cituji:Takže sloužící sestra, která je na oddělení v noci jedna na padesát pacientů, zavolá sloužícího lékaře. Ten usoudí, že babička "není únosná pro otevřené oddělení", zavolá psychiatrické konsilium a milá neúnosná pacientka se o půlnoci, byvše převezena v županu na kolečkovém křesle podnapilým zřízencem, ocitne zčistajasna na uzavřeném psychiatrickém oddělení, což si uvědomí až poté, co ji uzamknou do síťového, kleci podobného lůžka.
Komentář:za tyto skvělé služby pak jí hrozí exekuce,pakliže v bolesti opomene něco zaplatit,takže jako bezdomovkyně může skončit namraze jako u Eskymáků

Pacient je v systému pinkán cestou nejmenšího odporu...
Sestra nemá čas na pacienty, lékař nemá čas...
A toto řešíte snížením počtu ošetřujícího personálu?
Bingo!

1/ prakticky lekar aby se uzivil, tak musi mit 2000 pacientu, kdyby mu stacila pulka, tak ma cas na babicku a vysetri ji, takhle tam ma v cekarne naval, a to nemluvim o zbytecnostech, ktere musi resit

2/ na internim prijmu slouzi absolventi, kteri jsou zavaleni problemy, takze moc nepremysli, nevysetruji a radsi to prijmou (pokud to luzkova situace umozni), vysledkem je ze na internim oddeleni lezi pacientka s neinterni diagnozou,

3/ slouzici lekar vubec nezna zdrav. stav pacientky, takze resi jen tzv. "nocni neklid" a to uz je krucek ke gernotopsychiatrii

Lékaři nemají čas na pacienta, nemají čas na diagnostickou rozvahu, nemají čas na sledování pacienta. Důsledkem je ztráta medicínského umění.
Lékaři že pracují pomalu? Lékaři mají své myšlení zrychlit?
Když nenecháš čas mladému lékaři nad každým případem pacienta si udělat řádnou diferenciální diagnostiku a projet ty desítky až stovky diagnos ke každému příznaku, které se učil ve škole, nikdy si kvalitního lékaře nevychováš!

Ano, toto je věrný obraz současného stavu našeho hegerovského zdravotnictví. Guru všech našich scénáristů, neboštík Dietel, by to nasepsal lépe. To je ta pravá REALITY SHOW. A zatím sněmovna řeší takové důležitosti, zda vydá toho či onoho poslance, zda zavede spotřební daň z koupeného vína, zda ministr zahraničí urazil nebo neurazil, zda Kočí byla či nebyla odposlouchávána v ložnici, co s panem Bátorou. Vláda zase co s Fejkem, co s Bartáky, Martinem i Jardou, co s Řebíčky, co s Kocourky, co s celou VV s.r.o. atd, atd...

Nedělej rozdílu mezi odeesáky, socany a topáky!
Všichni táhnou za jeden konec proti nám obyčejným lidem!
A pacient? Lékař? Ti jsou pro ně nezajímaví...

Děkuji za hezký článek.

ale já na to přijdu...co!

jo už vím...zavinila si to sama...moc lezla a často k PL ,asi nechtěla moc čekat, tak tam vyváděla v čekárně, aby na sebe upozornila a už to mazalo...bohužel i starší člověk musí přemýšlet , zvláště po 80 roce je každý zkušený a zvláště, když neuralgie měla už dříve, měla to zkrátka vydržet do...brufen,mazání ...kafr...no a přírodní léky...a ne lézt do čekakárny a ještě tam dělat rozruch...z mé zkušenosti vím, že jakmile naštve PL, tak už je to do klecového lůžka jen SKOK!

neco na tom je, protoze kdyz nejaky pac. je problematicky, porad prudi , rodina prudi (protoze se nechteji starat o seniora) a vsichni chteji aby se 80ti-lety pac. citil jako dvacetilety atd., tak pak kdyz prijde zase prudit do plny cekarny, tak clovek sahne k nejjednodussimu reseni typu: bolest na hrudi = nikdy nemohu vyloucit kardialni pricinu = prevoz do nemocnice

Máme vůbec ještě sílu na profesionální úsměv, který si často pacient nezaslouží?
Kdy jsi naposledy hodil úsměv na pacienta, aniž by to byla rajcující kočka?
A aniž to bylo v manické fázi nebo v alkoholické euforii?

