Kopřivka: diagnostika a léčba
Souhrn
Kopřivku charakterizují silně svědivé ploché papuly – pomfy, a to s otokem hlubších vrstev kůže či bez něj. Obvykle jde o spontánně odeznívající benigní reakci, vyskytovat se však může i kopřivka chronická. Ve vzácných případech může být kopřivka projevem závažného systémového onemocnění nebo život ohrožující alergické reakce. V obecné populaci má celoživotní prevalenci kolem 20 %. Způsobuje ji uvolňování histaminu a dalších mediátorů zánětu žírnými buňkami a bazofily, přičemž tato reakce může, ale také nemusí být zprostředkována imunoglobuliny typu E. Diagnostika je klinická. Chronická kopřivka bývá idiopatická a vyžaduje pouze jednoduchá laboratorní vyšetření, pokud ovšem anamnéza nebo fyzikální vyšetření nesvědčí pro specifické základní onemocnění. Základem léčby je vyhýbat se spouštěcím faktorům, nicméně tyto faktory se podaří identifikovat pouze u 10–20 % pacientů s chronickou kopřivkou. Farmakoterapie první linie u akutní a chronické kopřivky spočívá v podávání netlumivých antihistaminik druhé generace (blokátorů H1‑receptorů), která lze titrovat do vyšších než standardních dávek. Antihistaminika první generace, blokátory H2‑receptorů, blokátory leukotrienových receptorů a krátkodobé pulsy kortikosteroidů lze využívat jako přídatnou léčbu. U více než poloviny nemocných s chronickou kopřivkou dojde k vymizení nebo ke zmírnění příznaků během jednoho roku.
Summary
Urticaria involves intensely pruritic, raised wheals, with or without edema of the deeper cutis. It is usually a self‑limited, benign reaction, but can be chronic. Rarely, it may represent serious systemic disease or a life‑threatening allergic reaction. Urticaria has a lifetime prevalence of approximately 20 percent in the general population. It is caused by immunoglobulin E– and nonimmunoglobulin E–mediated mast cell and basophil release of histamine and other inflammatory mediators. Diagnosis is made clinically. Chronic urticaria is usually idiopathic and requires only a simple laboratory workup unless elements of the history or physical examination suggest specific underlying conditions. Treatment includes avoidance of triggers, although these can be identified in only 10 to 20 percent of patients with chronic urticaria. First‑line pharmacotherapy for acute and chronic urticaria is nonsedating second‑generation antihistamines (histamine H1 blockers), which can be titrated to larger than standard doses. First‑generation antihistamines, histamine H2 blockers, leukotriene receptor antagonists, and brief corticosteroid bursts may be used as adjunctive treatment. More than one‑half of patients with chronic urticaria will have resolution or improvement of symptoms within one year.
KOMENTÁŘ
Doc. MUDr. Marie Viktorinová, CSc.
V článku je rozebrána diagnostika a léčba kopřivek, méně se však autor zabývá klinickým obrazem ve vztahu k jejich vyvolávajícím příčinám, které může diagnostikovat i praktický lékař. U pacientů s chronickou kopřivkou postrádám podrobnější výčet vhodných vyšetření potřebných k vyloučení současně probíhajících chorob.
Klinická diagnóza kopřivky je ve většině případů snadná, zatímco objasnění její etiopatogeneze může být obtížné. A čím déle kopřivka trvá, tím je naděje na zjištění její příčiny menší. Pro stanovení diagnózy kopřivky, jak se rovněž uvádí v článku, je nejdůležitější podrobná anamnéza a vyšetření kožních projevů, které ověří, zda je kopřivka lokalizovaná jen na určitém místě těla, nebo generalizovaná, provázená angioedémem nebo celkovými symptomy.
