Ženy lékařky mají o dvacet tisíc menší průměrný plat
Mezi výdělkem lékaře a lékařky v Česku je rozdíl zhruba 16 procent. Liší se i platy v nejmladších věkových kategoriích. Nemocnice si kvůli evropským dotacím zpracovávají plány genderové rovnosti, které jim mohou pomoci bořit bariéry pro kariéru talentovaných lékařek.
Lékaři muži vydělávali v roce 2021 v průměru téměř o 20 000 Kč hrubého více než lékařky. V největších nemocnicích je rozdíl ještě významnější než u ostatních zaměstnavatelů. Průměrný plat ženy lékařky v nemocnicích, které odměňují podle vládních platových tabulek, tvoří 81,4 procenta průměrného platu lékaře mužského pohlaví. V průměru ženy berou v roce 2021 v těchto nemocnicích 94 161 korun měsíčně hrubého včetně všech příplatků, což je o 21 483 korun méně než muži.
Průměrná mzda ženy lékařky v mzdové sféře je 64 744 Kč, což je 82,6 procenta průměrné mzdy lékaře, v absolutním čísle tedy ženy berou o 13 626 korun méně.
Rozdíly mezi platy žen a mužů mohou být částečně vysvětleny rozdílným počtem hodin placeného času. I po přepočtu na počet hodin, pokud při výpočtu vycházíme ze statistiky ČSÚ, vychází gender pay gap (procentuální rozdíl mezi hodinovým výdělkem mužů a žen) lékařů na více než 16 procent.
To zhruba odpovídá obecnému gender pay gapu ve výdělcích v České republice, který byl za rok 2020 16,4 procenta. Průměrný gender pay gap v Evropské unii je 13 procent. V Česku v roce 2020 klesl celkový gender pay gap, a to podle odborníků do velké míry vlivem vysokých mimořádných covidových odměn ve zdravotnictví coby feminizovaném oboru.
Světová zdravotnická organizace (WHO) ve spolupráci s Mezinárodní organizací práce (ILO) vypracovala v roce 2022 zprávu o rozdílech v odměňování žen a mužů ve zdravotnictví a pečujících profesích. Rozdíly v odměňování sleduje u lékařů ve stejné kategorii dohromady s kvalifikovanými sestrami. Česko má podle zprávy za rok 2018 třináctý nejvyšší rozdíl v odměnách mužů a žen mezi těmito profesionály ve zdravotnictví z 54 sledovaných zemí. Mezi evropské země s menším rozdílem v odměňování patřily Švýcarsko nebo Belgie.
Čím jsou tvořeny rozdíly v platech?
Do rozdílů mezi platy žen a mužů se obecně promítá přímá a nepřímá diskriminace žen, ale také horizontální segregace trhu práce, kdy jsou ženy více zastoupeny v hůře placených odvětvích, vertikální segregace, kdy muži častěji zastávají vedoucí pozice, genderové stereotypy ve společnosti a větší podíl péče o rodinu a domácnost na straně žen. Menší rozdíly v platech žen a mužů jsou v zemích, kde jsou dostupné služby péče o malé děti a kde je podporována sdílená péče o děti mezi oběma rodiči.
I v medicíně jsou lépe a hůře placené obory. Nejvyšší hrubý plat dostávali v roce 2021 lékaři v anesteziologických oborech, více než 135 000 korun hrubého měsíčně včetně přesčasů a příplatků. Lékaři v chirurgických oborech dosáhli na plat ve výši 125 000 korun. Lékaři v interních oborech na 117 000 korun, nejméně si ze specialistů vydělali psychiatři, jejichž průměrný hrubý plat dosáhl 99 000 korun. Data, jaký je podíl žen v tom kterém oboru, ale ČSÚ neuvádí.
Rozdíly mezi odměňováním mužů lékařů a žen lékařek jsou ve všech věkových skupinách. Největší rozdíl je ovšem ve věkových kategoriích 35 až 44 a 45 až 54 let. V platové sféře v kategorii 45 až 54 let, kdy jsou obecně lékaři i lékařky na vrcholu, co se týká odměňování, tvoří průměrný plat lékařky jen 78 procent platu lékaře. V této nejvíc lukrativní skupině, tedy v platové sféře ve věku 45 až 54 let, je průměrný hrubý plat muže lékaře včetně všech příplatků 139 000, zatímco průměrný plat ženy 108 000 korun.
Výše průměrného příjmu se velmi liší v mzdové a platové sféře. Do první skupiny ČSÚ počítá zaměstnance všech soukromých zdravotnických zařízení včetně například krajských nemocnic ve formě akciových společností, do druhé spadají fakultní nemocnice a ty krajské nemocnice, které jsou příspěvkovými organizacemi, a tedy se řídí platovými tabulkami vydávanými vládou.
