Při tomto hodnocení je třeba vždy vycházet z uvědomění si skutečnosti, že zdravotní péče není zadarmo, že má svou konkrétní cenu, která v čase roste a že tuto cenu je třeba za každým zaplatit. To bývá málo doceňované.

Není bez zajímavosti, že do dnešního dne bylo představeno (a vyzkoušeno) několik alternativ financování zdravotnických služeb. Už tento fakt svědčí o tom, že žádná z těchto možností nebyla dobrá, či lépe, že žádná z nich nesplňovala 4 základní kritéria efektivního systému:

-neměl by motivovat poskytovatele k nabídce "nadbytečných"zdravotnický výkonů (výkonový úhradový systém)
-neměl by motivovat poskytovatele k "nedostatečnému"poskytování zdravotní péče (systém paušálních plateb)
-měl by garantovat úhradu oprávněných (nutných) nákladů poskytnuté zdravotní péče
-měl by být účinný i na systém většího počtu zdravotních pojišťoven

Model, o kterém se zmíním, uvedené předpoklady naplňuje.Svou strukturou a filozofií se nejvíce přibližuje k objektivní úhradě oprávněných požadavků poskytovatele bez ohledu na jeho velikost, specializaci či lokalizaci. Jedná se o tzv.. "Casemixový"klasifikační model DRG (Diagnosis Related Group), postavený na myšlence rozdělení souboru jevů či objektů do skupin podle jistých společných vlastnostech. Řečeno jinak, různé soubory resp. jevy se vyznačují vlastnostmi,které lze považovat za společné.

Pokud například existuje soubor pacientů s diagnózou akutní appendicitídy (zánět slepého střeva), lze předpokládat, že i přes jednotlivosti a odlišnostem každého z nich bude jejich léčba vyžadovat podobný či identický diagnosticko-léčebný algoritmus.

No a právě tuto skutečnost byla uplatněna při konstrukci nového modelu financování zdravotní péče. Princip je přitom jednoduchý. DRG klasifikační systém rozdělí jednotlivé případy uskutečněného léčení do homogenních skupin podle klinické příbuznosti pokud ním se následně přidělí příslušná cena,zohledňující tzv.. "Relativní váhu" (indexovanou nákladovo unáročnost) každé z nich.

Že takto zkonstruován model klasifikace jednotlivých případů léčby má v praxi široké uplatnění není třeba zvlášť zdůrazňovat.Vzpomeňme jen možnost porovnávat jednotlivých poskytovatelů podle spotřebovaných nákladů, výkonnosti, kvality a podobně.

Aby však nedošlo k omylu. DRG model samozřejmě nepřináší do zdravotnictví žádné nové peníze. Reprezentuje však nástroj pro racionální přerozdělení těch stávajících. Při jeho použití jdou peníze "za pacientem", ne za poskytovatelem. A o to jde.

Adresná úhrada oprávněných zdravotnických výkonů každého jednotlivého léčebného případu vytváří podmínky pro optimální objem poskytované zdravotní péče a je použitelný i pro systém více zdravotních pojišťoven.

MUDr. Ján Popovič

www.tribune.cz