Zápisník

Být primářem plicního, porodního nebo třeba kožního oddělení, "braly by mě mory" pokaždé, když bych šel do práce špalírem mých kouřících pacientů, které léčím. "Tak já se na to, dámy a pánové, prosím pěkně, vykašlu," řekl bych čerstvým maminkám, pacientům s potížemi dýchání nebo jinak nemocným lidem.

V nemocnici se jaksi od povahy tohoto zařízení předpokládá, že se tam léčí nemocní lidé. Když se pak v pauzách mezi léčením houfují u popelníků a doplňují nikotin a dehet, nevypadá to zrovna pro personál motivačně.

Stejně tak to podle mého názoru působí také opačně – když si na cigáro vybíhají odskočit lékaři a sestřičky. Zkrátka a dobře, myslím si, že nemocnice je prostorem, kde by se kouřit nemělo. Pacienti jsou nemocní, a bez cigarety se tudíž obejdou, lékaři a zdravotní sestry pro změnu proto, že jsou v práci, kde léčí nemocné. Možná to vám, kuřákům, zní až příliš tvrdě, ale věřte, že se dá bez cigaret vydržet. Jako bývalý kuřák to vím moc dobře...

O autorovi: Jaroslav Baďura, vedoucí redakce

Mladá fronta DNES