- Od léta by se měl rozšířit seznam volně prodejných léků. Jak se vám změna zamlouvá?

Postupné vyřazování léků na předpis do volného prodeje probíhá po celém světě. V některých zemích EU je tento sortiment větší než v Česku. I tady teď dojde k rozšíření zejména z důvodu snahy o další úspory ze zdravotního pojištění. Zatím jen z médií víme, že půjde o sto až čtyři sta léků. A protože máme praktické zkušenosti z lékáren, chceme, abychom také byli k diskusi přizváni, což se zatím nestalo.

- Kterých přípravků by se převedení mělo dotknout? V médiích se psalo o lécích na astma nebo pálení žáhy.

U léků na astma jsou nejmenší balení už uvolněná. Problém je ale u chronických pacientů. Například u balení antiastmatik, která se vyrábějí na tři měsíce, musí proběhnout také dialog s lékaři. Chronické užívání těchto léků bez vědomí lékaře nebo lékárníka může "maskovat" příznaky vážnějšího onemocnění. Ani dlouhodobější užívání léků na tzv. pálení žáhy není zcela bezpečné.

- Nyní by volně prodejné léky měly prodávat i některé samoobsluhy.

To není nic nového. Už řadu let tu je kategorie tzv. vyhrazených léčiv, která mohou být prodávána proškolenými prodejci. Ti ale nemohou nahradit zdravotnického pracovníka. I zde tak existuje riziko nadužívání a zdraví poškozujících kombinací. V této kategorii je naštěstí zařazeno jen několik typů přípravků a ani po ekonomické stránce se to prodejcům nevyplácí. Je to podobné, jako když před několika lety pošta ohlásila svůj záměr distribuovat léky. Nakonec k ničemu nedošlo, vedení pošty asi rychle pochopilo, že to není tak jednoduché, jak se na první pohled mohlo zdát.

- Zamlouvá se vám, že si léky lze koupit i v běžném obchodě?

Veškeré léčivé přípravky by měly být pod dohledem zdravotnického odborníka. Léky nejsou brambory nebo rohlíky. I když jde o banální lék, na který jsme léta zvyklí, třeba aspirin nebo paralen, může se člověk předávkovat a poškodit si zdraví. A to je zvláště u dětí velmi nebezpečné.

- Takže se snažíte jít opačným směrem?

V posledních letech diskutujeme s lékaři využití softwarových aplikací, které by umožnily sdílet informace o lécích užívaných pacientem, a to včetně těch volně prodejných. Léky, které si můžete koupit volně a zároveň vám je třeba ve větším balení předepíše i lékař, se totiž vyrábí pod různými názvy. Osobně se mi například stalo, že do lékárny přišla maminka a měla předpis na lék na astma se 30 tabletami. K tomu si ale chtěla koupit volně prodejné balení po sedmi tabletách. Ptal jsem se jí, jestli to má pro někoho jiného. A ona říkala: Ne, to mám taky pro syna. Viděla jsem v reklamě, že by to mělo ulevit alergii. A přitom šlo o dva léky sice s různým názvem, ale se stejnou účinnou látkou. Pokud by tato maminka oba léky podávala synovi současně, předávkovala by ho.

- Nevhodné kombinace léků jsou tedy také jedním z háčků volného prodeje…

Ano, i volně prodejné léky jsou registrovány pod různými názvy, a přitom mohou obsahovat stejnou nebo obdobnou léčivou látku. Každému proto doporučuji si, zejména při užívání více léků najednou, přečíst příbalový letáček a název účinné látky. A pokud pacient dlouhodoběji užívá léky na předpis,měl by to lékárníkovi sdělit i před nákupem volně prodejného léku.

- Hodně lidí si ani nepřečte příbalový leták a užívá léky tak dlouho, jak jim přijde vhod. Může to mít následky?

Je nezbytné se vždy řídit nejen doporučeným dávkováním, ale i dobou užívání. A to iuvolně prodejných léků. U nevhodně užívaných antibiotik hrozí vznik rezistencí, dlouho užívané nosní kapky vám mohou poškodit nosní sliznici.

- A jak je to s prošlými léky, můžeme si jejich pojídáním ublížit?

Například v lékárně individuálně připravené nosní kapky mají krátkou použitelnost a poté rychle ztrácí na účinnosti. A při nevhodném uchovávání mohou být navíc kontaminovány a hrozí infekce. Je důležité hlídat nejen dobu použitelnosti či expirace, ale i doporučenou teplotu a místo skladování.

------

autor: mk

Pražský deník

Vyšlo také v: Českobudějovický deník; Jindřichohradecký deník; Písecký deník; Českokrumlovský deník; Prachatický deník; Strakonický deník; Táborský deník; Benešovský deník; Nymburský deník; Boleslavský deník; Mělnický deník; Kutnohorský deník; Kolínský deník; Rakovnický deník; Berounský deník; Kladenský deník; Příbramský deník; Hradecký deník; Chrudimský deník; Jičínský deník; Náchodský deník; Orlický deník; Pardubický deník; Rychnovský deník; Svitavský deník; Krkonošský deník; Brněnský deník; Blanenský deník; Břeclavský deník; Hodonínský deník; Vyškovský deník; Znojemský deník; Plzeňský deník; Plzeňský deník jih; Chebský deník; Domažlický deník; Klatovský deník; Rokycanský deník; Sokolovský deník; Tachovský deník; Karlovarský deník; Českolipský deník; Děčínský deník; Chomutovský deník; Liberecký deník; Jablonecký deník; Litoměřický deník; Mostecký deník; Teplický deník; Ústecký deník; Žatecký a lounský deník; Bruntálský a Krnovský deník; Frýdecko-Místecký a Třinecký deník; Havířovský deník; Karvinský deník; Opavský a Hlučínský deník; Novojičínský deník; Moravskoslezský deník; Havlíčkobrodský deník; Jihlavský deník; Pelhřimovský deník; Třebíčský deník; Žďárský deník; Kroměřížský deník; Šumperský a Jesenický deník; Prostějovský deník; Slovácký deník; Přerovský a Hranický deník; Valašský deník; Olomoucký deník; Zlínský deník