komentář k rozhovoru s Tomášem Julínkem, kráceno

Měla Úrazovka špičkové traumacentrum?

Před několika dny jsem si v MF DNES přečetl rozhovor s bývalým ministrem zdravotnictví Tomášem Julínkem nazvaný "Úrazovka mi vzala politické body". Pracuji v Úrazové nemocnici už 23 let a v posledních deseti letech, co patřila pod ministerstvo zdravotnictví (do ledna 2009), jsem působil v jejím vedení, od roku 2004 jako náměstek ředitele a později jako ředitel. Přestože nyní pracuji jinde, mám tam ještě stále malý úvazek. Úvahy o tom, jak modernizovat Úrazovku, se vedly celá léta s mnoha ministry. Po tuto dobu do ní nebylo investováno vůbec nic.

Základní diskuse se vedla o tom, zda ji modernizovat na Ponávce, nebo ji přesunout někam jinam. Z hlediska odborné péče o polytraumata se pan doktor Julínek mýlí v celém rozsahu. Bez Úrazovky by byla traumatologická péče v Česku ještě v plenkách.

Právě Úrazovka vypracovala koncepci traumatologické péče v České republice a zorganizovala a prosadila síť traumacenter jako vůbec první oborovou koncepci.

Při nuceném ukončení činnosti dosahovala v Úrazové nemocnici úmrtnost na polytrauamata neuvěřitelně nízká tři procenta (velmi dobrý výsledek je 10 až 15 procent), tedy ze všech pacientů s nejtěžšími úrazy, kteří přišli do Úrazovky, prakticky všichni s výjimkou tří ze sta také živí odešli. Tato úmrtnost patřila mezi nejlepší na světě a nedomnívám se, že by byla dosažitelná v kterémkoliv současném traumacentru u nás. Úrazovka toho dosahovala unikátním systémem práce, který nám všechna ostatní centra záviděla.

Nemocnice byla schopna začít ošetřovat pacienta do minuty od přistání vrtulníku, do tří až pěti minut mít základní diagnostiku včetně sonografie, CT nebo RTG a do 10 minut začít operovat, což není ani vzdáleně dosažitelné nikde jinde v Česku.

Důsledkem těchto faktů pak byly skvělé výsledky, potvrzené grantem Evropské unie, kde angličtí autoři prokázali statisticky významně nižší úmrtnost našich pacientů s polytraumaty ve srovnání s 10 fakultními nemocnicemi v Anglii, což bylo publikováno samotnými Angličany v prestižním vědeckém časopise.

V této souvislosti se jeví konstatování Tomáše Julínka, že "špičkové traumacentrum ve vysoké kvalitě nešlo na Ponávce udělat", jako zcela scestné - špičkové centrum tam bylo, ale obávám se, že bez náhrady zaniklo. Odborníci totiž zůstali drtivou většinou na Ponávce - z traumatologů přešli do Bohunic dva, z chirurgů nikdo, ze zkušených konziliářů nikdo, tak snad jen několik anesteziologů.

Svůj názor vyjádřily i desetitisíce Brňanů podpisem pod petici žádající zachování Úrazovky.

Podle mého soudu je zásadní problém v tom, že odborné záležitosti jsou řešeny laiky s politickou příslušností - i lékař nějaké odbornosti může být laikem ve věci týkající se jiného oboru. Toto byla hlavní slabina všech jednání s ministerstvem - neměli jsme možnost řešit situaci na odborné úrovni, ale byli jsme nuceni akceptovat z našeho pohledu nesprávná a neodborná, a tudíž nekompetentní politická rozhodnutí. Byli jsme samozřejmě schopni a ochotni spolupracovat na konstruktivním řešení, ale nikdo o naše názory nestál.

O autorovi: Petr Svoboda, ředitel Nemocnice Kyjov
Mladá fronta DNES

rozhovor s Julínkem ZDE