Klasická medicína uznává logiku a zkušenost

Ministerstvo zdravotnictví se spolu s Českou lékařskou komorou shodly na tom, že akupunktura má vědecký základ. Smířlivější stanovisko bylo zaujato i k dalším alternativním léčebným postupům.

ČLK tak zareagovala na výzvu spolku vědců Sisyfos, který poukazoval na široké užívání nevědeckých postupů v oficiální medicíně.

Závěr byl tedy asi opačný, než skeptičtí vědci očekávali. Místo jednoznačného odsouzení alternativní léčby přišlo přiznání oficiálních autorit, které lze zhruba formulovat takto: alternativní směry mohou mít "vědecký základ".

Pokud se zamyslíme hlouběji nad daným problémem, začne se nám odkrývat celá řada nejasností. Nejprve nám však nezbude nic jiného než se prokousat termínem: "vědecký základ".

Za tímto účelem si zkusme představit, že zde působí medicíny dvě. Medicína alopatická (vědecká) a alternativní (akupunktura, homeopatie, lidová medicína, reiki a tak dále). Rozdíl mezi nimi je celkem zřetelný.

Jak najít odpověď

Alopatická medicína je ta, která za svůj základ přijala postupy, které se nazývají vědecké. K těmto postupům lze přiřadit následující charakteristiky: zabývají se předměty kolem nás a v nás jako objekty. Snaží se najít jedinou správnou odpověď a shoda ve výsledcích je předpokladem správného (korespondenčního) uvažování. Usilují o to, být hodnotově neutrální a uznávají svou omezenost přírodními zákony.

Naproti tomu je alternativní (pro mnohé "nevědecká") medicína postavena na principech úplně opačných. Zabývá se produkty lidského myšlení a uznává spjatost mezi naším uvažováním a zkoumaným předmětem. Poukazuje na přínos kreativity, intuice a empatie, nabízí více odpovědí a názorová rozrůzněnost není známkou špatného pochopení. Pracuje s hodnotami a vyjadřuje svobodu lidského ducha.

Rozdíl mezi nimi lze shrnout stručně takto: Vědecká medicína uznává jako pravdivé to poznání, které se řídí pravidly logiky a zkušeností. Alternativní medicína uznává, že pravdivého poznání dosahujeme i jiným způsobem, například empatií, osvícením, náboženským zážitkem a tak dále.

Co je to vlastně věda

V současné době se však otevírá ještě další problém. Ani mezi vědci nepanuje jednota v názoru na to, co to vlastně "vědecká" metoda je. Kromě toho vyvstává otázka naprosto zásadní. Je vztah ke společenské praxi alternativní medicíny stejný jako u medicíny vědecké?

Tedy jinými slovy: stačí nám dnes vysvětlení věcí, které se nás týkají (například nemoci), pouze na základě vědeckých (logicko-empirických) metod?

Je věda – vědecké poznání – natolik objektivní, že by stála mimo čas a prostor a mimo lidskou společnost vůbec? Pokud by tomu tak bylo, mohli bychom očekávat to, co se v náznacích již děje, totiž snahu "vědecké" medicíny proměnit se v nežalovatelnou instituci směřující k nápravě světa a potlačující – v rámci zachování racionality – další alternativní možnosti.

Stane se bez toho, že by respektovala své hranice, používaným nástrojem k prosazování zájmů zdravotnických firem a státních institucí, k manipulaci s lidmi a k okleštění alternativních možností. Tento násilný potenciál je přítomen vždy, když se některý okruh lidí domnívá, že je držitelem a ochráncem absolutních pravd, byť by se tyto pravdy nazývaly "vědecké".

Toto společenské pnutí pak nutí uznávané instituce ke změnám tradičních stereotypů. Za této situace pak dojde k uvedenému paradoxu.

Akupunktura, která je evidentně alternativní medicínou, je uznána za vědeckou, neboť její vliv na společenskou praxi je nepochybný a akceptovatelný. Proto se může využít takových efektů akupunktury, které nejsou její podstatou, aby byla uznána za vědeckou, tedy komunitou vědců přijatelnou medicínu.

Ve své podstatě však akupunktura spolu s jinými alternativními směry zůstává stát na úplně jiném břehu, než je výše zmíněná vědecká medicína.

Krok správným směrem

Uznání alternativních postupů klasickou medicínou je však jistě progresivní krok směřující k respektování plurality životních postojů bez ohledu na aktuálně platný vědecký názor.

Alternativní a vědecká medicína tedy nemají ke společenské praxi stejný vztah, nutně si musí konkurovat, ale při vhodném nastavení se mohou inspirativním způsobem doplňovat.

Členové spolku Sisyfos samozřejmě dále budou trvat na tom, že existuje takové poznání, které se nějakým odpovídajícím způsobem vztahuje k realitě, a že oni jsou takového druhu poznání vlastníky a ochránci. Budou si i nadále myslet, že toto poznání je prostředkem k ovládnutí daného problému, a nic je pravděpodobně neodvrátí od těchto pocitů.

Nicméně lékařská komora uznáním alternativní medicíny zaujala pragmatický postoj, který reprezentuje dobový většinový názor, a lze se jen dohadovat o tom, jaký to bude mít vliv na budoucí podobu medicíny.

------

O autorovi: Tomáš Lajkep, lékař

Mladá fronta DNES