Pro příklad, ve zmíněné věkové kategorii 45 až 54 let, kdy je plat v platové sféře nejvyšší, jsou ve mzdové sféře průměrné hrubé měsíční příjmy skoro o 60 000 korun nižší, muži průměrně mají necelých 74 000 hrubého a ženy 61 000. Přitom platí, že v platové sféře působí menší podíl žen než ve mzdové. Ve fakultních nemocnicích je jen v nejmladších kategoriích více žen lékařek než mužů, v kategoriích od 35 let výše v nich převažují muži. To v mzdové sféře neplatí, v té je ve všech věkových kategoriích více žen.
Poloviční úvazky by na tuto statistiku ČSÚ vliv mít neměly, jsou v ní zahrnuti pouze zaměstnanci, jejichž stanovená týdenní pracovní doba činila alespoň 30 hodin. Stejně tak statistiku neovlivňuje zastoupení mužů a žen na pozicích primářů, protože primáři vůbec v tabulkách lékařů nefigurují.
Nemocnice a plány genderové rovnosti
Rozdíly v platech lékařů a lékařek mnohde vnímají jako pseudoproblém. Mohou být ale signálem, že jsou možnosti, jak podmínky pro ženy lékařky zlepšit.
Některé nemocnice si v posledních měsících nechaly zpracovat plány genderové rovnosti. Takové plány jsou podle Evropské komise prostředkem, jak posílit vyrovnané zastoupení žen, a zpracovaný a naplňovaný plán je podmínkou pro uchazeče o dotace z programu Horizon Europe pro výzkum a inovace. Plány genderové rovnosti proto zpracovávají nejen nemocnice, ale i vysoké školy a výzkumné ústavy. Mimo jiné podle nich budou sledovat rozdíly v platech zaměstnanců podle pohlaví.
Mezi jinými má hotový genderový audit a plán genderové rovnosti Masarykův onkologický ústav (MOÚ). Ukázalo se, že plat lékařek na MOÚ činí zhruba 86 procent platu lékařů. „V průběhu genderového auditu, který předcházel tvorbě plánu, jsme se od zaměstnanců během osobních pohovorů a z dotazníků dozvěděli, která témata vnímají jako problematická v oblasti odměňování a rovných příležitostí v MOÚ, a na základě analýz jsme poté nasměřovali tvorbu genderového plánu. Některá zjištění byla pro nás bezesporu překvapivá a je v zájmu Masarykova onkologického ústavu na těchto oblastech dále pracovat, zejména work‑life balance a práce na zkrácené úvazky a možnost sjednávat pracovní smlouvy na dobu neurčitou,“ uvádí Olga Jánská, vedoucí Oddělení personálního a mzdového MOÚ. V návaznosti na genderový plán chystá MOÚ úpravu adaptačního programu pro zaměstnankyně, případně zaměstnance, kteří se vracejí z rodičovské. Připravuje také speciální program pro podporu kariérního růstu pro ženy vědkyně. Zvažuje také zřízení dětské skupiny.
Svůj plán genderové rovnosti má i Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, která zaměstnává 837 lékařů. Provedené šetření zjistilo určité stereotypy, které mohou negativně ovlivňovat kariéru žen ve VFN. „V oblasti náborů a výběrových řízení jsme mnohdy registrovali genderově stereotypní postoje a názory, což se odráželo jak při náborech (v inzerci, v procesu přijímacího řízení), tak poté jako možný limit v kariérní dráze zejména žen lékařek. V kultuře nemocnice mnohdy převládá mezi lékaři a jejich vedoucími pracovníky postoj, že ženy nemají z důvodů ‚přirozené/biologické predispozice‘ pracovat v určitých oborech či v operativě (zejména u náročných a prestižních operací), což může sekundárně znamenat jejich potenciální znevýhodnění v profesním uplatnění a rozvoji. Svádějí dvojí boj, jak na úrovni expertské, být co nejlepšími lékařkami, případně vědkyněmi, tak na úrovni organizační kultury: musejí přesvědčit kolegy a vedoucí pracovníky, že jsou na svém místě správně,“ píše se v práci. „Je naprosto klíčové, aby se VFN stala zejména ženám přátelštější a začala více pracovat s jejich potenciálem.“
Podle ředitele VFN Davida Feltla se nemocnice nic převratného z dokumentu nedozvěděla. Citované upozornění na stereotypy, které mohou brzdit kariéru žen lékařek, nevnímá jako zvláštní problém. „Podle mě to je pseudoproblém. Můžete si klidně odmyslet pohlaví a položit si otázku, zda je, či není fyzický fond nezbytný pro výkon určité profese. Odpověď zní, že rozhodně ano,“ uvedl prof. Feltl. Jaké jsou statistické rozdíly mezi platy lékařů a lékařek ve VFN, ředitel na dotaz MT neuvedl. „Žádné systémové rozdíly v platech můžu a žen u nás nemáme. Rozdíly jsou dány úplně jinými faktory než pohlavím zaměstnance, a sice charakterem a náročností práce, ochotou sloužit přesčasy, vědecko‑výzkumnou činností atd.,“ věří Feltl.
