CzechMed, Česká asociace dodavatelů zdravotnických prostředků, upozorňuje na skutečnost, že Česká republika se řadí na přední světové příčky v počtu lékařů a návštěv lékařů. Když se však podíváme na očekávanou délku života, nepohybují se Češi na špici pomyslného žebříčku. Existuje optimální hranice mezi množstvím poskytované péče a evidentním zlepšením zdraví obyvatelstva?

Dnes se ve zdravotnictví v Česku spotřebuje 270 mld. korun ročně. Je to hodně nebo málo? Takto postavená otázka nemá odpověď. Ptejme se raději, proč stojí právě tolik. Efekt vynakládaných zdravotnických peněz na samotné zdraví populace není lineární funkcí – čím více peněz, tím zdravější lidé. V USA a na Kubě je očekávaná doba dožití při narození asi 75 let. Přitom se v USA vynakládá na osobu a rok dvacetkrát (!) více peněz na zdravotnictví, než na Kubě. Náklady na zdravotnictví rostou všude – to není český problém. V průměru zemí OECD o 2 procentní body rychleji než HDP.

„Jako výmluva zde slouží evergreen – stárnutí populace, což není pravda. Člověk je nejnákladnější pro zdravotnictví v posledních dvou letech života. Ať se tyto dva roky odehrávají v mládí nebo ve stáří. Rozdíl je v tom, že dnešní starý člověk však může čerpat daleko více než stejně starý člověk v minulosti. Zdravotnictví stojí pořád víc a víc, protože se v něm odehrává stále více péče. Díky svým specifickým prvkům je tento růst omezený pouze množstvím „veřejných“ peněz, které lze do něj nasměřovat. Udržitelný rozvoj je možný, když se vezme příklad z jiných oblastí, kde lze srozumitelně rozdělit, co si občan koupí sám, na co se pojistí a co mu poskytne stát, protože se na to pojistit nelze. Budeme-li rozumět, že ve zdravotnictví jde především o peníze a budeme s touto informací správně nakládat, pak možná nalezneme odpovědi na – velmi ekonomické – otázky dnešního zdravotnictví,“ upřesňuje MUDr. Miroslav Palát, prezident asociace CzechMed.

Tabulka 1: Očekávaná doba života – Česká republika se pohybuje na hranici 77 let (zdroj: OECD Health Data 2009)

Tabulka 2: Lékaři na 1 000 obyvatel – Česká republika se pohybuje na horní hranici, 3,6 lékaře na 1 000 obyvatel (zdroj: OECD Health Data 2009)

Tabulka 3: Počet návštěv u lékaře – Česká republika se pohybuje na horních příčkách, 11 návštěv lékaře na osobu a rok (zdroj: OECD Health Data 2009)

„České zdravotnictví je dnes na „půli“ cesty od přídělového systému k regulovanému trhu. Máme sice 7 + 1 zdravotních pojišťoven, svobodnou volbu poskytovatele a pojišťovny, veřejné pojištění (13,5 %) i platby za státní pojištěnce, kompenzaci rizika (věk, vysoké náklady), rozsah hrazené péče určen zákonem, individuální smlouvy s poskytovateli, regulační poplatky 30 – 100 Kč a doplatky na léky i PZT, vynakládáme na zdravotnictví 7,7 % HDP, přičemž soukromé výdaje zajišťují 16,2 %, nicméně u všech těchto prvků je vždy nějaké „ale“, které zatím neumožňuje jejich plné využití ve vztahu k efektivitě celého systému,“ uvedl na odborné konferenci CzechMed MUDr. Pavel Vepřek z Ministerstva zdravotnictví ČR.

Rozsah, úroveň a kvalita zdravotní péče závisí jak na zdrojích, tak na efektivitě jejich alokace a využití, lze definovat hlavní potřebné změny:

1. Úprava finančních toků tak, aby zdravotnictví bylo v trvalé finanční rovnováze a adaptabilní na vývoj, z vložených prostředků generovalo co nejvíce užitku.

2. Posílení role jednotlivých subjektů tak, aby se občané změnili z prosebníků v zákazníky, stát se zbavil většiny přímého a rozšířil sféru nepřímého řízení (regulace a dohled), pojišťovny a poskytovatelé začali skutečně být službou občanům.

3. Odstranění překážek mezi zdravotní a sociální péčí a vytvoření provázaného systému zdravotních a sociálních služeb.

(Zdroj: odborná konference CzechMed 2012)

MUDr. Miroslav Palát

Prezident CzechMed