiny,které vidí na rozdíl od primitivů tisíce hodin strávených v nemocnici. Za 31 let jsem odpracoval navíc minimálně 15 let navíc-to je jako by mi bylo ne 58, ale 73 let! Proč se navíc odpracovaá doba nezapočítává do nároku na důchod? Myslíte, že jsme odolnějsí než třeba vojáci, kteří odcházejí do penze v 55 letech? každý rok mají preventívní rehabilitační pobyt- proč oni a my ne? Jsem rád,že jsem se dožil této doby, že se dočkám božích mlýnů.
Musím ještě dodat, že mě práce ještě baví, pacienta mám rád- nevím, kde se berou ti, co píšou na nás zlé pomluvy-což nevědí, že se dnes jedná především o ně, aby so o ně měl kdo starat! Pracuji na chirurgii v malé nemocnici. Tam je peněz dost na všechno, jen ne na platy personálu!
Ještě k příspěvku prof. Pirka, kterého si jinak velmi vážím. Vůbec mě nevadí třeba více nočních operací, ale pan profesor již asi zapomněl, jak vypadá práce chirurga v menší nemocnici-operace je vždy téměř na chvíli vysvobození z řešení neřešitelných problémů, kam třeba umístit babičku,která je doma sama a není lůžko,nebo třeba řešit, kam s agresívním opilcem.
Náš pan ministr mi připadá trochu jako nejmenovaný vůdce, který, plánoval obranu Třetí říše, když již byly ruské tanky před Berlínem.
Doufám,že lékaři i pacienti zvítězí, lékaři však mohou ztratit už jen své okovy, pacienti však hodně.
P.s. nikdy jsem nemyslel, že se mi někdy poučky z nenáviděného marxismu budou ještě někdy hodit