PRÁVNÍ PORADNA

Redakce Medical Tribune zprostředkovává na svých stránkách právní poradnu. Na dotazy čtenářů odpovídají právníci se zaměřením na medicínské právo Mgr. Zoltán Duna a Mgr. Miloš Máca.

Pacient má HIV. Může ho zdravotník odmítnout ošetřit?

| Zajímalo by mě, zda mi hrozí postih v práci, když odmítnu jakoukoli ošetřovatelskou péči u pacienta, který je HIV pozitivní.

| Odpovídá Mgr. Zoltán Duna

Současné právní předpisy v České republice neumožňují lékaři (či jinému zdravotnickému pracovníkovi) odmítnout ošetření pacienta z důvodu jeho onemocnění (např. HIV pozitivního pacienta). Odmítnutí takto nemocného pacienta v zásadě znamená možný postih v několika rovinách, kdy tím nejdůležitějším postihem nemusí vůbec být pouze ten pracovní.

1) Pracovní odpovědnost – to znamená, že pokud na to zaměstnavatel v pracovních předpisech a smlouvách pamatuje, může to být bráno i jako hrubé porušení povinností zaměstnance. S tím souvisí i možná odpovědnost disciplinární (např. u České lékařské komory).

2) Správní odpovědnost – to znamená, že se poskytovatel může dopustit správního deliktu, pokud odmítne péči o takto nemocného pacienta nebo ukončí péči o tohoto pacienta bez zákonných důvodů. Za tento správní delikt může správní orgán uložit pokutu až do výše 300 000 Kč.

3) Trestní odpovědnost – Nemůžeme však přehlédnout ani tuto odpovědnost podle § 150 trestního zákoníku, kdy se může zdravotník dopustit trestného činu neposkytnutí pomoci. To znamená, že pokud osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, tak bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.

K tomuto tématu blíže hovoří zákon o zdravotních službách ve svém ustanovení § 48, ve kterém vymezuje, kdy může poskytovatel zdravotní péče odmítnout pacienta či ukončit jeho péči.

Jak se bránit, když nemocnice falšuje záznamy o přesčasech?

| Pracuji na oddělení LDN. Každý měsíc máme přesčasy 20–120 hodin jako kolektiv. Včera jsme dostali výkazy a najednou máme všechny méně, a to dokonce i o polovinu. Jen tak pro zajímavost – přesčasy nám neplatí. Jak se máme bránit? Každá máme 15–20 směn měsíčně.

| Odpovídá Mgr. Miloš Máca Povinnost zaměstnavatele vést evidenci přesčasových hodin je výslovně zavedena v § 93 odst. 1 písm. a) alinea 1 zákoníku práce („ZP“). Forma vedení evidence je ponechána na zaměstnavateli, příp. může pověřit i zaměstnance, ať si evidenci práce vede, ale objektivně odpovědný za evidenci je zaměstnavatel.

Dále podle § 114 a § 127 ZP za práci přesčas přísluší zaměstnanci mzda, resp. plat s příslušnými příplatky, pokud se zaměstnanec nedohodl se zaměstnavatelem na poskytnutí náhradního volna. Tyto příplatky jsou splatné zároveň se mzdou či platem (§ 141 odst. 1 ZP).

Právní nároky jsou tedy v tuto chvíli na Vaší straně. Neproplácí‑li Vám zaměstnavatel přesčasy a také ani není schopen Vám sdělit, kolik přesčasových hodin bylo odpracováno, porušuje tím všechna výše citovaná ustanovení. Za tato porušení zákoníku práce může oblastní inspektorát práce ukládat zaměstnavateli až několikamilionové pokuty.

Doporučuji tedy tento postup:

1) Sami si veďte evidenci své práce (klidně i duplicitně se zaměstnavatelem), aby bylo jasno, co vše vám v následujícím měsíci náleží připlatit.

2) Nedojde‑li k řádnému proplacení, písemně zaměstnavatele vyzvěte k doplatku, současně ho i písemně vyzvěte, aby Vám svou evidenci pracovní doby a práce přesčas předložil k nahlédnutí.

3) Nebude‑li Vám vyhověno, obraťte se s podnětem na oblastní inspektorát práce.

