Nevím, jak moc se Polesný s Benešem zná, pouze vím, že mu ve filmu tykal, což je poměrně neobvyklé. dále je z filmu patrno, že byl Beneš na dovolené v Himalájích s Kaiserem a že to bylopoužito ve filmu, což znamená, že mezi uvedenými pány s velkou pravděpodobností je vztah.
Co se týče samotného Polesného a jeho motivace: chápal bych ještě, že se chce zavděčit kamarádovi a udělat mu v TV medailónek. Ovšem spojení 2 ikon proti lékařské rebelii, to už není jen náhodná individuální akce Polesného - domnívám se, že Polesný nestudoval akci D-O, protože lidem mimo medicínu je to celkem ukradené, než aby to věděli přesně, kdo vystupoval pro a kdo proti. Druhou indicií, která svědčí, že šlo o akci na objednávku je timing - mám pozitivně zjištěno, že PR agentura proti lékařům byla najata až poté, co byly podány výpovědi, protože předtím všichni problém bagatelizovali a mysleli si, že se dochtoři ztrapní. Natočit dokument a programově ho zařadit chvíli trvá, čili timingově by to odpovídalo. Další indicií je reklama v novinách - pitomý medailonek přední osobnosti ho obvykle nemívá a obvykle to není s komentářem, který soudružka Spáčilová učinila. To není obvyklé a není to náhoda. Někdo - a pravděpodobně to nebyl Polesný, Beneš ani Pirk - chtěl, aby dokument vidělo v TV co nejvíc lidí, protože ho viděl předtím a považoval ho za zdařilý - on když nadtím dokumentem nikdo nepřemýšlí, tak první dojem skutečně je velmi pozitivní, když se to diváka nedotýká osobně. Dovedu si představit, že Polesný přišel na vedení ČT s požadavkem, že natočí dokument o Benešovi, vedení to probralo s politickým vedením a dalo Polesnému podmínku - dobře ale vezmete ještě Pirka a bude tam něco proti D-O. Prostě celý ten sled událostí, koincidence osobností, timing atd., je natolik suspektní, že mohu zcela s klidným svědomím, na základě nepřímých indicií říct, že to byl dokument na zakázku. Není žádný racionální důvod, aby si Polesný vybral právě tyto 2 pány, pokud by se nejednalo o D-O, není žádný racionální důvod, aby tomělo takovou reklamu v médiích ještě před uvedením, kromě toho, že si to někdo zaplatil. Nevzpomínám si na okamžik, kdyby prorežimní noviny tak významně inzerovali vohnoutům, že se mají dívat na pořad o osobnostechčeské medicíny. Odhadneme-li pravděpodobnost že se tyto jednotlivé věci staly spontánně (která je i tak velmi nízká) a spočítáme-li pravděpodobnost, že se tyto věci, jejichž výskytje nezávislý, stanou dohromady, pak vám určitě vyjde p<0.01 - je to jen můj odhad ale jestli chcete, pohružte se do programové nabídky ČT, projděte noviny za posledních 40 let spočítejte TV medailonky osobností, jejich četnost, pravděpdobnost že se budou v jednom medailonku vyskytovat 2 osobnosti (taktéž neobvyklé) a další pravděpodbnost podle toho, kolik těchto osob mělo reklamní PR v médiích. Dále si spočítejte, kdy nepolitik mluvil na politicky citlivá témata ve svém vlastním medailonku (pokud to nebyl Klaus nebo Havel) a zkuste to spočítat, pokud to chcete vědět přesně, mně intuitivní odhad stačí.
Co se týče samotného Polesného - jde o normalizačního režiséra, který točil například propagandistický pořad "Sami proti sobě" o manipulaci médií v západní Evropě a USA ohledně 3. světové války. Vzorce chování se pochopitelně nemění se změnou režimu, ty zůstávají stejné. Kdo točil propagandistické dokumenty za komunismu,bude je točit za jakéhokoli režimu.
Lidské chování i nádor je primárně produktem stejné materie - DNA. Kvalitativně jde jistě o různorodé procesy, ale příklad byl uveden jako analogie metod, na základě kterých zjišťujeme objektivní skutečnosti, pokud máme málo informací a velkou míru nejistoty - zaměřme se na indicie, styčné body a hlavně na detaily. Z detailů filmu se dozvíme, že Beneše na jeho vlastním pracovišti nazývají "plukovník" (což nesvědčí o příliš vysokém respektu, který by choval u podřízených), vidíme, že při vizitě není oblečen jako ostatní lékaři ale je v civilu, což znamená, že s obyč. pacientckým póvlem se asi moc neumaže (Pirk naopak razí vlastní firemní kulturu, což je z dokumentu taky vidět). Vidíme, že Beneš má pro své nástroje velmi originální názvy (asi by mu dělalo problém si sednout za mikroskop v kterékoli zahraniční nemocnici a komunikovat se sestrou, pokud není pro něj specielně vyškolena). Ani v dokumentu, který jej má oslavovat jsme se nevyhnuli vulgarismům (nic proti, já se jim primárně nebráním v osobním styku u lidí, které dobře znám, ale asi bych tímto způspobem sestru neurážel, tam je vidět, že zřejmě se chlapec asi úplně neovládne). Dále se z dokumentu dozvíme, že Pirk moc neumí anglicky, když komunikuje s nepálskými studenty o maoistické geurille v jejich vlastní zemi. V tom detailu spočívá ďábel a ta pravda - přes Mozarta, Handela a další krásně vybranou muziku a oduševnělá retušovaná fota.
A hlavně: politické proklamace na konec: poslední slovo bere - zlaté pravidlo propagandy.