Někdy lze na vyvolávající příčinu kopřivky usuzovat z jejího průběhu a lokalizace a také z morfologie pomfů (velikost, tvar, barva). Malé, folikulárně vázané pomfy jsou charakteristické pro cholinergní, kontaktní tepelnou a aquagenní kopřivku. Přitom u kontaktní tepelné a aquagenní kopřivky jsou projevy lokalizované jen na exponovanou oblast kůže, zatímco u cholinergní jsou diseminované, zejména na trupu, a provázené výrazným erytémem v okolí pomfů. Lineární uspořádání pomfů v místech tření nebo škrábání kůže je charakteristické pro urticaria factitia, projevy jsou však prchavé, rychle odeznívají, proto je lékař při vyšetření pacienta obvykle nevidí. Diagnózu lze potvrdit tak, že pacienta požádáme, aby se poškrábal na vnitřní ploše předloktí, a vyšetříme dermografismus, který je plastický. Několik izolovaných pomfů na určité části těla představuje nejspíše reakci vyvolanou bodnutím a sáním hmyzu, nejčastěji komárů, blech nebo štěnic. Místo vpichu přitom nemusí být vždy patrné, někdy však je ve středu pomfu přítomna drobná krusta. Vosy a včely vyvolávají obvykle větší reakce vzhledu angioedému. Generalizovaný akutní výsev kopřivky s rozsáhlými urtikariálními ložisky postihujícími kůži celého těla má etiologii nejspíše endogenní. U chronické kopřivky bývají projevy obvykle menší, mohou být generalizované, nebo lokalizované jen na určitou oblast těla, ale výsev je obvykle symetrický.
V dermatologické praxi se kopřivky zpravidla dělí na kontaktní, fyzikální, zprostředkované neimunologickými nebo imunologickými mechanismy; samostatnou klinickou jednotkou je urtikariální vaskulitida.
Kontaktní kopřivky se vymezují na oblasti kontaktu kůže se zevně působící vyvolávající příčinou. Mezi vyvolávající příčiny patří nejen uvedené reakce na hmyz, ale také na rostliny (kopřiva dvoudomá a jiné kopřivovité žahavé rostliny, primule, lišejníky, některé mořské řasy, kůra citrusových plodů i dekorativní rostliny rodu Spathiphyllum, Ficus, Yucca), mořské živočichy (medúzy, sasanky), zevní léky (neomycin, peruánský balzám, jodpovidon aj.), syrové ovoce a zeleninu i maso a vnitřnosti a také latex (přírodní kaučuk), výchozí surovinu při výrobě gumy (chirurgické i pracovní rukavice, lékařské pomůcky, pneumatiky, míče, gumové hračky apod.) Je také nutné, aby pacient s přecitlivělostí na latex o této skutečnosti informoval zdravotnický personál.
Podezření na kontaktní kopřivku lze potvrdit kožními testy na spádovém dermatologickém pracovišti – otevřený epikutánní test (zevní léky), test vetřením s nativními antigeny (chlupy zvířat, rostliny, syrové ovoce, zelenina, maso) nebo v případech negativního epikutánního testu test provokační (expoziční). Vyšetření specifických IgE protilátek může potvrdit podezření na anafylaktický typ přecitlivělosti na vosí a včelí jedy nebo latex, výsledky však mohou být v 10–20 % falešně negativní nebo falešně pozitivní.
Fyzikální kopřivka patří mezi dlouhodobé akutně nebo chronicky recidivující kopřivky s incidencí až 20 % všech kopřivek. Podle latence výsevu může být časná, vznikající do 20–30 minut po působení fyzikálního podnětu (např. urticaria factitia, chladová a cholinergní kopřivka), nebo vzácně pozdní s latencí výsevu 8–12 hodin (urticaria factitia tarda, tlaková a familiární chladová kopřivka), podle lokalizace kontaktní, omezená jen na místo působení fyzikálního podnětu, nebo reflexní s generalizovaným výsevem (cholinergní, reflexní chladová kopřivka). Podle intenzity klinických projevů pak odlišujeme frustní formy (jen pruritus nebo erytém), samostatné kožní projevy, možnost celkových příznaků nebo také reakce anafylaktického typu (cholinergní, reflexní chladová kopřivka). Nejčastěji se vyskytující fyzikální kopřivky (vyvolané mechanicky, chladem a cholinergní typ) může diagnostikovat i praktický lékař.
