Tým specialistů v oborech chirurgie, anesteziologie, traumatologie, interny, psychiatrie a urologie, působil ve zdravotnických zařízeních v Bratislavě, Nitře, Ružomberoku a Žilině od 3. prosince. Za tu dobu provedli čeští vojenští lékaři 91 urgentních výkonů, kdy byli pacienti buď přímo ohroženi na životě, nebo by bez okamžitého lékařského zásahu skončili s trvalým a nevratným poškozením zdraví.

„Chci vám všem poděkovat za to, že jste se sebrali a šli jste. Vím, že to pro vás asi nebylo jednoduché,“ poděkoval Alexandr Vondra celému týmu, každému zvlášť pak potřásl rukou. Česká pomoc Slovensku podle něj nebyla jednoduchou misí. „Byla důležitá především z jednoho ohledu.

Spřátelený stát, se kterým nás pojí hluboké tradice vzájemných vztahů, nás požádal o pomoc v situaci, kterou vyhodnotil jako situaci nouzovou v oblasti zdravotní péče. My jsme se buď mohli otočit zády nebo se snažit nějakým způsobem pomoci. Jsem pevně přesvědčen, stejně jako předseda vlády i další, kteří o tom rozhodovali, že to bylo rozhodnutí naprosto správné,“ konstatoval ministr Vondra.

Slovenským pacientům pomáhal také major Jan Vevera, vedoucí psychiatr 7. polní nemocnice. V Ružomberoku ještě s jedním kolegou posilovali početně nedostatečný tým tamních psychiatrů. „Pacienti nás přijímali s takovým zvědavým očekáváním, co se z těch Čechů vyloupne…,“ říká s úsměvem lékař, který kromě práce v armádě také přednáší studentům 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Podle Jana Vevery nebyla česká přítomnost v ružomberské nemocnici nicméně nijak výjimečná – vzhledem k tomu, že jde o vojenskou nemocnici, mají prý místní obyvatelé působení českých vojenských lékařů ještě v živé paměti. „Já doufám, že jsme na tuto dobrou tradici navázali,“ dodává.

------

Ministerstvo obrany ČR