Před pár měsíci si porodní asistentka Ivana Königsmarková odnesla dvouletý podmíněný trest, pětiletý zákaz činnosti a povinnost splatit zdravotní pojišťovně 2,7 milionu korun za komplikovaný domácí porod, který skončil smrtí dítěte. Pro odpůrce domácích porodů to bylo adekvátní rozhodnutí a zároveň jasný signál, že domácí porody jsou nepřípustné.

Jenže minulý týden jiný soud dal za pravdu matce, když žádala motolskou nemocnici, aby jí poskytla porodní asistentku pro domácí porod.

Návrh na předběžné opatření, které by to nemocnici nařizovalo, soudkyně sice zamítla, ale jen z toho důvodu, že žádost byla podána pozdě - pouhý den před plánovaným termínem porodu.

Zastánci domácích porodů rozhodnutí soudu považují za přelomové, naopak lékaři jím rozhodně nadšeni nejsou.

Příběh osmatřicetileté Martiny

Jak se vlastně události seběhly?

Osmatřicetiletá Martina, matka dvou dětí, se rozhodla porodit své třetí dítě doma. Zjišťovala možnosti, jak toho co nejbezpečnějším způsobem dosáhnout.

"U nás panuje tak velká právní nejistota, že matky v podobné situaci nevědí, co mají dělat," říká Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, která se případem zabývala.

Paní Martina se podle jejích slov nejprve obrátila na zdravotní pojišťovnu, potom na ministerstvo zdravotnictví, ale nikde neuspěla.

Na pražském magistrátu se dozvěděla, že žádná porodní asistentka, která má k takovému výkonu oprávnění, v Praze není.

Obrátila se tedy na motolskou nemocnici, do jejíž spádové oblasti patří, aby jí poskytla porodní asistentku k domácímu porodu. "Když neuspěla ani tady, rozhodly jsme se podat k městskému soudu žádost o předběžné opatření," říká Candigliota.

Než budoucí matka celé kolečko po úřadech absolvovala, přiblížil se termín porodu. Soudkyně Dagmar Stadimisová tudíž došla k závěru, že žádost byla podaná pozdě, a zamítla ji.

Nicméně uznala, že v situaci, kdy není dostupná péče soukromých porodních asistentek, má rodička právo vyžadovat péči nemocniční porodní asistentky doma. Odkázala se přitom na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Šrasburku z roku 2010, podle něhož mají ženy právo na volbu místa porodu jako součást práva na ochranu soukromého a rodinného života. Stát má přitom povinnost zajistit jim k tomu podmínky.

Martina nakonec porodila doma týden po plánovaném termínu v přítomnosti svého manžela a přítelkyně, bez komplikací.

Lékaři: Je to nesmysl

Čeští lékaři ovšem se stanoviskem soudu zásadně nesouhlasí a domácí porody považují za hazard se životem.

"Ano, žena má právo rodit třeba doma, v lese nebo v restauraci. To je jí samozřejmě umožněno. Ale nikdo nemůže chtít po zdravotních pracovnících, aby u toho asistovali, pokud nemají všechny možnosti, jak zachránit život novorozence i matky v případě, že by došlo k závažným komplikacím," říká Vladimír Dvořák, předseda České gynekologické a porodnické společnosti.

Zuzana Candigliota považuje tento argument za neopodstatněný - pokud žena předem podepíše informovaný souhlas, nikdo podle ní nemůže lékaře nebo porodní asistentku vinit z případných komplikací.

Motolská nemocnice se hájí tím, že na asistenci u domácích porodů nemá kapacitu, rozhodnutí soudu podle ní nejde v praxi realizovat.

"V Motole je denně 12 až 16 porodů, ve službě jsou čtyři porodní asistentky. Museli bychom jednu vyblokovat a tím bychom ohrozili pacientky, které jsou u nás," uvedla pro ČTK mluvčí nemocnice Pavlína Danková.

