já takové otázky raději neřeším. Myslím si, že bych se určitě prosadil i v jiném oboru, na druhou stranu zase, cosi budeme povídat, i v jiných oborech mají své problémy. Z toho taky vyplývá ta všeobecná závist až nenávist velké části populace vůči lékařům, totiž že vohnout je navyklý u jiného vidět jen plusy zaměstnání ale nikoli ty collateral damages. Setkáváme se však i s opačným extrémem: například já mám známého, který má manželku totální rachejtli - tak 130 kg, nevaří neuklízí, ani moc nevydělá, doma si z něj dělá poskoka, vydírá, komanduje, prostě nikdo z nás nevidí žádné pozitivní objektivní fičury, které by vysvětlovaly, proč ji onen kamarád nepošle do řiti, kam by si zcela objektivně zasloužila. Ono je to občas tak: přijmout fakt, že jsem se špatně rozhodl a vzal si megeru a teď musím učinit nepříjemná a zásadní rozhodnutí s sebou přináší stres, který muže být tak velký, že se člověk raději uchýlí ko kompenzační reakci a racionalizaci stavu ve smyslu - však ona je nemocná,ona je v podstatě dobrák anepřipustí si fakt, že je v kleštích a že pouze nechce ublížit dětem, skrze něž ho rachomejtle ovládá. S medicínou j to stejné - krom toho ani my lékaři nejsme na jedné lodi, že ano. Jsou lidi, cosestují po světě, pokongresech, operují a děají skutečně atraktivní top práci. No a pak jsou lidé, jejichž úkolem je odpálkovat otrapy, aby systém nezkolaboval.
Ano, medicína má jstě své pozitivní fičury: například rádi chodíte do práce, cítíte smysl své práce a zadostiučinění, vidíte výsledek, to není samozřejmé pro spoustu lidí. I ekonomicky: bolševická regulace hluboko pod tržní cenou znamená,že asi nikdy nepřijdete o práci a i to je pro spoustu lidí, zvláště vohnoutů, velká hodnota. Dokonce si myslím, že značná část těch, kteří by mohli využít tu teoretickou možnost změnit si kvalifikaci od samého začátku a jít dělat něco jiného, tak by to nevyhráli. Ale čistě z hlediska návratnosti investic je to na howno a statistiky to jasně prokazují.