J.E.Purkyně 1823:
Úkolem lékařovým je život ne pouze obnovovati a na krátkou dobu udržeti, ale od porušení chrániti a k vrcholu obdivuhodné dokonalosti a krásy přiváděti. Nyní se ještě nedbá toho, že lékařství teprve tehdy bude ve všech svých částech dokonalé, až - pokuď při tak velké proměnlivosti a nepříznivém vlivu zevních sil je to možno - bude učiti křehkost lidského organismu upevňovati, nákazám předcházeti, nemocem brániti, a tyto své úkony bude vykonávati tak, aby lidský život dobře byv počat, ve všech svých obdobích, u každého jednotlivce v řádných, společnosti a sobě přizpůsobených hranicích, blaženě a skvěle byl prodloužen až k přirozenému konci. Tyto věci nesmějí být ovšem ponechány náhodě, nesmějí být zanedbány a nesmějí stavěti za ony úkony, jimž se často pozdě připravuje léčba. A tak, ježto den učí den, správcové států již jasněji nahlédli, že k zachování a podporování fyzického blaha národů lékařství musí býti uznáno zájmem veřejným, aby tak kladouc si za cíl zdraví a tělesnou zdatnost celého národa a přisvojujíc si autoritu i výkonnou moc veřejnou, dokázalo to, oč by se marně pokoušely snahy jednotlivců.