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Gajduskova-CSSD-Navrh-Svazu-pacientu-CR-ma-mezinarodni-oporu-221073

Nezlobte se, ale tento příběh mi připadá vymyšlený (nebo značně přibarvený).

1) Chudák stará babička, trpící nesnesitelnými bolestmi, emočně labilní, dokázala s odstupem poté přesně popsat, co se s ní kde dělo, že byla odeslána "s netypickou anginou pectoris" a tak dále. Pokud by byla takto orientována a navíc medicínsky zdatná, jistě by se s ní nedělo to, co se dělo.

2) Na internu k hospitalizaci samozřejmě nepřijmou hned kohokoliv, kdo se tam objeví, bez jakéhokoliv vyšetření! Vždy musí projít přes příjmovou ambulanci a musí být důvod k příjmu (většinou zdravotní, někdy forenzní, jindy sociální, jindy třeba kolegiální - je to maminka lékaře, raději ji tu pohlídáme, atd.). Naopak, na internu posílají všichni všechno, tedy je spíše snaha opačná - řešit lidi pokud možno ambulantně. Autor článku by se měl blíže seznámit s fungováním nemocnice a interny.

3) Souhlas s hospitalizací musí poskytnout všichni pacienti! Pokud plně orientovaný člověk nesouhlasí, proč by proboha takového člověka přijímali? Nechali by si to podepsat (babička byla přece plně orientována) a hotovo, přijata by nebyla.

4) Všem babičkám kolem byla poskytnuta péče, spokojeně si spaly, jenom tuto dotyčnou babičku nechali (snad úmyslně?) trpět. To mi přijde značně přitažené za vlasy.

5) Sloužící interní lékař by každou neklidnou pacientku rozhodně někdy o půlnoci hned neposílal na psychiatrii (aniž by nejprve cokoliv řešil sám, jak ostatně řeší mnohokrát denně) a tam na psychiatrii by ji rozhodně hned nepřijali. Zklidnění neklidných pacientů nebo tišení bolestí, to dělá každý internista nesčetněkrát denně a nevolá na to psychiatry... Navíc, jednalo se přece o suspektní kardiální pacientku... Takže už jen z tohoto důvodu by ji žádný internista nikam neposlal a žádný psychiatr nikam nepřijímal.

6) Na psychiatrii, zcela orientovanou pacientku, neagresivní vůči sobě a neagresivní vůči okolí, aniž iniciálně zavedou farmakoterapii (jak dělají mnohokrát denně u všech jiných pacientů), okamžitě ji zavřou do síťového lůžka? Opět velmi přitažené za vlasy.

7) S interkostální neuralgií to tedy dopadlo jak? :-)

P.S. Od autora článku (ORL ambulantního specialisty) cítím (skoro z každého jeho článku) zjevnou nekolegialitu. V duchu, že všichni kolegové (lékaři jiných specializací) pracují špatně... Autor sám by situaci řešil úplně jinak... Autor hned poznal, co jiní nepoznali... A tak podobně, opakuje se to zde v příspěvcích mnohokrát. V tomto jednom článku kritika praktiků, internistů, psychiatrů, interních sester, psychiatrických sester. Kdo to bude zase příště?
Kolego, zdržte se unáhlených závěrů proti kolegům všech specializací, které navíc prezentujete veřejně do médií. Vy jste byl na místě? Viděl jste všechno co popisujete? Studoval jste zdravotní dokumentace? Mluvil s jednotlivými lékaři (tedy vyslechl i druhou stranu, ne jen vyprávění pacienta)?