Sám Dvořák si podle svých slov neumí představit, jakým mechanismem by někdo nutil porodní asistentku, která pracuje na porodním sále, aby šla rodit do bytu.

"Pokud by se porod zkomplikoval, velice by mě zajímalo, kdo by ji obhajoval za poškození dítěte. V praxi si neumím přestavit, že by lůžková zařízení posílala své zaměstnance do domácností. Myslím, že tahle situace nenastane," dodává.

Přesto odborníky rozhodnutí soudu zneklidnilo. Podle informací docenta Jaroslava Feyereisla, ředitele Ústavu péče o matku a dítě v pražském Podolí a zároveň místopředsedy České gynekologické a porodnické společnosti, chce výbor společnosti vydat po svém pátečním zasedání oficiální prohlášení, ve kterém bude na rozhodnutí soudu a související zprávy v médiích reagovat.

Cesta, odkud není návratu

Hlavním argumentem porodníků je vysoké riziko komplikací. Zastánci domácích porodů zase tvrdí, že se pro ně obvykle rozhodují matky, které nejsou prvorodičkami a předchozí porody u nich proběhly hladce. V případě komplikací jsou prý připraveny nechat se převézt do nemocnice.

Jenže podle Jaroslava Feyereisla nikdy nejde míru rizika dopředu předpovědět, komplikace mohou přijít kdykoliv - a hraje se nikoliv o minuty, ale o vteřiny.

"Doporučovat ženě rodit kdekoliv, kde není možné při komplikacích okamžitě zasáhnout a udělat například císařský řez, je hazard se životem," říká gynekolog.

Porodním asistentkám podle jeho slov přísluší předporodní i poporodní péče o dítě i o matku, ale samotný porod by měly vést zásadně jen v nemocnici. Rozhodnutí soudu je podle Jaroslava Feyereisla výsledek cílené a dlouhodobé kampaně malé skupiny lidí.

"Domácí porody jsou neuvěřitelný nesmysl. K tomuto názoru mám důvody, které jsem získal během 33 let své praxe," vysvětluje.

Nicméně v zemích, jako je Německo nebo Velká Británie, podobná praxe funguje, porodní asistentky z nemocnic tam mají povinnost u domácích porodů pomoci. Vladimír Dvořák ale upozorňuje, že ani ve zmíněných zemích odborné společnosti s docházením porodních asistentek do domácností nesouhlasí a procento takto provedených porodů je podle něj zanedbatelné.

Pro je jen desetina

A jak je na tom česká veřejnost?

Názory se liší, ale většina domácím porodům příliš nefandí.
Podle dřívější ankety na webu Lidovky.cz je více než polovina čtenářů (56 procent) považuje za hazard, který zaslouží přísná omezení, a osm procent čtenářů by je úplně zakázalo.

Spor o porody v "obýváku"

Jen 12 procent čtenářů je pro to, aby stát domácí porody podporoval, podle 24 procent lidí by je měl stát matkám umožnit, aniž by je ale aktivně propagoval.

Také lékařka Helena Máslová, která pracovala na gynekologickoporodnickém oddělení a nyní se věnuje především psychosomatické péči, rozhodnutí soudu jednoznačně vítá.

"Moderní gynekologická péče by měla umět ženám nabídnout celé spektrum péče, od vyžádaného císařského řezu přes intervenovaný nemocniční porod až po přirozený porod v intimním prostředí porodního domu nebo domova," říká s tím, že jen v postkomunistických zemích, jako je Česko nebo Bulharsko, se rodí výhradně lékařsky vedeným způsobem.

Podle ní je nutné uvolnit atmosféru a přiblížit se západním demokratickým společnostem, kde mají rodičky větší zodpovědnost.

"Paternalistický přístup české gynekologie, podle níž je matka nesvéprávná, nedokáže správně vyhodnotit rizika a správně se rozhodnout, je více filozofický, etický a právní než medicínský problém," podotýká lékařka.