Pacient trpící urticaria factitia (dermografickou kopřivkou) udává v anamnéze intenzivní záchvatovité svědění kůže. V místech škrabání nebo tření kůže se po latenci několika minut objeví kopřivka s erytémem v pruzích pouze v dosahu rukou pacienta, dermografismus je plastický, projevy spontánně odeznívají do půl hodiny až tří hodin. Je nutné odlišit vrozený plastický dermografismus – při něm chybí svědění kůže. Vzácná pozdní forma – urticaria factitia tarda – má latenci výsevu 1–8 hodin, odeznívá jeden až dva dny. V praxi i literatuře bývá zaměňována za tlakovou kopřivku (urticaria mechanica), která vzniká v místech delšího působení plošného tlaku (dlouhá chůze, nesení těžkých břemen apod.), k výsevu dochází po dlouhé latenci 3–12 hodin, přetrvává 24 hodin až jeden týden. Projevuje se tuhým červeným otokem, subjektivně pálí nebo bolí, může být provázena celkovými symptomy podobnými chřipce. Diagnózu lze potvrdit tlakovým testem, který je však nutné odečítat až za 12 hodin.
Chladová kopřivka může být idiopatická nebo symptomatická u pacientů s bakteriální a virovou infekcí, hematoonkologickými a autoimunitními chorobami. Kopřivku vyvolávají chladné předměty, led, studená voda, ale také chladný vítr při vlhkém počasí, latence výsevu trvá do 30 minut, projevy odeznívají za 1–2 hodiny. Při vzácné reflexní chladové kopřivce, která se rozvíjí působením chladu na celý organismus, může dojít k celkové anafylaktické reakci, která ohrožuje pacienta na životě. Diagnózu lze potvrdit testem s ledem a studenou vodou. Vždy je nutno vyloučení infekcí, hematologické vyšetření, chladové protilátky, kryoglobuliny aj. k odlišení idiopatické formy od symptomatické.
Cholinergní kopřivka se vyskytuje často v dospívání a u mladých dospělých, vyvolává ji fyzická námaha spojená s pocením, pasivní přehřátí (koupel, sauna) nebo silné emoce s latencí výsevu do 30 minut, odeznívá za půl až dvě hodiny, potom následuje refrakterní fáze. Projevuje se výsevem drobných folikulárně vázaných pomfů s erytémem v okolí, lokalizovaných především na trupu a pažích, nikdy není na dlaních a ploskách. Diagnózu lze potvrdit provokačními testy – při cvičení nebo teplé koupeli.
Kopřivky vyvolané mechanismy neimunologické přecitlivělosti bývají označované jako pseudoalergická, anafylaktoidní, intoleranční nebo nealergická přecitlivělost. klinický obraz je stejný jako u kopřivek vyvolaných mechanismy imunologické přecitlivělosti, chybí však u nich senzibilizační fáze, symptomy u disponovaných osob mohou vzniknout již při prvním kontaktu s vyvolávající látkou. V jejich etiopatogenezi se uplatňují tři různé mechanismy:
// Histamin a jiné vazoaktivní látky: mořské ryby, některé druhy sýrů, salámy, šunka, párky, klobásy, kyselé zelí, špenát, kukuřice, feferonky, rajčata, banány, grepy, vlašské ořechy, ananas, avokádo, fíky, červené víno, pivo aj. Dále inhibitory diaminooxidázy – dihydralazin, isoniazid, promethazin, kyselina klavulanová, verapamil, acetylcystein, ambroxol aj.
// Nespecifické histaminoliberátory: jahody, rajčata, některé druhy vína i destiláty, vepřové maso, korýši, vaječný bílek, kakao (čokoláda), špenát, ananas. Z léků morfin, některá anestetika, chinin, thiamin, dextran, rentgenové kontrastní látky obsahující jód aj.
