Chtěl bych reagovat na článek z lednového čísla Medical Tribune Vzdělávání a současné problémy praktických lékařů

Místopředsedkyně Sdružení praktických lékařů (SPL) Jana Uhrová v článku uvádí, že praktičtí lékaři mají velkou chuť se dále vzdělávat. „Na pořádané akce máme obrovskou spoustu přihlášek, je o ně velký zájem. Až to sama nedokážu vysvětlit. Samotná účast je vynikající – na velkých kursech je to přes sto lidí. Někdy se dokonce kursy musejí opakovat,“ říká místopředsedkyně SPL.

K tomuto názoru bych si dovolil poznamenat následující. Semináře se sice pořádají, tady u nás v Olomouci i několikrát týdně. Lékaři chodí, protože potřebují kredity.

Zkuste si ale mezi nimi udělat průzkum, jak obsah přednášky přenášejí do praxe. Co se nového od promoce naučili. Nemyslím tím samozřejmě předpis pomůcek pro inkontinentní, vyšetřování stolice na okultní krvácení či CRP nebo INR v ordinaci.

Zkuste se zeptat, jestli posílají své pacienty méně ke specialistům, předepisují méně léků nebo se v případě jejich pacientů zkrátila doba hospitalizace. Kolik nových výkonů mohou nabídnout svým pacientům a jaký z těchto výkonů mají sami přínos.

Neatraktivnost oboru přetrvává

Článek také zmiňuje nový dotační program na podporu vzdělávání praktických lékařů. K tomuto bodu připojuji také své zkušenosti. S několika kolegy jsme před rokem kontaktovali v Olomouci studentskou organizaci na lékařské fakultě s tím, že bychom rádi nabídli místa k předatestační přípravě. Uspořádali jsme asi hodinovou přednášku. Poté se během roku ozvala jedna jediná kolegyně, která si nakonec stejně vše rozmyslela.

Pokud je v celé republice 100 zájemců z řad studentů, zajímalo by mne, kolik jich je z Palackého univerzity. O nikom totiž nevím, i když jsme se společně s dalšími kolegy snažili k informacím dostat. Ani regionální zástupkyně Společnosti všeobecného lékařství (SVL) a Společnosti praktických lékařů (SPL) nic konkrétního neví.

Několik kolegů má ale zkušenost s dotačním programem z roku 2008. Kromě neuvěřitelné „papírové války“ je efektem skutečnost, kdy stát školiteli uhradí přibližně 70% tabulkových mzdových nákladů. Zbytek musí uhradit školitel.

S tímto přístupem se zájemci do oboru nehrnou. Kde jsou náklady na vzdělávání, finanční stimulace za neatraktivnost oboru?

P.S:: Dnes se mi ozvala studentka 6.ročníku, že má zájem o obor. Ve dvacet kilometrů vzdáleném Prostějově nikoho nenašla, a tak se obrací na mne. Že by první vlaštovka?

Igor Mazoch, www.tribune.cz
autor je praktický lékař v Olomouci