Je tedy vůbec šance, že obě strany najdou společnou řeč?

Ministerstvo zdravotnictví už dříve ustanovilo pracovní komisi porodníků a porodních asistentek. Podle legislativního náměstka ministra Martina Plíška by měl být výstupem skupiny návrh minimálních limitů na vybavení při porodu doma.

Zuzana Candigliota se ale obává, že ani to v praxi žádnou změnu nepřinese. Jako příklad uvádí Maďarsko.

"Stát tam stanovil tak přísná omezení a striktní podmínky, že je v praxi nejde realizovat," říká právnička.

Základem by podle ní měla být analýza standardů pro domácí porody v zemích, jako je Velká Británie, Rakousko nebo Německo, kde podobná praxe funguje.

Ideálem jsou porodní domy Aby k domácím porodům jezdily asistentky z nemocnic, je i podle jejich zastánců krajní řešení.

Ideální by podle nich bylo, aby je prováděly soukromé asistentky, které k tomu jsou motivované a mají v nich praxi. Tomu ale brání vyhláška ministerstva zdravotnictví z roku 2010, která porodním asistentkám nařizuje mít řadu drahých přístrojů, třeba monitor nebo pulzní oxymetr, který zjišťuje hladinu kyslíku v krvi matky i dítěte.

Nutná je také bezprostřední přítomnost lékaře těsně po porodu.

Jistým kompromisem by mohly být porodní domy, jaké fungují například ve Francii.

V Česku se ovšem zatím praxe porodních domů příliš neujala, i kvůli zmíněné vyhlášce.

Podle Heleny Máslové by bylo jistým řešením, kdyby ženy měly v porodnici možnost třeba i za rozumný příplatek se rozhodnout pro přirozený, fyziologický porod, kde by poskytovaná péče nebyla anonymní, ale adresná. Zároveň byla poskytována porodní asistentkou, kterou žena zná z těhotenské přípravy.

Takto vedený porod má dvě výhody - atmosféra porodu je intimnější a porod se může rozběhnout bez drahé medikace, zároveň práce asistentky je levnější než práce lékaře. Vladimír Dvořák ale hájí porodnice tím, že taková praxe je na přání pacientek běžná už dnes.

"To je vlamování do otevřených dveří, protože to porodnice dávno dělají," říká předseda odborné společnosti.

Další alternativou mohou být takzvané ambulantní porody. V takovém případě matka po normálním porodu v péči lékařů odejde po několika hodinách i s dítětem domů. Opět jen v případě, že vše proběhlo bez komplikací.

Před několika lety s touto praxí experimentovala pražská klinika U Apolináře, zájem ze strany matek byl ale mizivý.

Ambulantní porody jsou v současnosti možné například ve Fakultní nemocnici Brno. Vloni je využilo 21 z 6000 matek, které tu rodily.

Ale i tato praxe má svá rizika: podle kritiků se některé komplikace, například novorozenecká žloutenka, mohou objevit až po propuštění domů.

Krytá záda lékařů

Pediatři navíc někdy odmítají převzít novorozence do své péče. Podle metodického pokynu ministerstva zdravotnictví jim totiž přísluší starat se o děti až 72 hodin po narození, do té doby spadají do péče neonatologů.

Záleží ale na tom, jak vyložíme legislativu: "V paragrafu dva u oboru praktický lékař pro děti a dorost se píše o preventivních prohlídkách dětí od narození do 18 měsíců věku - nikoliv až od 72 hodin po narození," říká Zuzana Candigliota.

Podle ní by se tak dětský lékař mohl naopak dostat do konfliktu se zákonem ve chvíli, kdy péči několik hodin starému miminku odmítne. Řešením by podle ní mohl být předem podepsaný informovaný souhlas rodičky, který by pediatrům v případě komplikací kryl záda.

-------

autor: Eva Vlčková

Lidové noviny