Geriatrie v primární péči: bez terénních sester a konziliářů se prevence nenaplní
Stárnoucí populace klade na zdravotnictví zcela nové nároky – a právě praktičtí lékaři stojí v první linii. Téma péče o geriatrické pacienty se setkalo s velkým zájmem i na letošní XLIV. konferenci Společnosti všeobecného lékařství (SVL) ČLS JEP, která se konala od 12. do 15. listopadu ve Zlíně. V rozhovoru vysvětluje praktická lékařka pro dospělé, specialistka v oboru geriatrie a členka výboru SVL ČLS JEP MUDr. Astrid Matějková, proč je u seniorů důležitější sledovat funkční stav než samotné diagnózy, jak mohou nové preventivní prohlídky změnit péči o starší pacienty a proč se bez terénních sester a dostupných geriatrických konziliářů nepodaří naplnit jejich skutečný potenciál. Zdůrazňuje, že klíčem je kontinuita, týmová spolupráce a péče ukotvená v prostředí, kde pacient skutečně žije.
- Jak by měla vypadat ideální komplexní péče o stárnoucího pacienta?
Z mého pohledu by ideální péče o stárnoucího pacienta měla být hlavně koordinovaná, dostupná a pevně ukotvená v prostředí, kde senior žije – tedy v ordinaci jeho praktického lékaře. Jako praktik a geriatr vidím, že u starších lidí nerozhoduje jen to, jaké mají diagnózy, ale především to, jak fungují v běžném životě. Potřebujeme sledovat jejich soběstačnost, mobilitu, riziko pádu, výživu, kognici, psychiku i sociální zázemí. A protože pacienti stárnou postupně a často nenápadně, právě my praktičtí lékaři máme výhodu dlouhodobé znalosti jejich vývoje, rodiny i domácího prostředí. Ideální geriatrická péče musí být kontinuální, s důrazem na prevenci, depreskripci a podporu rodiny, která často nese největší část každodenní péče.
Zcela klíčová je však také časová a personální stránka. Jsem přesvědčena, že pokud má být komplexní péče o seniory opravdu funkční, musí být součástí ordinace praktického lékaře terénní sestra – členka našeho vlastního týmu. Taková sestra může navštěvovat pacienta doma, sledovat jeho soběstačnost, edukovat rodinu, upozorňovat na riziko pádu nebo počínající zhoršení stavu, a tím výrazně posílit kontinuitu péče v ordinaci praktického lékaře.
Stejně důležitá je ale i dostupnost geriatrických konziliářů, kteří mohou lékaři primární péče pomoci s komplikovanými rozhodnutími – například u nemocných s výraznou křehkostí, polyfarmakoterapií nebo atypickými projevy nemocí. Geriatrická péče je týmová disciplína, a proto vnímám jako ideál dobře fungující spolupráci praktika, jeho sestry a geriatra-konziliáře. Právě to doporučuje i Národní geriatrický plán a já to považuji za směr, kterým bychom se měli ubírat.
- Co se v péči o starší pacienty změní v souvislosti s novými preventivními prohlídkami?
Nové preventivní prohlídky od roku 2026 vnímám jako obrovský posun – nejen legislativní, ale především koncepční. Poprvé se na seniora oficiálně nedíváme jen optikou seznamu diagnóz a laboratorních hodnot, ale hodnotíme jeho funkční a biologický věk. Je to moderní přístup, běžný ve vyspělých zemích, který výrazně zvyšuje šanci, že zachytíme rizika dříve, než se projeví výrazným zhoršením. Kognitivní screening, hodnocení rizika pádu, posouzení senzorických funkcí, screening malnutrice a přiřazení pacienta do individuálního plánu péče – to všechno považuji za správný směr. Je to přesně ta geriatrická péče, kterou jsme jako praktičtí lékaři chtěli dlouhodobě poskytovat.
