Robertovi bylo dvaačtyřicet a u brněnské záchranky působil skoro deset let. Akční medicínu upřednostnil před prací anesteziologa v nemocnici a nelitoval.

"Byl přesvědčený, že ta práce má smysl. Dovedl se rychle a správně rozhodnout," líčí jeho manželka. Jméno si přála zachovat v anonymitě.

Loni 28. února se lékař vrátil z noční služby vyčerpaný a roztrpčený. Nemohl usnout. Řekl manželce, že měl v noci konfliktní případ. Zasahoval s dvěma kolegy u porodu doma.

"Vyprávěl mi, jak ve špatně vytopené místnosti ležela na posteli polonahá matka a na ní nepřikryté dítě. Rodiče zavolali záchranku až více než hodinu po porodu a požádali, aby doktor přestřihl pupeční šňůru. Prý si chtěli vychutnat radostnou událost v soukromí. Pak mu řekli, ať se tam nemotá," vypráví manželka lékaře.

Ten po telefonické konzultaci s neonatologem dospěl k závěru, že novorozence musí vidět specialista. Dítě bylo podchlazené a rizikem pro něj byla i dlouhá doba, po kterou byl pupečník spojený s placentou. Rodiče však vystrčili záchranáře i s lékařem z bytu s tím, aby prý nerušili intimitu matky, která se chce obléknout. Pak zamkli a už nechtěli otevřít.

"Jenomže manžel měl v tu chvíli zodpovědnost za dítě. Přece se nemohl nechat úkolovat od laiků. Nechtěl připustit, aby rodiče ohrozili dítě rovnou na startu," líčí manželka.

Robert proto zasáhl. Přivolal policii a dítě nechal s její pomocí odvézt do nemocnice.

Na základě stížnosti z Ligy lidských práv musel lékař svůj postup podrobně popsat a zdůvodnit ve zprávě pro revizní komisi České lékařské komory. Přišla na něj stížnost, že porušil právo matky.

"Měli jsme zrovna před dovolenou a manžel psal tu zprávu skoro celou noc. Byl důkladný.

Druhý den v pátek jsme pak i s dcerou odjeli na chalupu do Jeseníků. V sobotu jsme po malém výletu grilovali pstruhy.

V neděli ráno jsem našla manžela ležet na pohovce dole v přízemí. Bylo mu špatně. Nakonec jsem volala rychlou," bolestně vzpomíná manželka.

Na místo přijeli záchranáři z Rýmařova, ale svému kolegovi už nepomohli.

"Příčinu srdečního selhání se nepodařilo přesně zjistit ani při pitvě," dodává manželka.

Kolegy ta zpráva zdrtila.

"Vzpomínám si na náš poslední rozhovor. Říkal jsem mu: Roberte, nech to plavat a užij si dovolenou," říká jeho tehdejší nadřízený Rudolf Zvolánek.

Lékařka Danuše Borková se nebojí vyslovit společnou domněnku. "I tato věc přispěla k jeho nečekanému úmrtí," říká.

Spolupracovníci líčí lékaře jako vysoce erudovaného člověka s velkou odpovědností.

"Tak jako on by postupoval každý z nás," ubezpečuje Borková.

Na záchrance mysleli, že to tím končí, protože není koho vyšetřovat, ale rodina dítěte se začala domáhat odškodného. A také ho dosáhla.

"Podali jsme odvolání a celá odborná veřejnost napjatě čeká na výsledek," říká ředitel Milan Klusák.

Život vdovy po lékaři se od základu proměnil. S péčí o autistickou dceru jí pomáhá kromě asistentek širší rodina.

"Manžel mi hodně chybí. Imponoval mi jeho nadhled a osobitý humor. Také to, jak ustál dceřino postižení. Ohromně se o ni staral, jezdili jsme k moři, do přírody... Pořád si nemůžu zvyknout, že jsme samy," sklíčeně uzavírá manželka.

-------

autor: Ivana Karásková

Mladá fronta Dnes