Současný systém organizace zdravotní péče neřeší stále podstatu problému.
Organizace zdravotnictví není dostatečně průhledná, stále je zatěžována větší a větší byrokracií zatěžující lékaře. Tím ubírá čas na léčení pacienta.Není zde dostatečná veřejná kontrola toku prostředků,vykořisťuje stále nebývale zdravotníky jak sestry, tak lékaře (zvláště začínající). Veřejnost není vůbec nebo jen zcela okrajově informována o náročnosti, nákladnosti a rizikovosti výkonu povolání (v tomto případě zubního lékařství). Nespokojenost řadových lékařů roste u nás i v zahraničí. Zdá se , že jde i o unijní problém. Zdravotníci se stávají rukojmími
v předvolebních slibech a bojích politických stran, v domnění dobrého výsledku u voličů. Slibovat něco voličům, co nejde z "mého", ale z "cizího", není zase až tak statečné. Je nanejvýše potřebné, aby prostředky z vybraného zdravotního
pojištění šly skutečně 100% na úhradu přímo poskytované léčebné péče a to přímo
zdravotnickým zařízením. Prostředky na provoz a vybavení pojišťoven by měly být opatřeny jiným způsobem. Organizace zdravotnictví musí být odpolitizovaná,
měla by být zprofesionalizovaná stálými, odborně zdatnými osobami, které by se řídily výlučně základnímy pravidly nezávislými na politických stranách a neměnily by se při každé výměně vlády. Jejich setrvání ve funkci by se řídilo výlučně jejich výkonností a "úspěšností" v řízení rezortu.Uspěšnost by ovšem
byla posuzována nezávislými odborníky, nikoli politiky. Jinak budou problémy narůstat a konflikty přiostřovat. Zdravotnictví je servis občanům v té nejdražší
hodnotě lidského života , a tou je zdraví.Odměna poskytovatelům za tento nejdražší servis je však stále dumpingová.
Pokladenský systém s kalkulovanou cenou toho, kterého zařízení je jasným zprůhledněním sytému. Je narovnáním vztahu pacient - lékař, jde o zpětnovazebnou
vzájemnou kontrolu již na základní úrovni, zvýrazňuje úlohu pacienta - pojištěnce
ve vztahu k jeho vybrané pojišťovně. Zvyšuje motivaci pacienta k léčbě a tím jeho spolupráci. Neruší "t.zv.bezplatný systém zdravotnictví", pouze přesouvá
převod úhrad mezi lékařem a pojišťovnou na převod úhrad mezi pacientem a pojišťovnou. Tím posiluje naopak postavení pacienta vůči "jeho pojišťovně".
Při řešení škodných událostí pojišťovnami je tento systém přeci běžný, a nikoho to nepřekvapuje.