// Genetická porucha metabolismu kyseliny arachidonové: salicyláty nebo benzoáty v jablkách, banánech, borůvkách, hrášku, grepech, koření, pivě, červeném víně, potravinářská aditiva – konzervační látky a barviva. Z léku kyselina acetylsalicylová a nesteroidní antiflogistika.
Většinou probíhají jako dlouhotrvající chronická recidivující kopřivka s mírnějšími výsevy trvajícími několik dnů a následným obdobím bez příznaků. Výsevy jsou provokovány potravinami s větším množstvím histaminu a jiných vazoaktivních látek nebo větším množstvím salicylátů, konzervačních látek, event. barviv v potravinách. Postihuje především dospělé, ale pacient si často není vědom vyvolávající příčiny – anamnéza bývá negativní.
Pro diagnostiku intoleranční kopřivky je nejdůležitější pečlivá anamnéza a vyloučení kopřivek vyvolaných mechanismy imunologické přecitlivělosti pomocí prick testů a specifických IgE protilátek. Důležitý je časový sled mezi možnými příčinami a klinickými symptomy. Ke stanovení diagnózy intoleranční kopřivky po potravinách mohou přispět eliminační a provokační diety, případně tzv. dietní deník. Intoleranční kopřivky lze jednoznačně potvrdit pouze provokačním testem. Například k vyvolání alergické kopřivky stačí desetina terapeutické dávky kyseliny acetylsalicylové, zatímco při nealergické přecitlivělosti se projevy objeví až po mnohem vyšší dávce.
Kopřivky vyvolané mechanismy imunologické přecitlivělosti bývají označovány jako alergické, anafylaktické nebo alergická hypersenzitivita. Nejčastějšími příčinami akutní kopřivky jsou potraviny a léčiva. U nás jde především o antibiotika (penicilin, amoxicilin, méně často cefalosporiny), sulfonamidy s trimethoprimem, prokainová anestetika, analgetika obsahující kyselinu acetylsalicylovou, nesteroidní antiflogistika indometacin a diclofenac. Mezi penicilinem a amoxicilinem se často vyskytuje zkřížená přecitlivělost. Antihypertenziva ze skupiny inhibitorů ACE vyvolávají izolovaný angioedém bez současného výsevu kopřivky v jiných lokalitách – diferenciálně je nutno vyloučit hereditární nebo získaný angioedém podmíněný deficitem inhibitoru C1‑esterázy.
Přestože existují stovky nejrůznějších potravin, uvádí se, že jen relativně velmi malý počet z nich vyvolává alergické reakce. U nás jsou nejčastějšími příčinami kravské mléko, slepičí vejce, citrusové plody, kořenová zelenina (celer, mrkev), pšeničná mouka a ořechy, v poslední době přibývá alergií na sóju a kiwi. Ve výčtu častých příčin všeobecně nacházíme mořské ryby a korýše, hovězí maso, arašídy, sóju, mák, luštěniny a rajčata, z pochutin kakao a čokoládu, koření, vzácně kofein (káva, coca‑cola), umělá sladidla (sacharin, cyklamáty), nápoje obsahující chinin (často v souvislosti se slunečním zářením) nebo látky obsažené v peruánském balzámu (coca‑cola, vermut). Po požití potravin může dojít k celkové anafylaktické reakci, včetně anafylaktického šoku. Mezi nejčastější potraviny vyvolávající anafylaktické reakce patří arašídy, ořechy, mořské ryby a vaječný bílek. Proto podle nové směrnice Evropské unie, která platí od listopadu 2005, musejí být tyto potraviny a výrobky z nich uvedeny na obalu vždy, bez ohledu na jejich přítomné množství.
Pozor je třeba dávat na tzv. skryté alergeny, které by mohly vyvolat neočekávaně silnou alergickou reakci. Mohou se vyskytovat v pizze, dresincích, kečupech, různých omáčkách podávaných jako přílohy k masu, rostlinných olejích a tucích (arašídový olej), pečivu (ořechy, mák, kůra citrusových plodů), ovocných čajích, pivě (alergie na ječmen), sušené smetaně do kávy (vaječný bílek) apod. Rizikový faktor pro potravinovou alergii znamenají nesteroidní antiflogistika, která zvyšují propustnost sliznic pro potravinové alergeny.