4) Nedojde‑li ani tímto způsobem k nápravě, můžete se doplatku na mzdě či platu domáhat soudně, jako důkaz mohou kromě výše uvedeného sloužit třeba také záznamy ve zdravotnické dokumentaci, ze kterých by mělo být zřejmé, že jste v době, kterou jste si sami evidovali, skutečně pracovali a Vaše evidence pracovní doby není fiktivní.

Sanitáři: Sestry nám toho dávají moc. Jaké jsou naše kompetence?

| Pracuji jako sanitář v nemocnici na JIP a poslední dobou se nám s kolegy zdá, že nás sestry „zneužívají“ k činnostem, které by dle našeho názoru měly dělat ony. Počínaje měřením výdejů moče od pacientů přes kontrolu zapojení a funkčnosti monitorů, injektorů atd. a konče hygienami pacientů bez dohledu sestry. Zhruba 40 procent pacientů, u kterých provádíme hygieny v koupelně, má hrudní drény. Všechny neshody, co máme a nemáme dělat, jsme se pokoušeli řešit i s vedením (vrchní sestra kliniky), ale odpověď byla taková, že sanitář pod odborným dohledem může vykonávat spoustu činností. Argumentovali jsme, že např. v případě hygieny s námi sestra ve sprše není. Odpověď byla taková, že je nutno ještě rozlišovat mezi přímým a nepřímým dohledem a že konkrétně hygieny se týká nepřímý dohled, stejně jako ostatních věcí, které děláme. Chtěl bych se tedy optat, jak to je a zda mi nehrozí nějaký postih, kdyby se něco stalo.

| Odpovídá Mgr. Miloš Máca Kompetence všeobecného sanitáře a sanitáře pro operační oddělení obecně určuje zejména § 43 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 55/2011 Sb.

Je skutečně důležité rozlišení, zda je sanitář oprávněn vykonávat určité činnosti pod přímým vedením všeobecné sestry, což znamená její nutnou osobní přítomnost, anebo postačí pod odborným dohledem, což nutně osobní přítomnost všeobecné sestry znamenat nemusí; rozsah tohoto dohledu určí zdravotní sestra, která je tímto odborným dohledem pověřena, přičemž však i v případě své nepřítomnosti nese za sanitáře, na kterého dohlíží, právní odpovědnost – to samozřejmě v případě, že tato sestra je zaměstnavatelem k dohledu skutečně pověřena, neznamená to, že každá zdravotní sestra automaticky dohlíží na všechny sanitáře. Kdo nad kým vykonává odborný dohled, to musí jasně určit zaměstnavatel, na kterého je potřeba se v případě absence jasných informací a výslovných pověření obracet.

Tudíž obecně k Vámi popsaným konkrétním situacím: K asistenci pacientovi při jeho hygieně postačí všeobecnému sanitáři odborný dohled [viz odst. 1 písm. b) alinea 1], sanitář pro operační oddělení musí být pod přímým vedením [viz odst. 2 písm. b) alinea 2].

K transportu pacientů u všeobecného sanitáře postačí odborný dohled [viz odst. 1 písm. a) alinea 6], u sanitáře pro operační oddělení je nutné přímé vedení [viz odst. 2 písm. b) alinea 1].

Měření výdejů moče od pacientů není vyhláškou výslovně řešeno, nejsem způsobilý odborně konstatovat, zda to lze podřadit pod péči o vyprazdňování pacientů, k čemuž má tato popsaná činnost nejblíže [viz odst. 1 písm. b) alinea 4], dojdu‑li laicky k osobnímu názoru, že ano, postačí odborný dohled všeobecné sestry, není nutné přímé vedení.

Kontrolu funkčností přístrojů zdravotnické techniky umožňuje sanitáři pro operační oddělení odst. 2 písm. b) alinea 6 pouze pod přímým vedením.

Doporučuji se tedy řídit výše uvedenou citací právní úpravy. Má‑li sanitář za to, že jsou mu přidělovány pracovní úkoly mimo kompetence, které mu právní předpis umožňuje, doporučuji splnit prevenční povinnost, písemně na to upozornit zaměstnavatele, na kopii písemného upozornění si nechat dát razítko s datem přijetí a tuto kopii uschovat. Bude‑li zaměstnavatel na přidělování úkolů v rozporu s právními předpisy nadále trvat i přes toto písemné upozornění, právní odpovědnost za případnou škodu bude primárně na jeho straně.

Zdroj: