Pracovní úraz ve zdravotnictví: práva a odškodnění

Zdravotnické prostředí je plné skrytých nástrah, na zdravotníky číhají na pracovišti rizika úrazu v podobě nejrůznějších nebezpečí – od mokré podlahy až po ostré pracovní nástroje, s nimiž zdravotník zachází na denní bázi. Pokud k tomu připočteme, že někteří zdravotníci navíc musejí zvedat těžká břemena, zvládat velmi dlouhé pracovní směny a potýkat se s každodenním stresem, výrazně se zvyšuje pravděpodobnost vzniku pracovního úrazu či nemoci z povolání. Jak má ale zdravotník správně postupovat v případě, kdy utrpí pracovní úraz či se mu projeví nemoc z povolání? A co dělat v případě, kdy zaměstnavatel nesdílí názor zdravotníka stran toho, že utrpěl pracovní úraz? Na co má zdravotník v případě pracovního úrazu a nemoci z povolání vlastně nárok? Pojďme si tyto otázky postupně zodpovědět v souladu s pracovněprávními předpisy.

Prostá definice pracovního úrazu dle zákoníku práce zní: poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Pracovním úrazem však není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět. Naproti tomu nemocí z povolání se rozumí nemoc vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů a též akutní otrava vznikající nepříznivým působením chemických látek. Seznam nemocí z povolání lze poté nalézt v nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Shrnuto, hlavní rozdíl v povaze pracovního úrazu a nemoci z povolání tkví v jejich vzniku, pracovní úraz představuje náhlou událost, např. pořezání se o skalpel, zatímco nemoc z povolání se u zdravotníka vyvíjí postupně, např. vyhřezlá ploténka z důvodu častého zvedání těžkých pacientů.

Jaký je však správný postup pro zjištění pracovního úrazu a nemoci z povolání? Tím, kdo posuzuje, zda zaměstnanec utrpěl poškození zdraví nebo zemřel z důvodu pracovního úrazu, či nikoli, je zaměstnavatel. Pokud zaměstnavatel neuzná, že se jednalo o pracovní úraz, zaměstnanci nezbývá nic jiného než se se svým nárokem na náhradu škody obrátit na civilní soud na základě žaloby. Tato úprava však vede v praxi často k tomu, že zaměstnavatelé neuznávají ani zcela očividné pracovní úrazy svých zaměstnanců a spoléhají na to, že zaměstnanci se se svým nárokem na soud neobrátí, ať už z důvodu časové, či finanční náročnosti. K tomu je potřeba dodat, že na posouzení úrazu jako pracovního nemá žádný vliv jeho hodnocení ošetřujícím lékařem. Dejte si tedy pozor na to, aby o vašem případném úrazu byl ze strany zaměstnavatele alespoň vyhotoven záznam a vy se měli v budoucnu o co opřít.

Co se týče nemoci z povolání, nejčastější postup volený zaměstnancem je ten, že navštíví svého praktického lékaře, který odešle zaměstnance s podezřením na nemoc z povolání s doporučením do místně příslušného zdravotnického zařízení uznávajícího nemoci z povolání. Seznam těchto zdravotnických zařízení uveřejňuje na svých webových stránkách Ministerstvo zdravotnictví. Zpravidla tak bývá podkladem pro odškodnění nemoci z povolání lékařský posudek, kterým byla uznána nemoc z povolání ze strany tohoto zdravotnického zařízení. Zde se vám naopak může stát, že to bude váš praktický lékař, kdo bude zpochybňovat existenci nemoci z povolání, v takovém případě se však neváhejte na specializovaná pracoviště obrátit sami, předtím si však od svého praktika vyžádejte zdravotnickou dokumentaci.

A jaké vlastně nároky vám v případě prokázání pracovního úrazu či nemoci z povolání náležejí? Zaměstnanci v první řadě náleží jak náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, tj. rozdíl mezi průměrným výdělkem před úrazem a náhradou mzdy nebo platu a následně nemocenskou, tak náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, tj. rozdíl mezi průměrným výdělkem před úrazem a výdělkem dosahovaným po úrazu s připočtením případného invalidního důchodu. Dále může zaměstnanci náležet náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění podle bodového ohodnocení lékařem, účelně vynaložené náklady spojené s léčením (např. doplatky za léky, rehabilitace) a náhrada věcné škody (např. zničené oblečení, elektronika). Při zvlášť závažném ublížení na zdraví pak i jednorázová náhrada nemajetkové újmy, která náleží manželovi, partnerovi, dítěti a rodiči postiženého zaměstnance.