Personální náměstek Fakultní nemocnice Olomouc Jaroslav Lhoťan by otázku genderové rovnosti u lékařů za pseudoproblém neoznačil. Také FN Olomouc má za sebou audit genderové rovnosti, má zmapované rozdíly v platech lékařů a lékařek i zastoupení žen na vedoucích pozicích. „Aktuální data z posledních let ukazují, že na lékařské fakulty se v současné době hlásí výrazně více uchazeček než uchazečů, tedy že v budoucnu bude ve zdravotnictví zaměstnáváno stále více žen, a jednotlivé obory by se na to měly připravit,“ vysvětluje náměstek Lhoťan, v čem je podpora kariéry žen lékařek pro nemocnici významná. „Cíleně pracujeme na tom, aby se obory, které byly desítky let ryze mužskou doménou, intenzivně připravovaly na budoucí působení většího počtu lékařek. A k tomu patří flexibilní pracovní úvazky, vhodně nastavení pracovní doby a tak dále,“ uvedl.
Co jsou ty rozdíly, na které se musí nemocnice při pokračující feminizaci připravovat? Lékařky statisticky častěji pracují na zkrácený úvazek, ve FN Olomouc se to týká 39 lékařů ze 406 a 120 lékařek ze 363. Zatímco lékaři ve FN Olomouc v průměru odpracují 283 hodin přesčasů, lékařky 198 hodin. V těchto rozdílech také náměstek Lhoťan vidí příčinu rozdílů v průměrných platech mužů a žen na pozici lékaře. „Přestože tarifní plat, veškeré příplatky i osobní příplatek jsou nastaveny u lékařek i lékařů stejně, tak roční příjem je mírně formován výše uvedenými daty ve prospěch lékařů,“ uvádí.
Systémový problém, ale i diskriminace
Jednou z organizací, které plány genderové rovnosti zpracovávají, je neziskovka Otevřená společnost. Její ředitelka Marta Smolíková upozorňuje, že za rozdíly v platech lékařů a lékařek do velké míry je tradiční pohled na roli muže a ženy, systémové společenské nerovnosti, ale může docházet i k diskriminaci. „Jeden z důvodů je, že ženy mají vedle kariéry na starost péči o rodinu, která nebývá rovnoměrně rozdělena mezi oba rodiče. Pak logicky nedosahují kvalifikace tak brzy jako muži a musejí svou kariéru přizpůsobit rodině. Nedostatek míst ve školkách a dětských skupinách zhoršuje možnosti slaďování rodinného a profesního života,“ vysvětluje Smolíková. Proto jsou menší platové rozdíly v zemích, které na odstraňování bariér v pracovním uplatnění žen systematicky pracují.
„Jsou obory, které jsou hodně feminizované, a ty obvykle trpí tím, že jsou v nich nízké průměrné platy. Není překvapivé, že v medicínských oborech, které jsou považovány za mužské, jsou vyšší platy,“ říká Smolíková. „Kde jsou vyšší platy, je dravější konkurence. V hůře placených oborech není konkurence mužů, protože se do nich muži nehlásí,“ dodává.
Kromě toho ale může být za určitých okolností rozdíl v platech projevem diskriminace. „Různá odměna za stejnou práci je ze zákona diskriminace, rozsudků, které by ji postihovaly, je ale minimum,“ uvedla Smolíková a připomněla soud, který skončil v roce 2016. Lékařka tehdy žalovala jednu jihomoravskou nemocnici, když se dozvěděla, že v ní jako primářka brala poloviční plat než primář jiného oddělení a také méně než muž, který na její místo nastoupil po ní. Soud ale žalobu neuznal. Rozhodnutí zaměstnavatele hodnotit přínos konkrétního zaměstnance pro své potřeby podle rozhodnutí soudu nemůže být diskriminačním jednáním.
Pro nemocnice může být zlepšení podmínek pro ženy lékařky dobrá příležitost, jak získat a udržet talenty, které jinak mohou zbytečně ztrácet. Reflexe problému genderové rovnosti v nemocnicích je ale podobně jako jinde ve společnosti omezená, myslí si Smolíková.
Na bariéry v kariéře žen lékařek upozornila před dvěma lety anketa, kterou mezi medičkami a mladými lékařkami o diskriminaci kvůli pohlaví udělala mladá právnička Aneta Stieranková. Ženy se v ní svěřovaly s nepříjemnými zkušenostmi mimo jiné u pohovorů, kdy mluvily o upřednostňování mužských uchazečů jen na základě pohlaví. Takovou praxi potvrdil tehdy i předseda Lékařského odborového klubu Martin Engel, který ji považoval za legitimní. „Průměrně schopný absolvent kluk má na trhu práce větší cenu než dívka. Jako manažer očekáváte, že jeho budete mít v práci pořád, pokud se mu něco nestane, ale žena si musí splnit svoje věci. Je to logické,“ poznamenal tehdy Engel.