Do těžkých etických dilemat dostal doktory nový zákon o zdravotních službách, který v souladu s mezinárodní úmluvou umožnil i českým pacientům sepsat svá přání pro případ, že se ocitnou v těžkém stavu v bezvědomí a nebudou o sobě moci rozhodovat sami a podepsat tak například reverz. Testament zvaný "living will" má být pro lékaře závazný. A to je problém.

Právní odbor ministerstva zdravotnictví, které zákon připravilo, tvrdí, že lékaři smějí pacienta pouze nenapojit na přístroje, a nikoliv jej z nich odpojit, ale právníci mají jiný názor.

A kromě toho řada lékařů odmítá být postavena do role, kdy nebudou rozhodovat jen o tom, kdy ukončit léčbu pacienta, jenž stejně umírá, ale kdy by měli třeba splnit přání člověka, který je po úraze v bezvědomí a oni vědí, že se normálně probere, jen už třeba nikdy nebude chodit.

Jenže pacient - například motorkář - takovou situaci ve svém testamentu předvídal a předem písemně stanovil, že si raději než žít s handicapem zvolí odpojení od přístrojů a smrt. A renomovaní právníci ze Společnosti medicínského práva se shodují, že pacient na takové přání má právo. A lékař jej tudíž musí respektovat.

Lékaři ovšem už nyní až na výjimky avizují, že zákon pro ně v jejich chování nic nezmění. Dál budou pacienty, kteří mají naději na vyléčení, zachraňovat bez ohledu na jejich přání a od přístrojů odpojí jen ty, kteří už šanci nemají a umírají. Tak jako dosud. "Existence institutu ,living will‘ nijak zásadně naši praxi neovlivní," říká k tomu jasně profesor Vladimír Černý, jinak také duchovní otec v Česku dost zásadního dokumentu - teprve tři roky starého "návodu", jak postupovat u těžce nemocných pacientů. Přesněji řečeno: kdy má smysl ještě léčit a kdy už má lékař s léčbou skončit.

Podle něj jde o základní filozofickou otázku západní medicíny: zda má vyšší prioritu autonomie pacienta a respekt k jeho právu na seberozhodování, či autonomie lékaře, který si myslí, že je pro pacientovo dobro důležité něco jiného.

"To má jen jednu z variant řešení: požádat o stanovisko Etickou komisi, předat pacienta jinému lékaři, který s respektováním autonomie pacienta dilema mít nebude, či mu ze stejného důvodu navrhnout léčbu jinde. Nebo požádat o rozhodnutí soud," míní Vladimír Černý, šéf Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny v Hradci Králové.

Podle přednosty Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy Marka Váchy však lékaři mohou a mají respektovat přání pacienta. "Je to přijatelné, odpojit pacienta od přístrojů na jeho přání, a není to eutanazie," říká kněz a etik. "Je totiž veliký rozdíl mezi ,letting die‘, tedy ponecháním zemřít, a mezi ,killing‘, zabitím. Abychom mohli mluvit o eutanazii, je zde důležitý úmysl lékaře pacienta zabít," říká.

Mladá fronta Dnes     Lenka Petrášová