Fórum: Co brzdí elektronizaci českého zdravotnictví?

Vláda počátkem října schválila novou strategii elektronizace zdravotnictví do roku 2035. Ptáme se: S vašimi zkušenostmi z praxe – co považujete za největší brzdy efektivní elektronizace českého zdravotnictví? Co v nejbližších měsících očekáváte od centrálních projektů elektronického zdravotnictví, jako jsou standardy pro sdílení zdravotnické dokumentace, včetně elektronických žádanek a laboratorních výsledků nebo portál lékaře a portál pacienta?

• MUDr. František Vlček, Ph.D., MHA,

vrchní ředitel pro strategii a inovace AKESO holding, a. s.

Už to, že existuje agenda elektronizace českého zdravotnictví, že má relativně vysokou prioritu a o jejím směřování je politická i odborná shoda, považujeme jako poskytovatel zdravotních služeb (ale i jako producent vlastních technologických a digitálních řešení) za velmi pozitivní. Jednoznačně se i ztotožňujeme se směrem a s cíli, ke kterým se má digitalizace ubírat.

Největší brzdou, se kterou se potýkáme, je čas a z něj pramenící nejistota. Centrální řešení, standardy a pravidla, která řeší stát, časově pokulhávají za rychlým rozvojem a možnostmi implementace moderních digitálních řešení. To zakládá na nejistoty, kdy nemáme ve vlastních rukou vše, co potřebujeme k tomu, abychom mohli plánovat, vyvíjet a implementovat konkrétní řešení.

Je naprosto pochopitelné, že implementace tak velké strategie, navíc z pozice státu, pro kterou platí přísná věcná a procesní pravidla, nemůže z definice probíhat rychle. Je ale otázka, zda stát na sebe musí brát i realizaci některých konkrétních řešení. Z našeho pohledu by stát měl primárně stanovit pravidla (v tomto případě například standardy interoperability) a zřídit a spravovat základní registry. Pokud by vše ostatní ponechal na trhu a inovačních iniciativách a případně pro ně poskytnul dotační podporu, jsme přesvědčeni, že by to postup implementace strategie významně urychlilo.

Od centrálních projektů elektronického zdravotnictví očekáváme právě to, co jsem zmínil. Toto jsou přesně položky, které nám přinesou větší míru jistoty při implementaci vlastních řešení. Sdílení zdravotních informací mezi poskytovateli a s pacientem je pro nás zásadní prvek zajištění kontinuity péče. Konkrétně digitalizace žádanek a laboratorních výsledků a portál pacienta přinese obrovskou hodnotu zejména pro pacienta, který konečně může přestat být pošťákem systému, který si neumí efektivně předávat zdravotní informace jinak než prostřednictvím pacienta samotného.

• Doc. Dr.Rer.Nat. Aleš Tichopád, Ph.D.,

vedoucí výzkumného týmu pro analýzu zdravotních dat Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT

Z praxe vidím jako největší brzdu efektivní elektronizace českého zdravotnictví především roztříštěnost systémů, nekompatibilitu dat a nejasné vlastnictví či odpovědnost za jejich sdílení. Každý poskytovatel, pojišťovna či laboratoř funguje v jiném ekosystému, často bez standardizace formátů či rozhraní. To brzdí nejen technickou interoperabilitu, ale i důvěru v celý proces.

Od centrálních projektů elektronického zdravotnictví očekávám v nejbližších měsících především výrazné zjednodušení přenosu klinických údajů mezi poskytovateli a ošetřujícími lékaři. Elektronické žádanky a sdílené výsledky by mohly konečně odstranit neefektivní a nedůstojné praktiky, jako je posílání výsledků poštou či předávání CD nosičů. Věřím, že přinesou větší jasnost v komunikaci klinických nálezů, časem i vznik plně strukturovaných zpráv, které umožní automatizované zpracování a lepší návaznost péče.