Souhlas T.R. je Baron prášil, ale o čem by se diskutovalo?...toto byl zcela vymyšlený příběh, ale jak se jede po lince psychiatria.../ a nedej bože, kdyby to toho zasáhla nějaká policie , městská či státní a nějaký právník a sociálka/= i zdraví se dostane do klecov=ého lůžka ve vazební vězeňské psychiatrii...NE(B)LBNI CHLAPČE A NEODPORUJ SYSTÉMU, MNOHÝ PŘÍPAD ZNÁME, ŽE V(Ů)L UKLOUZNE a chudák si za něj nohu zláme...

Policajti hlídají i bezdomovce,proč občas nezavítají na kontrolu na psyndu,kterou často zásobují,jak se jejich svěřencům daří a jak skončí?

ad 1)Děláte výtěry z krku u kontaktů(rodina...) se Streptokokovou (pyogenes) TONSILITIDOU?
ad 2) Léčíte ATB streptokokový nález u pacienta ,který nemá klinické obtíže?
ad3)doporučujete odebírat ASLO?( po str. tonsilitis,?)
ad 3)Je -li ve výtěru strept.pyog.....děláte po přeléčení kontrolní výtěr k+c z krku?
dotaz ad 4) jakými ATB léčíte?
Test vám připravil Arni Rimmer!!!

ja odpovim za sebe s dovolenim, muze vice lekaru sdelit sve zkusenosti a nazory,
1/ ne
2/ standardne ne, jen pokud by napr. dite v rodine trpelo casto tonsilitidou, tak tatinka jednou prelecim
3/ nikdy
4 po preleceni vyter nedelam, jen u vetsich zanetu kontroluji moč s odstupem
5/ čistý penicilin, při alergii rovamycin (ev. dalacin kdyz je to hodne hnusny), pokud PNC alergik jede k mori a ma anginu, tak mu dam azytromycin, a kdyz je to hodny pacient, tak ikdyz nema alergii a ukeca me ze nechce jist penicilin u more po 8 hodinach

dávám 1+....doporučuji po ATB vyšetřit moč hexaphanem...(vždy)
/bohužel ORL spec= magoři...ale o tom jindy a jinde!/

Trochu zjednodušující, pane profesore...

Proč ta silná slova, vážení kolegové. Vy si můžete myslet a mluvit zde co chcete, já mám stejná práva. Slova pana kolegy Durdise si vezmu k srdci a hluboce se nad sebou zamyslím. Někdy pár obecných slov do vlastních řad může upozornit na něco, s čím jsme se už docela komfortně naučili žít, ale to neznamená, že to je všechno vpořádku. Příběh je pravdivý, bohužel skoro bych řekl, ve skutečnosti ještě horší, protože nikdo nevěděl, že se jedná o "matku lékaře".....
Pokud mne na tomto webu přímo nějaký anonym neoznačuje nepublikovanými výrazy, pořád je to s námi ještě dobré. Proto nechodím na diskuze na Novinky, iDnes, apod.

Přiznám se Ti, že Durdise moc nečtu. Ale teď jsi mne donutil se k němu vrátit.
Kladu si otázku smyslu jeho idealizujícího pohledu na naše zdravotnictví. Je to mlaďoch, který skutečné problémy zdravotnictví ještě nezná? Nebo je to jen úředník ministerstva? Pak by jeho názory byly pochopitelné. Vzhledem k ostrým, kategorickým úsudkům půjde nejspíš o mlaďocha.
Asi to vnímám jako Ty. Od Listopada došlo k námi nezaviněné hluboké degeneraci našeho zdravotnictví. Proč? Očekávali jsme svobodu a normální vztahy. Politici nám normální vztahy uloupili systémem pseudopojištění, z jehož možnosti ovlivnění pacienty i lékaře vyřadili. Lékař je omezován v léčení, lékař je nesvobodný. A každá ztráta svobody vede ke ztrátě odpovědnosti (kterou žádnou socialistickou buzerací nedoženeš) a ke ztrátě tvůrčí iniciativy. Nevím, co bychom s tím mohli dělat v podmínkách, které nám politici vymezili. Většinou reagujeme apatií a lhostejností. Tím však té politické destrukci jen napomáháme!

