Blogy Medical Tribune

V minulosti prošel systém financování zdravotnictví několika krizemi, zaviněnými vždy rozdílem mezi příjmy systému a nároky na čerpání nákladů na poskytovanou zdravotní péči. Způsob řešení krize byl vždy stejný – stát poskytl peníze a snažil se donutit poskytovatele k úsporám.

Vždy, když se začne hovořit o úsporách prostředků veřejného zdravotního pojištění, na prvním místě se ocitnou léky. Proč ne, vždyť přece úspory na lécích jsou jednoduše proveditelné a je u nich možné šetřit i tak, že se zvýší spoluúčast pacientů a tím se přiostří konkurenční prostředí výrobců a lékáren tak, aby došlo k poklesu cen a tím i spoluúčasti. Výsledným efektem je úspora ze systému veřejného zdravotního pojištění  o něco vyšší zatížení pacientů a zvýhodnění velkých soutěžitelů v oblasti výroby, distribuce a lékáren. 

I nyní se hovoří o budoucí možné krizi systému a opět se hledají možnosti úspor. Kde jinde, než samozřejmě zase v oblasti léčiv. Jak takové šetření dopadá v praxi?

1. Z trhu mizí některá levnější léčiva, a jsou nahrazena drahými. Příkladem z poslední doby je přípravek FERRLECIT, kterým bylo možno za cca 140 Kč za balení dispenzarizovat pacienty po dialýze. Vzhledem k neudržitelnosti ceny výrobce stáhl tento přípravek z trhu a po roce kdy se doprodaly zásoby, přichází na trh přípravek VENOFER, za cca 2.000,- Kč. Toto není ojedinělý případ, kam až může vést cesta úspor.
2. Distribuce léčiv – vinou neustálého poklesu marží a tím i vyostřeného konkurenčního boje zbyly v České republice čtyři distributoři, schopní zásobovat celou ČR kompletním sortimentem léčiv. I tito distributoři se dnes potýkají s krizí, neboť při snižujících se obratech za léčiva, stoupajících nákladech a nerostoucích maržích mají problémy, financovat svoji činnost, jejíž efektivita je dnes vypilována na maximum.
3. Lékárny jsou na konci řetězce a i ony poslední tři a půl roku bojují o holé přežití. Důkazem toho jsou nejen krachy menších lékáren, ale i jejich seskupování do majetkových či virtuálních řetězců ve snaze snížit náklady a zvýšit efektivitu činnosti na maximum tak, aby i ony vyrovnaly neustále se rozřiřující prostor mezi klesajícími výnosy a minimálně inflačním nárůstem nákladů.

Jak jsou na tom ostatní segmenty zdravotní péče,  lze odvodit z následující tabulky:

Poslední sloupec tabulky porovnává nárůst či pokles nákladů s inflací a myslím si, že k uvedeným číslům není třeba komentář.  Po ozdravovnách jsou léčiva, z nichž pouze 20% činí náklady na lékárenskou péči, segmentem, který zaznamenal obrovský pokles. Přitom i v lékárnách pracují lidé kteří chtějí aby se jejich reálné mzdy nesnižovali, nájemci nebytových prostor požadují zvýšení nájemného o inflaci a dodavatele energií či služeb též nezajímá, že lékárna nemá z čeho kompenzovat navýšení jejich cen.

Až tedy bude zase někdo přemýšlet o úsporách, ať se prosím řídí jednoduchým pravidlem, které zná snad každý manager. Hodnotím-li možnosti úspor, pak začínám šetřit nejdříve u nejvýznamnějších nákladových položek. Jak je to tedy s významností nákladů na léčiva hrazená z veřejného zdravotního pojištění?

Mimo výše uvedené tabulky lze zobrazit podíl nákladů na léky na celkových nákladech na veřejné zdravotní pojištění i následujícím grafem:

Jak je z grafu jasně patrné, podíl nákladů na léky hrazené z veřejného zdravotního pojištění neustále klesá a naopak se zvyšuje podíl nákladů na ústavní a ambulantní péči. Vezmeme-li v úvahu, že příjmy veřejného zdravotního pojištění rostly o 8% rychleji, než všeobecná míra inflace, zle tedy tvrdit, že systém zdravotnictví dostal reálně přidáno, avšak toto zvýšení se reálně promítlo pouze v příjmech některých segmentů poskytovatelů zdravotní péče a naopak proti obecnému trendu některým poskytovatelům bylo dosti sebráno.

Má odpověď na otázku, jsou-li prostředky z veřejného zdravotního pojištění přerozdělovány spravedlivě je tedy záporná, neboť jak je jasně patrné z dat, tak k úsporám jsou nuceny jen některé segmenty a vezmeme-li v úvahu ještě jeden fakt, a to že za necelým dvouprocentním nárůstem nákladů na léčiva mezi roky 2007 a 2008 stojí léčiva poskytovaná specializovanými pracovišti, tj. taková, která se do veřejných lékáren vůbec nedostanou, stává se ekonomická situace veřejných lékáren s výhledem do blízké budoucnosti neúnosnou. To, že na to doplatí především pacienti a to zhoršenou dostupností péče (omezování pracovní doby lékáren, zavírání malých lékáren a výdejen léčiv) a zúžením sortimentu lékáren (řetězce, snaha o lepší nákupní podmínky – centralizace nákupů směrovaná na položky s vyšší přidanou hodnotou) ale i další poskytovatelé (vyšší náklady na léčiva, u nichž levnější ekvivalent odejde z trhu) je pro sytém opravdu škodlivé a měli by to mít na vědomí všichni, kteří hovoří o možnostech úspor v systému zdravotnictví.  

Pavel Vítek, www.tribune.cz

autor je poradce a výkonný ředitel Grémia majitelů lékáren.