Velká naděje spočívá také v lepší parametrizaci klinického stavu pacientů, která by umožnila plánování akutních i elektivních vyšetření pomocí informačních systémů, koordinaci pacientských trajektorií napříč NIS, AIS či za pomoci koordinátorů. Elektronické žádanky by mohly zvýšit transparentnost dostupnosti vyšetření napříč ČR a umožnit efektivnější využití kapacit, například u CT vyšetření při podezření na onkologické onemocnění i mimo pracoviště primárního záchytu. V neposlední řadě očekávám lepší přehlednost a srozumitelnost i pro samotného pacienta a jeho rodinu.

• MUDr. Zorjan Jojko,

předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR

Odpověď je docela jednoduchá: Dosavadní kroky v elektronizaci zdravotnictví často vycházely nikoli z jeho potřeb, ale z nikým nekonzultované představy softwarových inženýrů, jak by nové zdravotnictví mělo vypadat. Často se nemyslelo na to, že jedním z hlavních cílů elektronizace by měl být pokles nákladů poskytovatelů a zjednodušení jejich práce. Když se pak jimi navržené změny nedařilo prosadit, spíše se uvažovalo o jejich zavedení silou jako povinné, než aby se k jednacímu stolu pozvali např. lékaři a jednalo se o tom, co a jak je třeba opravdu zlepšit. Je příjemnou skutečností, že to v posledních letech přestává platit. Lékařská veřejnost a ostatní zdravotníci jsou významnou součástí celého procesu, tj. věřím, že vzniknou‑li nějaké překážky, existuje již kvalitní mechanismus, jak je – dohodou – řešit.

• Ing. Norbert Schellong, MPH,

ředitel Nemocnice Havířov, p. o.

Nakolik jsem se již podruhé (2016 a teď) aktivně podílel na vzniku strategie, budu se na největší brzdu v elektronizaci dívat spíše projektovými očima. Strategie má krásně formulované strategické oblasti a jejich specifické cíle, ale až vedení resortu a jednotliví ministři, kteří se zřejmě do roku 2035 na ministerstvu vystřídají, musejí podle plánu strategie zajistit vytvoření konkrétních akčních plánů pro splnění těchto cílů. Ministerstvo bude pro své funkční období definovat priority v této schválené strategii a na tyto priority se samozřejmě musejí také najít finanční prostředky. Odpovědí, co může být brzdou, nebo naopak akcelerátorem naplnění strategie, je tedy kvalitní projektové řízení a alokace finančních prostředků na splnění těchto cílů, mezi nimiž mohu jmenovat například „chytrou prevenci“ nebo obsahově kompletní elektronickou kartu pacienta.

Standardy při vytváření pacientské dokumentace jsou naprosto zásadní pro to, abychom tyto informace mohli sdílet. Elektronické žádanky a s tím související nejen sledování například čekacích lhůt, ale i sdílení výsledků diagnostických vyšetření mohou skutečně odstranit duplicity v systému a zefektivnit péči. Proto očekávám, že tyto nástroje a změny budou povinné. Můj názor je, že bez toho se nepohneme dál.

• Prof. MUDr. David Feltl, Ph.D., MBA,

ředitel Všeobecné fakultní nemocnice

Elektronizace zdravotnictví je jistě správný trend, je ale potřeba ho popisovat střízlivě, bez budovatelského nadšení a rovněž bez vlastních byznysových zájmů, což nebývá vždy pravidlem. Centrální projekty by měly umožnit jednoduché elektronické sdílení dokumentace, tedy něco jako PACS v radiologii. To je určitě lákavá představa, doufejme, že i reálná. Stejně tak je fajn mít elektronickou žádanku či jednoduše přístupný portál pacienta s dostupnou dokumentací pro pacienta, včetně možnosti stahování, přeposílání či tisku.

Největší brzdou je velmi rozdílný aktuální stav IT u jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb. Rovněž je potřeba vzít v úvahu náklady na elektronizaci pro jednotlivé poskytovatele, protože tohle celé pochopitelně není zadarmo. A v neposlední řadě musíme myslet i na určitou křehkost a napadnutelnost celého systému, a tedy adekvátní bezpečnostní pojistky.