Zároveň ale platí, že takto pojatá prevence je časově náročná a nelze ji dlouhodobě zajistit pouze silou jednoho lékaře. Pokud má být nová preventivní prohlídka skutečně naplněna obsahem, pak je nezbytné za prvé posílit čas na ni a za druhé posílit tým ordinace o terénní sestru jako o přímého člena našeho týmu – moje sestra, ne externí služba. Dokáže sledovat pacienta v domácím prostředí, včas upozornit na zhoršení, pomoci s edukací a prevencí pádů a předejít zbytečným hospitalizacím. Byla by mou prodlouženou rukou v domácím prostředí, což je klíčové pro zajištění kontinuity péče. Bez ní se bude teoretický rámec preventivních prohlídek jen obtížně měnit v každodenní realitu.
Změnou by mělo být také to, že geriatrická péče se stane více týmovou. Dostupnost geriatrických konziliářů bude hrát zásadní roli – ať už při diferenciální diagnostice, depreskripci, nebo posouzení křehkosti a funkčního stavu. Praktičtí lékaři mají obrovskou odpovědnost za koordinaci péče, ale zároveň se musejí opírat o odborníky na nejkomplexnější případy. Nové preventivní prohlídky nám poskytují strukturu, ale k naplnění jejich potenciálu je potřeba právě spolupráce praktika, jeho sestry a geriatrického konziliáře.
- Jak se bude péče o stárnoucí pacienty lišit od péče o pacienty v mladším či produktivním věku?
Péče o starší pacienty se liší v samotném základu. Zatímco u mladších lidí řešíme většinou jednotlivé diagnózy a vracíme je do běžného života, u seniorů je hlavním cílem udržet funkci, soběstačnost a kvalitu života. V praxi to znamená, že daleko více než diagnózy sledujeme křehkost, riziko pádu, psychickou odolnost, výživu, dostupnost pomoci a dopady polyfarmakoterapie. Ze své zkušenosti vím, že senior je extrémně citlivý na změny – i malá infekce nebo dehydratace mohou způsobit velký propad stavu. Mnohé nemoci mají navíc u starších lidí atypické projevy, což vyžaduje jiný způsob klinického uvažování. Zároveň je u seniorů mnohem důležitější komunikace, práce s rodinou a koordinace péče. To vše vyžaduje čas, kontinuitu a stabilní tým v ordinaci.
- Kde vidíte největší výzvy v péči o geriatrické pacienty?
Za největší výzvu považuji rostoucí počet křehkých seniorů, jejichž zdravotní potřeby jsou komplexní a jejich stav se může velmi rychle měnit. V péči o tyto pacienty je zásadní kontinuita – to, že svého pacienta dlouhodobě znám, vím, jak reaguje, jaké má zázemí, a dokážu včas rozpoznat i malé změny. Je prokázáno, že pacienti se stálým praktikem mají méně hospitalizací, méně návštěv urgentních příjmů a celkově lepší stabilitu. U seniorů je to klíčové, protože každá hospitalizace pro ně představuje riziko výrazného propadu soběstačnosti.
Další velkou výzvou je propojení zdravotní a sociální péče, které u nás stále není plynulé, a mnoho problémů pak dopadá na rodiny. A třetím zásadním tématem je posílení personálu v primární péči. Nové preventivní prohlídky jsou dobrý krok, ale jejich smysluplné naplnění vyžaduje posílení týmu právě o terénní sestru, koneckonců jak už jsme o tom mluvily. A stejně důležité je i to, aby praktičtí lékaři měli snadno dostupné geriatrické konziliáře. Geriatrická problematika je složitá a v mnoha situacích potřebujeme možnost rychlé konzultace specialisty, který nám pomůže s diferenciální diagnostikou, depreskripcí nebo nastavením léčby u velmi křehkých pacientů. V zemích, kde je spolupráce primární péče s geriatrickými týmy samozřejmostí, vidíme jasný efekt: praktičtí lékaři mohou pracovat bezpečněji, pacienti jsou stabilnější a celý systém funguje mnohem efektivněji. Myslím, že právě kombinace kontinuity péče posílených týmů a dostupných geriatrických konziliářů je cesta, kterou by se měla česká geriatrická péče ubírat.