DISKUSE

Všechny malé nemocnice a hlavně jejich pacienti žijí nyní jen jediným; kolik lůžek či oddělení nám zdravotní pojišťovny zruší a neskončí naše zařízení úplně? Na konci minulého roku vypověděly shodně zdravotní pojišťovny smlouvy všem nemocnicím s tím, že v průběhu tohoto roku by se měly postupně dojednat smlouvy nové, s cílem přizpůsobit péči skutečným požadavkům a potřebám pacienta a samozřejmě uspořit náklady.

Víme, že pojišťovny chtějí zrušit asi deset tisíc lůžek akutní péče. Zaniknout by měla také ta oddělení, která nevykazují dostatečnou vytíženost. Požadavky to jsou teoreticky zcela legitimní a smysluplné. Teoreticky…

Úřednicky a od stolu stanovené limity na minimální počty odvedených výkonů platí plošně pro celou republiku. Jedná se tak o razantní a v mnoha případech nesmyslný útok na provozuschopnost menších regionálních nemocnic, které z pochopitelných důvodů nedosahují takového množství provedených zákroků, jako je tomu ve velkých krajských nemocnicích.

Lékař jako lékař

Stále se ale bavíme o absolutních číslech a nikdo nebere v potaz, že na lékaře v menší nemocnici připadá stejné množství výkonů jako na jeho kolegu ve velkém zdravotnickém zařízení. Proto snaha řídit se jednotnými limity na počty odvedených výkonů nemá valný význam a ani logiku.

Velmi diskutabilní je i nově vznikající spádovost nemocnic, příkladem pak mohou být právě rušená gynekologicko-porodnická oddělení. V některých oblastech hrozí, že nastávající matkám bude cesta do porodnice trvat i hodinu. Již dnes je v Praze velký problém se do porodnice vůbec zaregistrovat.

V případě schválení zamýšleného zrušení menších nemocnic by to znamenalo masový příliv rodiček do zbývajících porodnic, respektive ženy budou nuceny častěji rodit v sanitkách nebo se uchylovat k rizikovým domácím porodům.

Diskutabilní konečné úspory

A nezapomínejme, že do těchto nemocnic bude také s největší pravděpodobností potřeba přijmout nový personál, čímž se proces opět prodraží, a konečné úspory tak budou více než diskutabilní.

Nakonec, ale nikoli významem: Člověk znalý alespoň základů ekonomiky provozu nemocničních zařízení musí kroutit hlavou nad záměrem snížit výdaje tím, že se stejný objem výkonů pouze přenese z malých nemocnic do těch velkých. Zvláště pak s vědomím nesporného faktu, že náklady na realizaci těchto výkonů jsou u velkých amalých nemocnic diametrálně odlišné právě v neprospěch velkých nemocnic (velké jsou o 50 až 100 procent dražší).

Příkladem může být Podřipská nemocnice s poliklinikou v Roudnici nad Labem, která má úhrady za stejné výkony výrazně nižší než jiná zařízení, přesto je v zisku.

I kdyby v zisku nebyla, nemá na koho se obrátit se žádostí o vyrovnání ztráty, neboť je soukromá. Jaký rozdíl vůči Krajské zdravotní či jiným státním zařízením. Jejich ztrátu nakonec zaplatí daňový poplatník.

Proč ale VZP nezajímá, že za výkony, které po zániku roudnické nemocnice zajistí jiné, dražší zařízení, zaplatí více? Kde je předpokládaná úspora takové transformace? Je cílem snížení nákladů, nebo likvidace efektivních zdravotnických zařízení?

Lidové noviny     Vít Hroch ředitel Podřipské nemocnice