Doufám, že nezním příliš pesimisticky, na elektronizaci se těším, ale mám od ní realistická, nikoli maximalistická očekávání.

• Bc. Vladimír Kothera, MBA,

Asociace QualityLab

Na úvod je nutné podotknout, že po letech, kdy se elektronizace zdravotnictví moc neposouvala, se teď přece jen dávají věci trochu do pohybu. Je tu nová legislativa a schválená Národní strategie elektronického zdravotnictví. Nicméně je třeba si uvědomit, že stále přetrvávají problémy, bez jejichž řešení se bude proces zavádění elektronizace zpomalovat. Jde zejména o chybějící jednotné standardy a velké množství používaných softwarů na straně poskytovatelů zdravotních služeb. Nelze ale opomíjet ani generační problém a s tím související neochotu části poskytovatelů zdravotních služeb opustit papírové vykazování. A v neposlední řadě je tu také problém financování elektronizace zdravotnictví, ten zatím není uspokojivě vyřešen.

V nejbližších měsících bude asi nejdůležitější, aby byly spuštěny elektronické žádanky. Konec konců se na ně odvolává i MZ v právě vydávané úhradové vyhlášce pro rok 2026 a očekává, že budou důvodem k nemalým úsporám při poskytování zdravotní péče. A to i přesto, že doposud nejsou standardy pro jejich zavedení představeny. Ale efekt, který MZ očekává, nebude možný, pokud nebude vynucená podmínka, aby s nimi poskytovatelé pracovali. Obecně, ona často deklarovaná dobrovolnost ve využívání jednotlivých nástrojů elektronizace, pokud by přetrvávala, by významně snižovala možný efekt úspor v systému.

• Ondřej Svoboda,

dr. Digital

V Česku se o elektronizaci zdravotnictví mluví dvacet let, ale realita je stále papírová – jen převedená do PDF. Největší brzdy jsou rozdrobenost, alibismus a absence leadershipu.

Systém je plný nespojitých databází, proprietárních řešení a uzavřených dodavatelů. Každý kraj, nemocnice i ambulantní software funguje po svém. Místo sdílení zdravotnické dokumentace se posílají e‑maily a faxové žádanky. Strategie do roku 2035 může mít vizi, ale bez závazných technických standardů a reálné interoperability je to jen dokument.

Druhá bariéra je kulturní. Lékaři a sestry mají chronický nedostatek času a digitalizace jim často práci přidává, místo aby ji zjednodušila. Dokud systémy nešetří čas zdravotníkům, nemohou fungovat.

Třetí problém je představa, že stát musí všechno vyvíjet a řídit centrálně. My v Dr. Digital to děláme opačně – digitalizaci vytváříme, testujeme a nasazujeme přímo v praxi. Respektujeme evropské standardy pro datové formáty a bezpečnost, ale máme i vlastní metodiky, jak motivujeme, školíme a kontrolujeme zdravotníky – jak naše interní týmy, tak partnerská pracoviště.

Od centrálních projektů teď očekávám hlavně odvahu. Méně papírování, více akce. Otevřenost vůči soukromým inovátorům, kteří už dnes umějí data mezi lékařem a pacientem bezpečně sdílet a používat je pro reálné zlepšení péče. Jinak zůstane elektronizace jen hezkou kapitolou ve vládní strategii.

• MUDr. Pavel Hroboň, M.S.,

řídící partner Advance Healthcare Management Institute

Největší brzdou je, že MZ dlouhodobě nebylo schopno implementovat ani to, co nemůže udělat nikdo jiný, a přitom si na sebe bralo věci, které by dělat nemuselo, protože je zastanou sami poskytovatelé a pojišťovny. Odcházející vedení MZ a tým okolo Petra Foltýna naštěstí s první kategorií (co opravdu musí udělat MZ) pohnuly, doufejme, že se je podaří dotáhnout, standardy pro sdílení zdravotnické dokumentace a elektronická žádanka jsou zásadní záležitosti s velkým potenciálem pro české zdravotnictví, které jsme měli mít už dávno.