Vzácnou příčinou alergické kopřivky jsou inhalační alergeny – pšeničná mouka, skořicová silice, prach z chlupů kočky nebo koně a latex. Latex může vyvolat kontaktní kopřivku, generalizovanou kopřivku i celkové reakce včetně anafylaktického šoku. K senzibilizaci dochází nejen kontaktem s gumovými předměty, ale také inhalací částeček latexu z latexových rukavic, event. uvolněných třením z gumových pásů ve výrobě nebo z pneumatik.
U atopiků s pylovou alergií se sekundárně může vyvinout zkřížená přecitlivělost na biologicky a botanicky příbuzné potraviny, tj. ovoce a zeleninu, nejznámější je zkřížená přecitlivělost mezi pylem břízy a jablky. Klinicky obvykle probíhá pod obrazem orálního alergického syndromu.
Příčinou akutní alergické kopřivky se příležitostně mohou stát různá infekční onemocnění, nejčastěji infekce virové – respirační vyvolané adenoviry (především u malých dětí), infekční mononukleóza, infekční hepatitida typu B, méně často typu A, častěji však provázejí kopřivku chronickou.
Pokud jde o kopřivky chronické, v současné době se předpokládá, že jejich nejčastějšími příčinami jsou reakce na potraviny a potravinářská aditiva a autoimunitní mechanismy. Příčinou chronické recidivující kopřivky mohou být umělá sladidla, chinin z tonikových nápojů, kvasinky v čerstvém pečivu, víně, octě, pivě nebo mléčných výrobcích a také nežádoucí kontaminanty potravin – antigeny stafylokoků, plísní nebo antibiotik, např. stopové množství penicilinu v mléce, mléčných výrobcích a mase. Z léků bývají vyvolávajícím faktorem zejména analgetika, sedativa, hypnotika a laxancia, jejichž opakované užívání pacient v anamnéze obvykle spontánně neudává. Nejčastější příčinou jsou však intoleranční reakce po kyselině acetylsalicylové a nesteroidních antiflogistikách, event. intoleranční reakce na histamin, kde se uplatňují mechanismy nealergické.
Podle anamnestických údajů a výsledků klinického vyšetření se u chronické kopřivky doporučují cíleně biochemická, mikrobiologická, sérologická a imunologická vyšetření s cílem objasnit další možné vyvolávající příčiny:
// Infekce – bakteriální (pyogenní streptokoky, chlamydie, Helicobacter pylori), virové, parazitární (oxyuriáza a toxokaróza), protozoární (Giardia lamblia) a kvasinkové;
// Chronická zánětlivá onemocnění (fokální infekce) – zubní granulomy, chronická tonzilitida, záněty paranasálních dutin, žlučníku, appendixu, prostaty, vaječníků;
// Maligní choroby – viscerální karcinomy, leukémie, lymfomy, Snitzlerův syndrom (monoklonální IgM gamapatie, často provázená lymfomy) – urticaria paraneoplastica.
// Autoimunitní choroby štítné žlázy, systémový lupus erythematodes, revmatoidní artritida, dermatomyositida aj.
// Minimálně u 30 % nemocných s chronickou kopřivkou jsou prokazatelné autoprotilátky vůči vysoce afinnímu receptoru FcεRIα na kožních mastocytech a bazofilech nebo vůči IgE – autoimunitní kopřivka. Její diagnostika je v klinické praxi nemožná, nelze ji odlišit od jiných chronických kopřivek, mívá však tendenci k těžšímu průběhu a vykazuje rezistenci k léčbě antihistaminiky.
// Psychogenní faktory – stres, úzkost a deprese jsou mnohem častější u nemocných s chronickou kopřivkou ve srovnání se zdravými. Na druhé straně mohou psychogenní faktory působit jako faktory provokující.