Když jsem začínala na lůžkové psychiatrii, byla v noci jedna sestra na 115 pacientů-geronto a chroniků. Že by sestra řekla stařence, ať dělá pod sebe? To neznají plenkové kalhotky? Bohužel na sdělení pacientů, byť zcela orientovaných, se nelze stoprocentně spolehnout, zejména jsou-li emočně exaltováni. A vůbec, proč vaše maminka nezavolala svého synka-lékaře? Vy si v rodině nepomáháte?

No tehdy dávno to bylo tak marné,že prostě sestry zalezlé ve dvou pod dekou ani nevylézaly...

Když jsme u té zcela jasné interkostální neuralgie, vězte, že jeden můj pacient zemřel náhle vloni na ortopedii ve velké pražské nemocni na rozsáhlý infarkt myokardu poté, kam přišel s bolestí, kterou měl už mnohokrát, hned potom, co mu obstříkli bolavý nerv. Byl to pravda "chronický vertebropat", do té doby "srdce jako zvon".
Varuji před trivializací medicíny na zcela jasné případy. Ani tak si ale nikdo z nás nemůže být 100% jist, ani jako lékař, ani jako pacient...

o tom není pochyb...(už medik se učí bolest na hrudi = EKG) V USA existují guidelines a pokud by někdo v tomto případě neudělal EKG= těžký problém s právníky....nicméně jsem raději, že zde můžeme provozovat umění a ne jen tupé postupy jako naprogramovaný počítač...(protože dle guidelines je nadbytek vyšetření mnohdy evidentně nelogických a v 80% zbytečných... nicméně v těch 20% život zachraňujících... TAK A BABO RAĎ)

A jak by se ta babička dovolala,kdyby dostala IM?Když se nesměla dovolávat ani na potřebu?

to asi na mne nereagujete, ne?

Vy nejste žádná baba,že?Jste statečný?

???

1. Diagnozu infarktu musíš postavit jen dle anamnesy a svého vyšetření ve své diferenciální rozpornosti a laboratoř ti slouží jen k pravděpodobnému potvrzení či pravděpodobnému vyloučení potenciálních diagnoz.
2. Na EKG ani jinou laboratoř nespoléhej stoprocentně. Fysiologické EKG nezabrání tomu, aby Ti pacient při odchodu nezemřel na infarkt za dveřmi.
3. Dnes se nám do toho navíc míchají biologicky nemyslící experti, před kterými často musíš své myšlení tajit, protože jsou schopni Tě odsoudit pro svoji vlastní soudcovskou neschopnost biologického vnímání světa.

Ahoy, mám pár podobných zkušeností ze záchranky, kdy jsem se po natočení EKG nestačil divit, jak důsledně klient simuluje infarkt... :-)
Právě bych řekl, že autor varuje před laxností v medicíně, bohužel kolikrát vidím na příjmu kolegu, co by potřeboval prospat tak 24 hodin, aby byl k použití.

Znal jsem pacienta, který byl opakovaně vozen záchrankou do nemocnice s těžkými infarktovými příznaky. Při žádném pobytu v nemocnici neměl žádný odpovídající nález. Až jednou nám umřel. A na pitvě nebylo nic. Vůbec nic!
Vidíš to, ten simuloval i po smrti!

Nauč se rozlišovat mezi Tomášovou básnickou zkratkou a realitou.
Umění medicíny spočívá v trvalém plastickém vidění světa. Tyto obtíže klasické třeba pro infarkt mohou být infarktem nebo nemusí. Ano, tváří-li se pacient bolestně může jít o srdeční infarkt, ale nemusí, může jít o praslý duodenální vřed. Toto je umění medicíny, vidět vše takto rozporné současně a podržet si tu rozpornost, dokud mi pacient neodejde zdráv. Pak už je to jedno.
A věř pacientovi! Někdy má šanci znát své tělo lépe než Ty.
Přišel mi do ordinace, že má prasklý žaludek. Křížovým výslechem jsem se dobral jen k tomu, že ty obtíže jsou vážné, infarkt nebo prasklý vřed. A já ho odeslal jako infarkt. Po deseti dnech zemřel na vylitý žaludeční obsah do retroperitonea. Někdo z nás v kritické chvíli tu rozpornost diagnostiky neměl před očima.

