Úrazová nemocnice v Brně minulý týden s pojišťovnami ostře vyjednávala. Ty ji tlačí, aby utlumila traumatologii a zavedla více rehabilitačních lůžek. Pozvolna se tak naplňuje osud, který jí před pěti lety načrtl ministr zdravotnictví v Topolánkově vládě Tomáš Julínek. Rodilý Brňan si kvůli tomu nadělal ve městě nepřátele. "Špičkové traumatologické centrum ve vysoké kvalitě nešlo na Ponávce udělat," trvá i dnes na svém občan Julínek.

- Jsou k vám kvůli reformě někteří lidé stále nepřátelští?

Tomu, co na ministerstvu vzniklo a pořád ještě není doděláno, rozumí jen málo lidí. Hodně lidí bylo strženo politickým harašením, aniž by návrhy četli. Některé zájmové supiny prostě nechtěly změnu. Musíme si říct, jak to je. Spíš se potkávám s tím, že mi říkají, že jsem to měl aspoň promyšlené, a teď nevědí, do čeho jdou.

- Úrazová nemocnice bylo třaskavé téma. Přišla petice Brňanů, zásah města.

Nemyslím si, že je to stále třaskavá záležitost. Už je to minulost. Třaskavé to bylo jen politicky, podle mého jsem na tom ztratil hlavně čas a politické body, než by si vůbec ta kauza zasloužila. To nebyl útok na Úrazovku, šlo o to vytvořit nové traumatologické centrum.

- Teď má Brno dvě – jedno lepší a jedno druhé kategorie.

Dopadlo to, jak to dopadlo. Teď má odpovědnost město a musí konat. Bylo důležité, aby špičkové centrum bylo vybaveno, jak má být. Brno má teď nejlepší centrum v České republice a je srovnatelné s mnohými evropskými státy.

- Mluvíte o bohunické nemocnici.

Mluvím o Bohunicích, samozřejmě. Protože v Úrazovce je to už zastaralé a není v pravém slova smyslu traumatologickým centrem.

- Kdyby Úrazová nemocnice nebyla, chyběla by?

My jsme ji nechtěli rozprášit. Vše, co bylo traumatologické, mělo být soustředěno v Bohunicích. Ono to nakonec tak dopadlo, takže odborníci, kteří jsou profesně perspektivní, tam jsou. A z Úrazovky je městská nemocnice. Když rozhodli v parlamentu, že má Brno mít městskou nemocnici, ať ji má a provozuje chirurgickou nemocnici. Nic víc, nic míň.

- Jak se díváte na Úrazovku dnes?

Dívám se na ni stejně jako brněnský občan, který vidí, že na Kolišti jsou pořád dvě prázdné památkově chráněné budovy, které chátrají. Že Úrazovka má sice novou fasádu, ale vevnitř je to pořád stejné a že nakonec měli problém zajistit v ní péči samotní městští radní. Teď uvažují o jejím propojení v rámci městské péče.

- Byl jste se na Ponávce někdy od té doby podívat?

Nebyl. Ale myslím, že tam byl někdo z rodiny.

- Asi neříkal, že je od Julínka.

To nevím. (smích) Ale předpokládám, že i když si kolegové bránili své hnízdečko a svůj píseček, tak jsou to profesionálové.

- Co děláte v současné době?

Jsem v poradním sboru premiéra, na ministerstvu zdravotnictví spolupracuji na zákoně o dlouhodobé péči. Myslím, že je nutné upravit vztah mezi zdravotnictvím a sociální péčí.

- Takže jste zaměstnancem ministerstva?

Pracuji tam na smlouvu, nejsem zaměstnancem.

- Radíte přímo premiérovi?

Neradím, ale připravuji koncepce a analýzy pro sekretariát premiéra. Vyjadřujeme se k nim a navrhujeme řešení či postoje. Je to běžná odborná práce, nikoli politická.

- Kde žijete?

Bydliště mám v Brně, ale většinou jsem na své chalupě na Boskovicku, kde můžu v klidu pracovat.

- Povídalo se, že kupujete LDN v Bílovicích, abyste z toho udělal hotel.

Běžela fáma, že ji kupuji za korunu a chci tam udělat bordel.

- Nechystáte tam nic?

Já o ničem nevím, nemám s tím nic společného. Naopak, zabývám se projekty pro zdravotně-sociální péči, která znatelně chybí.

- Byl jste ředitelem ivančické nemocnice, nedávno tamní porodnice bojovala o přežití kvůli malému počtu porodů. Tady byste byl také pro centralizaci?

Když jsem byl ředitelem nemocnice, tak jsem udělal strategický plán. Bylo mi jasné, že když nebude reagovat na svou velikost a poptávané služby, tak může zaniknout. Ale nikdy bych nebral jako parametr jedno číslo, které ještě pokulhává. Ivančická porodnice je oblíbená, jezdí tam rodit i z Brna.

- Argument ale zní logicky: méně porodů, méně zkušeností, a tím možné komplikace.

Když máte pět porodníků a čtyři sta podělíte pěti, tak mají stejně výkonů jako kolegové na klinice, kde se třeba dostanou k porodu zřídka. A jako rodička můžete mít smůlu, když zrovna přijedete k nezkušenému, který má zrovna službu.

- Co vidíte jako hlavní problém dnes?

Jak by se řeklo moderně – nedostatečný management chronických nemocí. Efektivnější a kvalitnější léčení pacientů například s diabetem nebo plicními chorobami. Tam mají pojišťovny velké rezervy. Další oblast je domácí a ošetřovatelská péče. Když jsem se do toho ponořil, vidím to jako naléhavější problém než kdykoliv předtím.

- Existuje seznam nemocnic, které se dohadují s pojišťovnami, které leckde tlačí na změnu péče. Byly vždycky tyhle tahanice?

Už několikrát. Vždycky na to následoval obrovský politický tlak starostů, krajů, podle toho, o co se jednalo. Vždycky tento způsob do určité míry selhal, nepovažuji ho za šťastný.

- Poznávají vás lidé na ulici? Vedou s vámi diskuse?

Minimálně. Spíš se setkávám s pozitivními reakcemi. Víc se snad diskutuje ve venkovské hospodě.

- Tam vám nadávají?

Tam je to vždycky legrace.

- Šel byste do vysoké politiky znova?

Nechci říct klasickou větu: Nikdy... Ale teď momentálně to nevidím. Musela by přijít nabídka. Ptal bych se na své kompetence, co tam můžu skutečně udělat a zda můžu uplatnit svoje zkušenosti, posunout reformu dále, a pak bych se rozhodl. Sedět za každou cenu na postu ministra nepotřebuji.

- A co váš sen provozovat restauraci?

Jsem při zemi, držím se toho, co umím. Ale hodně jsem se ve vaření zlepšil. Tak možná někdy nějaký malý rodinný podnik.

Mladá fronta DNES     Bohdana Jarošová