Diagnóza chronické idiopatické kopřivky je oprávněná až tehdy, když opakovaná anamnéza a podrobné vyšetření neprokážou žádnou vyvolávající příčinu, a dále v případech, kdy i po odstranění prokázaných nebo pravděpodobných příčin výsevy kopřivky přetrvávají.
Urtikariální vaskulitida patří mezi sekundární imunokomplexové vaskulitidy, postihující kapiláry a postkapilární venuly. Vyskytuje se u 1–5 % pacientů s chronickou kopřivkou, častěji u žen. V článku popsané kožní projevy mohou být provázeny celkovými příznaky – bolestí a otoky drobných kloubů, bolestí břicha, hlavy, zvětšením lymfatických uzlin, zvýšenou teplotou i glomerulonefritidou. Při podezření na urtikariální vaskulitidu by pacient měl být odeslán k vyšetření na dermatologické pracoviště, diagnózu potvrdí histologické vyšetření (leukocytoklastická vaskulitida), event. vyšetření imunofluorescenční – v cévní stěně prokáže depozita C3, C4 a C1q složky komplementu, imunoglobulinů IgG, IgM a fibrinu. Při laboratorním vyšetření bývá často vysoká sedimentace, někdy zvýšená koncentrace cirkulujících imunitních komplexů, asi u třetiny nemocných snížené hladiny C3 nebo C4 složky komplementu, při současném postižení ledvin se vyskytuje proteinurie a hematurie. Z dalších vyšetření vztahujících se k možným přidruženým chorobám jmenujme: sérologická vyšetření k průkazu infekčních chorob, kryoglobuliny, protilátky ANA, ANCA, revmatoidní faktory, nádorové antigeny aj.
Kauzální léčba kopřivek předpokládá eliminaci všech prokázaných vyvolávajících příčinných faktorů ve smyslu profylaxe expozice. V případech, že kopřivka je pouhým symptomem jiného onemocnění organismu, je nutné léčit všechny zjištěné patologické nálezy, což znamená cílenou léčbu infekcí, sanaci fokální infekce, léčbu interních chorob, operaci nádoru apod. Při prokázané alergii nebo intoleranci na potraviny by měla být zahájena dieta, při prokázané alergii na léky by pacient měl mít u sebe kartičku s názvem léku, na který je alergický, spolu se seznamem léků, které nesmí dostat v případě akutního ošetření, a to vzhledem k možné zkřížené nebo skupinové přecitlivělosti. Nemocní s anafylaktickým typem přecitlivělosti na léky musejí být důrazně upozorněni, že nesmějí užívat žádná léčiva při nachlazení, na uklidnění, proti bolesti nebo nespavosti bez souhlasu svého ošetřujícího lékaře.
Symptomatická léčba kopřivek je podrobně popsána v článku, v tabulce je uveden přehled v současné době u nás registrovaných a v lékárnách dostupných přípravků spolu s doporučovanou indikací k jejich výběru. Zvláštní postavení má ketotifen, protože jako jediné antihistaminikum 1. generace se u nás používá k profylaktické léčbě, jeho příznivý léčebný účinek se projeví většinou až po několika týdnech. V kombinaci s antihistaminiky 2. generace je indikován v případě výskytu takových kopřivek, u nichž léčba antihistaminiky nemá dostatečný účinek. U některých pacientů může mít sedativní účinek, zejména v prvních týdnech léčby, později je snášen dobře. Opatrnosti je třeba u nemocných s cukrovkou, současné podávání antidiabetik může vyvolat trombocytopenii.
Podle klinického stavu a také s ohledem na hmotnost pacienta je možné doporučenou denní dávku antihistaminik 2. generace zvýšit na dvojnásobek. Je třeba si uvědomit, že v článku uvedené až čtyřnásobné zvýšení vysoce překračuje doporučené dávkování výrobců těchto léčiv. U pacientů s nedostatečnou funkcí ledvin se denní dávky cetirizinu snižují na polovinu, u nemocných s těžkým postižením jater a u dětí s těžkým jaterním anebo ledvinovým onemocněním se denní dávky loratadinu také snižují na polovinu. Při nedostatečné odezvě na H1‑antihistaminika má dříve často používaná a v článku doporučovaná kombinace H1‑antihistaminik a H2‑antihistaminik své opodstatnění v případech floridní infekce Helicobacter pylori v rámci kombinované léčby po doporučení gastroenterologem.