Obávám se, že jsme se poněkud nepochopili. Smysl mého "zamyšlení", jak to bylo editorem označeno, nebyla nekolegiální kritika, ani "vymyšlená" kasuistika namyšleného specialisty vůči praktikům a už vůbec ne podceňování obrovské variability symptomů a rizika závažných diagnoz, skrývajících se pod vertebropatiemi. To, že mi nikdo nezavolal včas ke mně do ordinace já vůbec nekomentuji a přičítám to subjektivním potížím své matky, která se, milá katango, m.j. trvale léčí u psychiatra na reaktivní deprese. To je ale jiná kapitola a asi nemá cenu to rozmazávat.
Hlavní smysl toho článku bylo postesknutí si starého medicínského kozáka - medicínu dělám již 32 let- nad svým vlastním potencionálním osudem. Bohužel začíná být někdy smutnou pravdou, že podobné zážitky dnes mají nejen staří lidé a většinou pochopitelně laici, ale v konenčné podobě i dožívající kolegové, které jejich okolí, hlavně ti mladí ve špitálech a lékařský personál, už vůbec neznají.
ČLK nedělá nic pro to, aby se na starší kolegy, kteří již z aktivní praxe odešli, nějak v rámci toho Okresního sdružení nezapomělo.
Odejdeš, sejdeš z práce, sejdeš z mysli a ani pes po tobě neštěkne. Základní lidská úcta obecně k lidem a konkrétně ke kolegům, to je přesně to, co mi chybí. Což opět v žádném případě neznamená, že něco podobného musí být normou chování. Všichni víme, že vyjímky potvrzují pravidlo. Alespoň tohle byste mohli pochopit.

To snad nemyslíte vážně,že Vás nikdo nechápe?
Já velmi dobře.

já také... http://www.stream.cz/retro/gynekologie/78065-gynekologie-2-dil-22-ministr

Milý autore, problematika depresí je mi důvěrně známa. A co se týče psychiatrických hospitalizací - zažila jsem např. ženu s pooperační peritonitidou poslanou z chýry jako hysterku, zmateného uremického pána, pacientku s pneumonií, poslanou k hosp. do PL, pac. se zlomenou nohou...I na psychiatrii se dělají a dělat mají somatická vyšetření všetně laboratorních a přístrojových. Že je za chvíli nebude mít kdo indikovat, není moje starost. A že blbě placený a přetížený personál se leckdy, hlavně v noci, nechová jako v hotelu Alcron, nu, takhle to přece lidi chtěj. No a nakonec - skutečně víte, když jste u toho nebyl, jak se vaše matka projevovala?

Vy si myslíte,že si lidi uvědomují,co je to uzavřené odd.psyndy?

To si kolikrát uvědomí i psychiatr...když zdratí kloíče...

oprava: To si kolikrát uvědomí i psychiatr...když ztratí klíče...

původní text je ale mnohem hezčí xD

Je to zhoubné, když politici a úředníci VZP si myslí, že na psychiatrii není třeba dělat vyšetření somatická.

Časy, kdy mohl obvoďák (nebo i postgraduál) požádat primáře, že má nemocnou maminku, jestli by ji mohli u nich na oddělení prohlídnout, a primář osobně maminku vyšetřil a zařídil potřebné, JSOU PRYČ! Dnes je partnerem primáře KULICH, případně regionální POLITIK. Jiní odborníci na oddělení nejsou a kmitající podúvazci nemají čas komplikovat anamnesu dotazy na příbuzenstvo, nehledě na to, že nepamatují doby, kdy byl doktor doktoru kolegou a ne tyranem nebo bohem (bez ohledu na to, že v jejich rodné zemi to tak často je i v současnosti).
Možná by se to mohlo vrátit, kdyby bylo lékařům jako celku znovu hůř...

asi jak kde, ale osobně to mám zmáklé jinak, obracím se na kamoše lékaře o kterých vím, že jsou dobří a nemusí to být přímo primáři, primář není vždy záruka kvality (nevím proč, ale má zkušenost je taková...)je to třeba dobrý manažer oddělení, ale prakticky to zvládne lépe /v mém okolí tedy/ podřízený,zástupce primáře...(až na výjimky).