• MUDr. Milan Cabrnoch, MBA,

předseda České společnosti zdravotnické informatiky a vědeckých informací, vedoucí Pracovní skupiny předsednictva ČLS JEP pro elektronické zdravotnictví

Ze všech stran slyšíme o tom, že české zdravotnictví potřebuje digitalizaci. Až by jeden uvěřil, že je snad digitalizace řešením, které naše (nebo jakékoli) zdravotnictví spasí a vyřeší jeho problémy. Samozřejmě tomu tak není. To však nemění nic na tom, že moderní zdravotnictví má a musí využívat služby, které přináší digitalizace a elektronizace, stejně jako ostatní odvětví.

Co od digitalizace očekáváme? Nic menšího než vyšší kvalitu a bezpečnost pro pacienty, lepší péči o (naše) zdraví. Současně lepší, efektivnější využívání zdrojů, jak finančních, tak zejména lidských – kvalifikovaných odborníků ve zdravotnictví je a bude nedostatek. Podle mne je klíčové zásadní zlepšení návaznosti zdravotní péče a cestou k němu je sdílení zdravotních informací. Pokud bude lékař mít ve chvíli, kdy rozhoduje o další péči pro pacienta, k dispozici co nejvíce informací o pacientovi, jeho chorobách, výsledcích vyšetření a předcházející péči, rozhodne rychleji, lépe a bezpečněji.

Zdravotnictví se, logicky, zvláště ve stávajícím systému, potýká s neustálým nedostatkem financí. Digitalizace může přinést menší plýtvání bez toho, že by byla péče o pacienty omezována. Sdílení vybraných informací s plátci, pojišťovnami, je k tomu správnou cestou. Příkladů je řada, například informace o opakovaně prováděných vyšetřeních či informace o tom, jaké testy lékaři objednávají a jaké komplementy pojišťovnám účtují. Některá řešení se už částečně podařilo uvádět do praxe, například centralizované elektronické recepty či centralizované informace o provedených očkováních. Je zřejmé, že to jde. Centrální evidenci žádanek a výsledků vyšetření jsme již dávno měli mít také.

Standardy jsou nezbytnou podmínkou toho, aby systém fungoval, aby bylo možné informace předávat a sdílet. Takové standardy musí vydávat stát jako autorita. Uživatelé na ně již léta čekají, aby na nich postavili smysluplná řešení. Od probíhajících projektů očekávám, že se snad konečně standardů dočkáme.

Zásadní ohrožení vidím v současné době v tom, že stát masivně investuje do digitalizace nemocnic, a to zejména svých, přímo řízených, a zcela a neomluvitelně zanedbává ambulantní sféru, včetně primární péče. Přitom právě v ní se odehrává objemově zásadní díl každodenní zdravotní péče. Pokud nebudou všechny segmenty zdravotnictví, bez ohledu na právní formu či vlastníka, srovnatelně digitalizovány, pokud nebudou ambulantní lékaři a praktici schopni přijímat zprávy z nemocnic a odesílat své zprávy jiným lékařům a nemocnicím, budou evropské zdroje nalévané aktuálně do státních a krajských nemocnic nehospodárně vydanými prostředky.

• Ing. Ladislav Friedrich, CSc.

externí konzultant Svazu zdravotních pojišťoven ČR

Dokonce i z Národní strategie elektronického zdravotnictví ČR 2025–2035 vyplývá, že obdobný dokument pro roky 2016 až 2026 se příliš naplnit nepodařilo a skóre elektronizace v ČR je z hodnocených evropských států na předposledním místě. Zjevně dosud nejúspěšnější elektronizační projekt – elektronický recept – vznikl mimo současné elektronizační struktury.