Tricyklické antidepresivum amitriptylin (doxepin u nás není registrován) se používá jako alternativní léčba chronických kopřivek, především fyzikálních, které jsou rezistentní k léčbě H1‑antihistaminiky. Proti psychiatrickým indikacím stačí nízké denní dávky (25–50 mg, max. 75 mg amitriptylinu) a plný terapeutický účinek nastupuje rychle, do 24 hodin. Podle individuální terapeutické odezvy i snášenlivosti (útlum zejména v prvním týdnu léčby) lze denní dávku postupně po 2–3 týdnech snižovat. Nevýhodou léčby amitriptylinem je řada kontraindikací, které je nutné respektovat, a také jeho nežádoucí účinky (viz článek).
Systémová léčba kortikosteroidy intravenózně nebo intramuskulárně je indikována u generalizovaných akutních kopřivek a při symptomech anafylaxe. Perorální kortikosteroidy se používají u těžkých forem idiopatické kopřivky po vyloučení infekčních příčin a v případech, kdy průběh onemocnění ukazuje na imunokomplexový typ přecitlivělosti nebo současně probíhající autoimunitní choroby. Léčbu řídí dermatolog nebo alergolog.
Další léčebné postupy uvedené v článku vycházejí většinou z klinických zkušeností léčby určitého typu kopřivky, rezistentního na léčbu obvyklou. Nejsou to standardní terapeutické postupy, některé z nich se provádějí pouze na specializovaných klinických pracovištích, jiné jsou zatím pouze ve fázi experimentálního ověřování. Patří mezi ně v článku uvedené antileukotrieny, cyklosporin A, sulfasalazin, hydroxychlorochin, dapson a tacrolimus, dále fototerapie PUVA u rezistentní solární kopřivky, ale také vysoké dávky intravenózních imunoglobulinů u chronických kopřivek vyvolaných autoimunitními mechanismy, plazmaferéza k léčbě těžké solární kopřivky a chronických autoimunitních kopřivek, a omalizumab (monoklonální protilátka proti IgE).
Zevní léčba kopřivek je symptomatická a vhodná u akutních, zejména kontaktních kopřivek, protože přechodně zlepšuje svědění, což přináší významný psychoterapeutický účinek. Používají se tekuté pudry s obsahem mentolu, lokální antihistaminika dimetinden nebo difenylhydramin nebo kortikosteroidní externa ve formě lotia, např. triamcinolon nebo methylprednisolon.
Závěr
Kopřivku může vyvolat velké množství zevních i vnitřních příčin, které mohou působit různými patogenetickými mechanismy. Pokud se lékaři podaří prokázat a eliminovat vyvolávající příčinu kopřivky, léčba bývá snadná. Chronické a recidivující kopřivky vyžadují cílené vyšetření pacienta na základě anamnézy a klinického obrazu kožních projevů, často ve spolupráci s dermatologem nebo alergologem. U chronických kopřivek by nikdy neměla být nasazována celková léčba kortikosteroidy bez podrobného vyšetření pacienta. Ty jsou indikované pouze u akutního generalizovaného výsevu kopřivky a symptomů anafylaktické reakce.
Literatura
1. Databáze léků. Súkl, aktualizace 30. 7. 2011, www.sukl.cz.
2. Greaves MW. Chronická idiopatická kopřivka. Curr Opin Allergy Clin Immunol/CS 2004;1:38–42.
3. Viktorinová M. Kopřivka v ordinaci praktického lékaře. Med Pro Praxi 2010;7:475–484.
Paul Schaefer
Komentář: Marie Viktorinová
Medicína po promoci
Zdroj: Medicína po promoci