Ale jo, kámoš je kámoš, ale i já pamatuju časy, kdy lékař nemusel být kámoš, prostě to byl kolega
dneska je (z pohledu obvoďáka) kolega jen ten, kdo pošle hodně pacientů k nesmyslnému vyšetření (u nás má téměř všechna populace 2x ročně ECHO) a komu se pak tíž pacienti pošlou zpět k předpisu doporučených léků ... pokud by maminka spadala do této kategorie, tak to pak jó

Tak špatné je to jen v Tvých očích!
A vinu politiků na devastaci zdravotnictví jistě nevidíš, že?

I já jsem to zašil opakovaně jako pacient. Specialisté často předpokládají, že to znáš jako oni, že nepotřebuješ poučení. Často se potkáš s nekomunikací a následným ponižováním...
Neumíme vnímat potřeby druhého člověka. Já vím, že politici nás v tom systematicky decimují, ale jak chceš bez toho dělat správnou diagnostiku? Jak bez toho chceš dělat medicínské umění? To nejde! Máme se stále, co učit...

Uzavřená psychiatrická oddělení jsou tak trochu v duchuHurvajzů v batolecím věku.

Návrh na smylupné testy způsobilosti klientů:

Příprava na ně:
1.sestry to neamjí pod kontrolou,musí být zřízena samospráva klientů - začít lze střídavou noční hlídkou,postupovat lze zřízením malého pacientského parlamentu a pod.

2.tento parlament či jedinci jednají s docházejícím právníkem-ombudsmanem

3.kurzy společenského chování

4.kurzy silničního provozu

5.kurzy 1.pomoci

6.výchova k soběstačnosti

Lze pak takto zorientované pacienty,kteří konečně snad pochopí,oč psychiatrům a psychologům jde....či vznést požadavky na žádoucí pacientovo chování.

Chaos na oddělení vznikající nedostatkem personálu může vést k anarchii a dozorientaci.

ovšemže na bazi dobrovolnosti,kdo se chce jen např.bavit fraškami,nechce-li si zlepšit způsobilost,nechť se třeba uřehtá ksmrti

může být klidně reálný - je to důsledek hnědobolševické mentality (1 dochtor na 90 lůžek za pár korun přece stačí) která klade důraz na sebeobětování lidí - a tak se ze sebeobětování stane lhostejnost a obětování. Tento příběh bude samozřejmě v hnědobolševickém prasečáku spíše nabývat na aktuálnosti. Jeovšem s podivem, že:
1) matka nezavolala svého syna lékaře a nezačala se pídit po protekci a vydala se vstříc spárům agelizovaného severomoravského zdravotnictví. V prasečáku zásadní chyba!
2) je s podivem, že syn nezveřejnil jména konkrétních zdravotnických zařízení a lékařů, kteří tuto přelaskavou péči poskytli
3) nezašel na místní sekretariát ODS a nenacpal svoji modrou průkazku do tlamy místnímu hnědobolševickému satrapovi, popřípadě ho motivoval k sežrání této průkazky nabitou pistolí, kopanci okovanými botami a řvaním, které okopírujeme díváme-li se na zásah URNA.
Agel a severomoravské zdravotnictví - to je přece dílo ODS, nebo ne?

vaše otázky challengere vyvolávají již naznačenou odpověd : jako lékař již za prahem medicínských aktivit jsem rovněž pochopil, oč autorovi asi jde. My, prduši, kteří těm mladým jenom zavazíme, se cítíme v tom budoucím systému skutečně ohroženi a to nemusíme být vůbec lékaři, nebo příbuzní, ba ani kulichové. Je to mezigenerační rozpor, který vyvolává mnoho dalších, dosud nevyřčených otázek. Takže místo těch modro, resp. hnědobolševických prasečáckých litánií zkuste zase něco jiného. Možná to nebude až tak bolet.