Moje osobní zkušenost je, že elektronizace je centrálně řízený proces ministerstvem zdravotnictví, který trpí všemi nedostatky státem řízených projektů. Řada úloh vzniká bez faktické účasti dotčených vlastníků jednotlivých procesů, a to zejména s ohledem na nutnost rychlého čerpání z rozvojových fondů EU. Pokud už vzniknou připomínky od dotčených subjektů, má jejich faktické vypořádávání očividně mimořádně nízkou prioritu.

Tam, kde se pojišťovny pokusily pro své klienty elektronické služby ve vzájemné konkurenci vytvořit v oblasti „elektronických identit“ a „karet“ a o většinu z nich mají klienti zájem, se nyní objevují paralelní centrální projekty s duplicitními službami, a naopak tam, kde by pojišťovny chtěly online dostupné informace pro řízení procesů ve vztahu k poskytovatelům zdravotní péče, je jejich zapojení a funkční řečení ještě v nedohlednu.

Největší brzdou efektivní elektronizace je podle mého názoru stále nevyřešené systémové dilema. Buduje stát státní zdravotnictví? Pokud ano, pak od kdy a jak a kdo zodpovídá za skutečné výsledky. Nebo myslíme obrat k pojišťovenskému systému vážně, ale pak by zadavatelem řady projektů měly být zdravotní pojišťovny a ty by již potřebné společné registry a číselníky měly mít možnost zásadně ovlivnit.

V nejbližších měsících tak z pohledu zdravotních pojišťoven fakticky nic zásadního z centrálních projektů, kromě práce k jejich podpoře, nebude. Bude však končit financování projektů z EU, takže vznikne tlak na jejich další financování. Hovořit o systémových úsporách nebo benefitech z centrální elektronizace v roce 2026 je tedy mírně řečeno hodně odvážné. To samozřejmě neplatí pro další roky. Elektronizace je nutná, užitečná a přijde. Nejprve ale bude muset dojít k přerozdělení rolí a kompetencí mezí státem a účastníky procesů.

Aktuální pesimismus ve vztahu k centrálně řízeným projektům ale neplatí pro dílčí aktivity, které nabízejí pacientům jednotliví poskytovatelé služeb, pojišťovny nebo komerční dodavatelé. Tam naštěstí elektronizace postupuje a řada služeb pacientům pomáhá.

• Petr Čermák,

manažer projektu Digitální transformace zdravotnictví think tanku Ministr Zdraví

Na základě politické shody napříč spektrem musejí být stanoveny jasné priority rozvoje elektronického zdravotnictví, které budou vycházet z odborného zázemí. To nově schválená strategie naplňuje pouze částečně. Obsahově se sice jedná o kvalitní a bohatý dokument, který ale rezignoval na prioritizaci či stanovení subjektů odpovědných za jednotlivé cíle s tím, že to je na rozhodnutí aktuálního vedení ministerstva. Hlavní priority a cíle elektronizace českého zdravotnictví by se však neměly měnit každé čtyři roky, ale měly by být stanoveny na základě diskuse napříč spektrem na deklarovaných 10 let a následně realizovány nehledě na to, kdo zrovna vládne.

Dalším předpokladem je zajištění finančních prostředků na kontinuální rozvoj českého eHealth a s tím související kvalitní personální a odborné zázemí. Aktuální finanční prostředky z evropských fondů končí v polovině roku 2026 a je nutné zajistit finance na pokračování budování systému eHealth v souladu se schválenou strategií a nařízením EHDS.

Zmíněné centrální projekty přinesou potřebné základy pro systém eHealth. Aby se ale dostavily potenciální benefity plynoucí ze sdílení standardizované elektronické zdravotnické dokumentace (např. úbytek administrativy zdravotníků, přístup pacienta ke svým údajům, ušetření finančních prostředků či získání dat o čekacích lhůtách), musí se do systému eHealth a jeho výměnné sítě zapojit většina poskytovatelů péče a dané nástroje využívat. To je podle nás možné pouze tehdy, pokud bude vedení elektronické zdravotnické dokumentace povinné, stejně jako zapojení poskytovatelů – tomu musejí samozřejmě předcházet přechodná období, edukace uživatelů a pobídky či jiná podpora od státu.