Pane doktore,jak hezké a jak jednoduché..že ,s tou psychikou lidskou :-). Líbí se mi váš blog a myslím,že je dobré ho brát s nadsázkou. A máte pravdu,závist bolí a musí bolet moc.A jak píšete,jsou lidé,kteří závidí stále a všechno. Bohužel i já jsem ve svém krátkém životě ( 34 -:) ) měla již mnohokrát tu čest se s takovými závistivci setkat a setkání jsou to vždy nemilá,plná zášti,manipulace až nenávisti a já si vždy lámala hlavu tím,proč se ke mně tito dotyční takto chovají? V mém případě a vlivem feminizovaných kolektivů ve zdravotnictví to byly v podstatě vždy ženy. Některé ,ty starší,mi závidí mladost,ty mladší zase zralost,brunetky blond vlasy...Mám pocit,že vždy se něco najde.
Ani já nejsem dokonalá a umím závidět a vždy,když tento nepříjemný pocit zažívám,je mi zle.Snažím se ho tedy rychle zbavit,včetně iracionalit,které by ho mohly provázet. Tím myslím například ,přát tomu dotyčnému něco zlého. Naopak je lepší sama na sobě zapracovat a chtít dosáhnout stejného nebo podobného cíle,či si moci koupit jistou věc,svoji vlastní pílí,jít za svým cílem a nikdy nepřestat věřit,že ho dosáhnu.Neuměla bych žít v neustálé závisti.Musí to člověka nesmírně zatěžovat a bránit mu život jako takový prožít.
Ale,pane doktore,proč závist vzniká? Proč touto "chorobou" někdo trpí až doslova chorobně? Krásně jste nám zde vykreslil anatomii a fyzilogii mozku,celý mechanismus děje NENÁVIST,ale není mi jasné,proč jí někdo trpí až chorobně? Jde snad již o poruchu osobnosti?... Vím,že váš blog je zde téměř rok a nikdo za celou dobu do diskuze nepřispěl,ale budu doufat,že na mé otázky zareagujete a budu vám za odpovědi velmi vděčná. Děkuji ! ester