Milý tázaný, to není primárně žádný mezigenerační rozpor. Já jen tvrdím, že pokud chceme žít v svobodné demokratické společnosti, nemůžeme projednu skupinu obyvatel separátně udržovat komunismus a to jen proto, že tito lidé mají zajišťovat důležitou činnost, bez které se ta společnost neobejde. Prostě je přinejmenším projevem naivity (ale já proto mám i jiné pravděpodobnější vysvětlení) chovat se k lékařům na jedné straně jako prase a na druhé straně si představovat, že ti lékaři budou k pacientům jak miliusové, že budou respektovat vždy jejich práva. Tak prostě společnost nefunguje. Kdybyste někdy pracoval v zahraničí, tak byste to věděl. Ideologie sebeobětování prostě nefunguje stejně jako nefungovala Hitlerovat rasová teorie nadřazenosti. Už od dob Magna charta libertatum platí, že lidé jsou si před Bohem rovni a rodí se svobodní. Jakákoli jiná ideologie, která je v rozporu s tímto pradávným kulturním imperativem jednoho krásného dne zkrachuje. Tento neutěšený stav modifikuje pouze "obvyklý" rozdíl v názorech jednotlivých generací. Starší generace doktorů ve svém profesním životě zažila převážně komunismus. Od restaurace kapitalismu (i když víme, že v kapitalismu vlastně nežijeme) jsme si slibovali nejen svobodu ale také návrat společenského postavení, kterého se lékařská profese těšila před nástupem bolševiků. Nic takvého bohužel nenastalo, protože celý sektor zdravotnictví byl obětován na oltář sociálního smíru. Čím více jsme naivně čekali, že se něco bude dít, že nyní je už konečně ta pravá chvíle, kdy dojde k liberalizaci zdravotnictví, tím více se pertifikovalo naše otroctví a stávalo se tím více zvykovým právem. Zdravotnictví se obětovalo zájmům hnědobolševiků a většinového vohnouta. Nejde tady jen o rozkradených 20-30 miliard. Jde o mnohem víc.
Generační konflikt spočívá pouze v rezignaci starší generace na svá práva. Starší generace už má před sebou 2 základní skutečnosti:
1) kdyby se něcona zdravotnictví změnilo, tak bude ohroženo jejich postavení
2) i kdyby se to změnilo pro ně v pozitivním slova smyslu, už nikdy si na důchod stejně nenašetří a ze společenské změny oni vyjdou jako relativní loseři
to jest - 3) radě lékařů starší generace by se zdálo nespravedlivé, že zatímco oni museli vmládí držet hubu a krok, tak mladí si teď díky liberalizaci přijdou k penězům a ke svobodě zatímco oni přijdou pouze o své jistoty, kterém ji zajišťoval starý bolševický systém.

Z toho vyplývá, že starší generace lékařů je přirozeným spojencem všech rozkrádajících hnědobolševiků. Mé hnědobolševické litanie bolí, protože jsou pravdivé, vycházejí z logického posouzení reality. Já jsem přímý apolitický člověk a když vidím příznaky swinstva, tak to prostě nazvu tak, jak si swinstvo nazvat zaslouží. Nemám rád zdejší pokrytectví.

Většinou s Tebou souhlasím, ale přecejen trochu více diferencuj, prosím!
Znám mnoho mladých lidí neschopných se o sebe postarat a tak se poflakují v nejrůznějších bojovných společenských a politických uskupeních.
A je nás starších hodně, kteří si uvědomujeme, že musíme pracovat až do smrti a nespoléhat na stát, pokud si chceme zachovat přiměřený standard. Já si stále naléhavěji kladu otázku, zda není výhodnější vysjat se jim na ten zdravotnický bojdel a přešáltrovat na léčitele. K našemu věku již peníze bez zbytečné buzerace a odpovědnosti snad patří.

Milý challengere, chápu vaše slova, ale domnívám se, že vy se pohybujete po povrchu bubliny a vše to, co říkáte, se drží pouze fyzikálními silami adheze a povrchového napětí. Ty výrazy jako naivita, imperativ, zvykové právo, se ve vašich příspěvcích zkusta projevují nadmíru často a tak se mi někdy zdají nadužívané, že jejich význam to upozaďuje...
Já s vámi nechcí soupeřit ve filosofování. V tom jste zajisté lepší a patříte do generace naštvaných. Já jsem také naštvaný, protože jsem očekával cosi jiného před těmi dvaceti lety. Nicméně znovu opakuji, že toto není smyslem mých slov a soupeřit o to kdo bude lepší v argumentaci za pomoci slovní zásoby z hnědobolševického prasečáku s vámi opravdu nebudu. Na to už nemám.