Při úmrtí zaměstnance pak přicházejí v úvahu nároky pozůstalých dle § 271g až § 271j zákoníku práce (např. náklady na pohřeb, výživa pozůstalých, jednorázová náhrada nemajetkové újmy).

Jelikož problematiku pracovních úrazů a nemocí z povolání zaměstnanců řešíme s klienty téměř na denní bázi, dovolujeme si vám představit dotazy, s nimiž se na nás klienti obracejí nejčastěji:

Otázky a odpovědi

• Kdo mi náhradu při pracovním úrazu vlastně bude vyplácet – zaměstnavatel, nebo pojišťovna?

Za pracovní úraz či nemoc z povolání na straně zaměstnance odpovídá zásadně zaměstnavatel – ten je také povinen zaměstnanci škodu a nemajetkovou újmu nahradit a u něho by měl zaměstnanec své nároky primárně uplatňovat. Zaměstnavatel však musí být ze zákona pojištěn pro případ odpovědnosti, přičemž je to právě pojišťovna, kdo následně proplácí zaměstnavateli náklady na odškodnění zaměstnance.

• Do kdy musím své nároky z pracovního úrazu uplatnit – nehrozí jejich promlčení?

Zákoník práce výslovně stanoví, že právo na náhradu za ztrátu na výdělku z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání a právo na náhradu nákladů na výživu pozůstalých se jako taková nepromlčují, promlčují se ale jednotlivá opakující se plnění (např. měsíční splátky náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti).

Na ostatní nároky (bolestné, věcná škoda, jednorázové náhrady) se aplikuje obecná promlčecí úprava dle občanského zákoníku, tj. obvykle tříletá subjektivní lhůta. V praxi je tak vždy vhodné nároky písemně uplatnit u zaměstnavatele co nejdříve, ideálně bezodkladně po ustálení zdravotního stavu a po získání potřebných lékařských podkladů.

• Může zaměstnavatel mé odškodnění v nějakých případech krátit?

Ano, může, zákoník práce počítá s možností, že se zaměstnavatel zprostí zčásti nebo zcela své povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, a to prokáže-li, že jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy byla skutečnost, že zaměstnanec porušil právní předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoli s nimi byl řádně seznámen, případně pokud byl opilý nebo pod vlivem jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit.

• Jak se řeší úraz na teambuildingu nebo firemní akci?

Pokud akci organizoval zaměstnavatel (interní školení, teambuilding, sportovní den) a je chápána jako plánovaná aktivita, jejímž smyslem a účelem je prohloubení vzájemných interpersonálních vazeb zaměstnanců, jejich schopnosti vzájemné kooperace a schopnosti spolupráce s ostatními zaměstnanci, pak úraz při této akci může být pracovním úrazem. V případě teambuildingu pořádaného formou výjezdní akce se navíc jedná o činnost, která je předmětem pracovní cesty, a tedy plněním pracovních úkolů ve smyslu příslušných ustanovení zákoníku práce. Uvedené však neplatí pro dobrovolné volnočasové aktivity, které nejsou součástí zaměstnavatelem organizovaného programu.

Vážení čtenáři, tímto článkem zakončujeme naši pravidelnou rubriku zabývající se nejčastějšími právními otázkami, s nimiž se zdravotníci mohou v rámci výkonu své práce setkat. Během tohoto roku jsme vám v krátkosti shrnuli kromě dnešního tématu i problematiku evidence pracovní doby, směnného provozu, pracovní pohotovosti, tzv. „supersměn“, dovolené zdravotníků, práce o víkendech a ve státní svátky, přesčasové práce a návštěv lékařů během pracovní doby. Pokud by vás tedy kterékoli z těchto témat zajímalo, neváhejte zalistovat v předchozích číslech tohoto časopisu.

Nyní nám již zbývá pouze vám popřát poklidné prožití vánočních svátků a šťastný vstup do nového roku. Děkujeme za vaši přízeň.

Tým advokátní kanceláře Valíček & Valíčková