Kolego Kiliane, kde jste, abyste citoval klasiky ?

Kvalitní lékařské umění je těm našim novodobým mocipánům k smíchu. Není místa pro skutečné ohodnocení. Proč platit kvalitního lékaře když kvalitní lékař je zdánlivě drahý a nikdo není ochoten spočítat ve VZP, kolik ve skutečnosti pojišťovně ušetří. Ministerští úředníci, nemocniční manažeři nemají (na rozdíl od betonu ulévaného do země) od těchto nelepších lékařů žádné provize.

A lékaři se jen přizpůsobují. Za kvalitní práci je nikdo platit nehodlá, tak se zařadí mezi ty, kteří práci jen tak odpinkávají a dostanou za to víc, než ti lékaři poctiví...

Politici berou lékařům svobodu léčit. Tím ale berou lékařům odpovědnost a tvůrčí iniciativu. Kvalitní medicínské umění se tak stává zbytečným. Honza Hnízdil zbytečně volá po celostní medicíně, která jediná dokáže vyléčit komplikovaného pacienta. Oč jednodušší je honit pacienta po nejrůznějších zbytečných vyšetřeních, ze kterých má Tvůj zaměstnavatel profit. Ostatně i je lépe honit lékaře, aby na to neměl čas léčit svého pacienta. Proto snižujeme stavy lékařů. Nedostatek času a nedostatek odměny pro lékaře jsou vlastně přínosem pro manažery nemocnic.

A pacient? Lékař? To jsou jen nezajímaví hráči, které de facto ani nepotřebujeme. Vždyť skrze ně přicházíme o peníze. Čím méně lékařů a čím méně složitých pacientů, tím větší užitek pro ředitele nemocnic a tím větší provize pro politiky...

Možná trochu silněji formulováno, že? Celostní medicína není to, co dokáže jako jediná metoda vyléčit vše. Je to výraz pro jedinou správnou a možnou svobodnou metodu pro lékaře, aby neztratili svou autonomní možnost sami se rozhodovat bez tlaku ekonomiky, laiků, politiků, médií, apod. Jenže jak na to, když v tom systému žijeme a systém dělá vše pro to, abychom se mu přizpůsobili. Kolik je lékařů ve všech těch volených orgánech a všichni přežvykují stále dokola jen ty politické fráze. Nikdo z nich veřejně neřekne, jak má současný lékař bojovat proti znásilňování vlastních kolegů, aby nemuseli dělat takové ústupky. No, vzpomenete si na někoho z Parlamentu, či Senátu, pomineme-li Ratha, kdo by svůj hlas pozvedl s rozumnou argumentací ?

Nemůžu si pomoct, ale připadá mi, že lékař vrhnoucí se do politiky není lékař, resp. přestává jím být. Od nich bych tedy žádnou pomoc nečekala, naopak.

No, to vykládejte paní kolegyně těm hloupým voličům, kteří za každou cenu tam musejí takového Pirka, či Beneše vidět a potom hlavně je třeba vysvětlit nám samým, našim kolegům, kteří se chystají ztrapnit v politice, že tímto aktem dokonale zblbou a na celý zbytek života ztratí svou lékařskou kredibilitu, kterou si vytvářeli celá desetiletí....Já osobně všemi těmi senátory a poslanci s titulem MUDr. dokonale opovrhuji.

Tak jsem si zase v tej novele zák.č.48/1997 Sb. našel perfektní paragraf. Při ošetření dítěte nesmíte bez souhlasu obou rodičů provést jakýkoliv invasivní zákrok. Rozumí se na tom nebohém dítku....Co na to ušaři v noci na ÚPS, atd. ? Tu bude šrumec, není-liž pravda...